Může vypadat třeba jako starosvětský vídeňský podnik. Nebo jako ztřeštěný cukrkandlový kabinet, hypermoderní fabrika, dobře utajená pohádková zahrada, přímořské bistro či štuky a křišťálovými lustry načechraný luxus. Dokonce může být prvotřídní cukrárna zakrytá lešením.
Jakmile však vkročíte dovnitř, to nejdůležitější musí být vidět a cítit hned ode dveří: zákusky, dezerty, dorty či chlebíčky, nad nimiž se vám sbíhají sliny, ať počítáte každou utrženou kalorii, nebo raději nosíte kalhoty v pase na gumu.
V Česku bylo přitom před deseti lety odhadem pět tisíc cukráren a kaváren, od té doby se nejspíš počet míst, kde seženete něco sladkého ke kávě, zdvojnásobil, možná až ztrojnásobil. Tudíž určit mezi nimi tu nejlepší by bylo prázdné gesto.
Interiér je působivý stejně jako nabídka zákusků, jenže za pultem vládl v době návštěvy spíš chaos a obsluha se taky úplně nepřetrhla. Na pohled byly vybrané dezerty nádherné, ale v ústech žádné blaho nenastalo.




















