Češi etikety čtou, ale nerozhodují se podle nich
Způsob, jakým přemýšlíme o jídle, se v posledních letech výrazně proměnil. Složení potravin, množství cukru, soli, podíl masa nebo použitá sladidla je zcela běžné sledovat.
Podle průzkumu pro značku Nature’s Promise věnuje složení potravin pravidelně nebo alespoň občas pozornost 88 procent Čechů.
Pro 72 procent dotázaných je zároveň velmi nebo spíše důležité vybírat potraviny bez některých přídatných látek. Mezi vlastnosti, které mohou zákazníky odradit, patří například vysoký obsah cukru či soli nebo přítomnost umělých aromat a barviv.
Tato čísla ovšem ještě neznamenají, že složení je při nákupu nejdůležitější. Mnoho zákazníků etiketu zkontroluje, porovná několik výrobků, ale konečné rozhodnutí přizpůsobí svému rozpočtu.
Kdo a jak data sbíralSběr dat v srpnu 2026 realizovala agentura Ipsos prostřednictvím aplikace Instant Research na vzorku dvou tisíc respondentů. Výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které spadá pod Sociologický ústav Akademie věd ČR, proběhl v červnu 2025 na vzorku 1 037 respondentů. |
Téměř polovina Čechů dává na první místo cenu
Právě zde se ukazuje zajímavý paradox českého nakupování. Výzkum CVVM Potraviny 2025 zjistil, že cenu označilo za nejdůležitější kritérium při nákupu potravin 47 procent respondentů. Složení skončilo s 24 procent na druhém místě a původ potraviny s 20 procent na třetím.
Důležitost slev potvrzuje i starší výzkum CVVM Potraviny 2024. Potraviny kvůli tomu, že jsou ve slevě nebo ve výhodném balení, nakupuje alespoň občas 91 procent dotázaných.
Nejde tedy nutně o rozpor. Spotřebitel může složení výrobku pečlivě zkontrolovat a zároveň dojít k závěru, že kvalitnější varianta už přesahuje částku, kterou je ochoten zaplatit.
Typická situace nastává u regálu s uzeninami, mléčnými výrobky nebo čokoládou. Jeden výrobek může mít vyšší podíl hlavní suroviny a jednodušší složení, zatímco druhý stojí v akci výrazně méně. Pokud zákazník kupuje desítky položek najednou, i relativně malé cenové rozdíly se na konečné účtence nasčítají.
Česko jako země slev. Akce tvoří většinu útrat za potraviny a drogerii, říká průzkum |
Jak přečíst etiketu během několika sekund
Studovat každý řádek drobného textu několik minut není při běžném nákupu realistické. Z etikety ale lze nejpodstatnější informace vyčíst velmi rychle.
Nejprve se vyplatí zaměřit na první položky ve složení. Evropská pravidla stanovují, že ingredience se uvádějí sestupně podle jejich hmotnosti v okamžiku použití při výrobě. To znamená, že první složky zpravidla tvoří největší část produktu.
Druhým krokem je hledání procent hlavní suroviny. Pokud je například určitá ingredience součástí názvu výrobku, je na obalu výrazně zdůrazněna textem nebo obrázkem nebo je zásadní pro charakter výrobku, evropské předpisy v řadě případů vyžadují uvedení jejího množství. Obrázek jahod na přední straně je tedy méně důležitý než informace, kolik procent jahod výrobek skutečně obsahuje.
Třetím místem je tabulka výživových hodnot. Pro porovnávání dvou podobných výrobků je klíčové sledovat hodnoty na 100 gramů nebo 100 mililitrů, nikoli pouze údaje přepočtené na výrobcem zvolenou porci. Právě údaj na 100 g či 100 ml umožňuje přímé srovnání výrobků různých značek a velikostí.
A poslední kontrola patří cenovce. U různě velkých balení je mnohem užitečnější cena za kilogram nebo litr než samotná částka za jedno balení.
Kvůli téhle nálepce Češi míjejí levné jídlo. Na chuti přitom nic nepoznáte |
Přední strana prodává, zadní strana vysvětluje
Obal potraviny má dvě velmi rozdílné funkce. Přední strana musí zákazníka během několika sekund zaujmout. Proto zde najdeme fotografie ovoce, zelenou barvu, vyobrazení polí, dřevěných stolů, farmářských motivů nebo výrazy evokující tradici a domácí výrobu.
Pro informované rozhodnutí jsou ale zpravidla mnohem důležitější údaje na zadní nebo boční straně.
| Co na výrobku vidíte | Co je vhodné skutečně zkontrolovat |
|---|---|
| „Poctivý“, „tradiční“, „domácí“ | konkrétní složení výrobku |
| velký obrázek ovoce | procentní podíl daného ovoce |
| „bez přidaného cukru“ | zároveň údaj „z toho cukry“ na 100 g |
| „light“ | která vlastnost byla snížena |
| české motivy či vlajku | přesné informace o původu a výrobě |
| BIO | certifikaci a evropské logo ekologické produkce |
| velké rodinné balení | cenu za kilogram nebo litr |
| výraznou slevu | původní cenu, gramáž a jednotkovou cenu |
Rozdíl mezi marketingovým sdělením a povinnými údaji je jednou z nejdůležitějších věcí, které by měl zákazník při čtení obalu rozlišovat.
Chcete ušetřit tisíce za potraviny? Naučte se nakupovat chytře |
„Bez cukru“ není totéž jako „bez přidaného cukru“
Jedna z nejčastějších chyb vzniká při interpretaci výživových tvrzení. Některé známé výrazy totiž nemůže výrobce používat libovolně, jejich význam stanovují evropská pravidla.
Označení „bez cukrů“ lze použít pouze tehdy, pokud výrobek neobsahuje více než 0,5 gramu cukrů na 100 gramů nebo 100 mililitrů.
„Bez přidaných cukrů“ znamená něco jiného. Do výrobku nesměly být přidány monosacharidy, disacharidy ani jiné potraviny použité kvůli jejich sladivým vlastnostem. Potravina však stále může obsahovat cukry, které se v jejích surovinách vyskytují přirozeně. Proto například výrobek bez přidaného cukru nemusí být automaticky výrobkem s nízkým obsahem cukru.
Také označení „light“ nebo „lite“ není jen reklamní slogan. Musí splňovat podmínky pro výrobek se sníženým obsahem dané živiny a na obalu musí být uvedeno, která vlastnost z něj „light“ produkt dělá. U tvrzení o sníženém obsahu obecně evropská pravidla vyžadují nejméně třicetiprocentní snížení oproti srovnatelnému produktu, byť pro některé živiny existují zvláštní pravidla.
Proto se vyplatí nečíst pouze velký nápis na přední straně, ale podívat se i do tabulky výživových hodnot.
Znáte éčka? Většina lidí u zkratek tápe. Jak jste na tom vy? |
Éčko automaticky neznamená nebezpečnou potravinu
Obavy z E čísel patří mezi nejrozšířenější spotřebitelská témata. Zjednodušené pravidlo „čím méně éček, tím zdravější výrobek“ ale nemusí fungovat. E číslo označuje potravinářskou přídatnou látku povolenou pro použití v Evropské unii. Před povolením musí být bezpečnost přídatných látek vyhodnocena.
Navíc nejde výhradně o synteticky vyrobené látky. Mezi E čísly se nachází například vitamin C jako E 300, pektin jako E 440 nebo lecitin jako E 322. Tyto látky se běžně vyskytují i v přírodě.
Délka seznamu ingrediencí tak může být jednou z informací o míře zpracování výrobku, ale samotný počet E čísel není spolehlivým ukazatelem jeho bezpečnosti nebo celkové nutriční kvality. Mnohem smysluplnější je ptát se, co konkrétní přídatná látka v potravině dělá a proč tam je.
Nejčastější pasti, které mohou obaly skrývat
Jedním ze základních principů je sestupné řazení surovin. Pokud například u ovocného výrobku stojí na prvním místě jablečné pyré a deklarované dražší ovoce tvoří pouze několik procent, dostává zákazník velmi odlišný produkt, než může naznačovat dominantní fotografie na obalu.
Seznam potravin, které se „smrskly“. Na rozdíl od ceny. |
Pozornost si zaslouží také různé zdroje sladké chuti. Ve složení se mohou objevit cukr, glukózový sirup, glukózo-fruktózový sirup nebo další sladící složky. Samotné pořadí jedné konkrétní ingredience proto nemusí poskytnout úplný obrázek o sladkosti výrobku. Praktickou odpověď dává tabulka výživových hodnot a řádek „z toho cukry“.
Dalším tématem je smrskflace, tedy zmenšování obsahu balení. Krabička může na první pohled působit stejně, zatímco její čistá hmotnost klesne například ze 100 na 90 gramů. Pokud cena neklesne stejným tempem, výrobek fakticky zdražil. Proto je důležité porovnávat jednotkovou cenu.
Pozornost si zaslouží také přidaná voda. U některých zpracovaných masných nebo rybích výrobků může tvořit významnou část produktu. Samotná přítomnost vody však není automaticky trikem nebo porušením předpisů. Podstatné je správné označení a to, zda zákazník ví, za jaké složení platí.
A nakonec jsou tu výrazy a design obalu, které mají především vyvolávat určitý dojem. Přírodní barvy, fotografie surovin, tradiční grafika nebo rustikální písmo mohou působit prémiově, aniž by samy o sobě něco říkaly o konkrétním podílu dražších surovin.
Smrskflace a skimpflace. Jakými triky výrobci zakrývají zdražování svých produktů |
Jak porovnávat běžné kategorie potravin
Neexistuje univerzální pravidlo, podle něhož je dražší potravina vždy kvalitnější. U jednotlivých kategorií se vyplatí kontrolovat jiné údaje.
| Kategorie | Co sledovat | Co může být varovným signálem |
|---|---|---|
| Šunka a masné výrobky | podíl masa, nutriční hodnoty, množství soli, voda ve složení | velmi nízký podíl hlavní suroviny vzhledem k ceně |
| Jogurty | mléko, kultura, množství cukru, podíl ovoce | vysoké množství cukrů u výrobku prezentovaného jako zdravá svačina |
| Sýry | druh výrobku, obsah tuku a soli, zda jde skutečně o sýr | výrobek napodobující sýr s jiným druhem tuku |
| Čokoláda | obsah kakaové sušiny, cukr, použité tuky | vysoký obsah cukru u výrobku s prémiovým marketingem |
| Ovocné výrobky | procentní podíl ovoce, cukry | drahé ovoce pouze v jednotkách procent |
| Cereálie | cukry, vláknina, složení na 100 g | vysoký obsah cukrů navzdory „fitness“ nebo dětskému marketingu |
| Pečivo | druh mouky, obsah vlákniny, složení | tmavá barva automaticky vydávaná za znak celozrnnosti |
U žádné z těchto kategorií proto nestačí jedna izolovaná informace. Například vysoký podíl masa může být pozitivním vodítkem, ale zákazník může zároveň chtít sledovat množství soli. Stejně tak méně cukru automaticky neříká nic o množství tuku nebo energetické hodnotě.
„Spotřebujte do“ a minimální trvanlivost nejsou stejné
Další informace, které lidé často zaměňují, jsou datum minimální trvanlivosti a údaj „spotřebujte do“. Označení „spotřebujte do“ se vztahuje k bezpečnosti rychle se kazících potravin. Po uplynutí tohoto data by potravina neměla být konzumována pouze na základě posouzení vzhledu nebo vůně.
Datum minimální trvanlivosti se naopak týká především očekávané kvality výrobku. Po jeho uplynutí tedy potravina nemusí být automaticky zdravotně závadná, pokud byla správně skladována a její stav je v pořádku. Může však postupně ztrácet původní chuť, vůni nebo konzistenci.
Schopnost tyto dva údaje rozlišovat má i ekonomický rozměr. Zbytečné vyhazování potravin, které jsou po datu minimální trvanlivosti stále použitelné, znamená vyhazování peněz spolu s jídlem.
Nový Woolworth láká na podivnosti i nízké ceny: Prošli jsme regály a vybrali top kousky |
Česká potravina není totéž jako „vyrobeno v České republice“
Také vlastenecky působící označení na obalu stojí za bližší kontrolu. Oficiální dobrovolné označení „Česká potravina“ má jasně stanovené podmínky. U nezpracované potraviny, mléka či některých dalších výrobků musí pocházet 100 % stanovených složek z České republiky a příslušné fáze výroby musí proběhnout v ČR. U ostatních vícesložkových potravin musí české složky tvořit nejméně 75 procent celkové hmotnosti složek v okamžiku jejich použití a výroba musí proběhnout na území České republiky. Přidaná voda se do tohoto výpočtu nezapočítává.
Naproti tomu formulace „vyrobeno v České republice“ znamená, že výroba proběhla v ČR. Sama o sobě tedy není totožným tvrzením o původu všech použitých surovin. Při výběru lokálních potravin je právě tento rozdíl důležitý.
BIO má na rozdíl od mnoha marketingových slov jasná pravidla
Na obalech se objevuje řada výrazů, které mají vyvolávat dojem přírodního nebo šetrného výrobku. U označení BIO je situace odlišná, protože evropské ekologické logo podléhá konkrétním pravidlům.
Logo ekologické produkce EU mohou používat certifikované produkty splňující pravidla ekologického zemědělství. U potravin musí být alespoň 95 procent zemědělských složek ekologického původu, aby mohlo být evropské BIO logo použito. Vedle loga se rovněž uvádí kód kontrolního subjektu a údaj o původu zemědělských surovin.
To samozřejmě neznamená, že BIO výrobek je automaticky nutričně lepší než každý konvenční výrobek. Sladkost s vysokým obsahem cukru zůstává sladkostí i v ekologické kvalitě. Označení BIO vypovídá především o způsobu zemědělské produkce a splnění pravidel ekologické výroby.
Bio revoluce v BILLE: Z Rakouska veze novinky, do prosince budou v slevě |
Kde nejčastěji platíme za pohodlí
Největší prostor pro cenové rozdíly vzniká u potravin, kde výrobce nepřidává jen samotnou základní surovinu, ale také zpracování, ochucení, obal, marketing a pohodlí.
Ochucená voda může být v přepočtu výrazně dražší než běžná voda, přestože přidaná ochucující složka tvoří pouze malou část produktu. Podobně lze porovnávat bílý jogurt s ochuceným, obyčejné ovesné vločky s instantní ochucenou kaší nebo jednotlivé suroviny s hotovou salátovou zálivkou.
To neznamená, že polotovary nebo ochucené výrobky nemají smysl. Zákazník v jejich případě platí také za čas a pohodlí. Důležité je pouze vědět, jak velký příplatek za toto pohodlí skutečně platí. Přepočet ceny na kilogram nebo litr často ukáže rozdíl mnohem názorněji než cenovka jednoho balení.
Privátní značka nemusí automaticky znamenat horší kvalitu
Privátní značky supermarketů bývají levnější než známé značkové alternativy, ale z ceny samotné nelze vyvozovat kvalitu. Rozhodující je opět konkrétní složení. U některých kategorií může mít privátní výrobek velmi podobné parametry jako dražší značková alternativa, jindy mezi výrobky existují podstatné rozdíly.
Místo automatického předpokladu, že známější značka je lepší, se proto vyplatí položit dva výrobky vedle sebe a porovnat procentní podíl hlavní suroviny, množství cukru, tuku či soli a jednotkovou cenu. Někdy zákazník zjistí, že levnější výrobek má prakticky srovnatelné parametry. Jindy naopak pochopí, proč je dražší varianta dražší.
Chytrý nákup neznamená vždy koupit to nejlevnější
Nakupovat úsporně a nakupovat co nejlevněji nejsou úplně stejné věci. Nejlevnější balení může mít méně hlavní suroviny, horší poměr ceny a množství nebo velikost, kterou domácnost nestihne spotřebovat. Naopak dražší výrobek nemusí být automaticky kvalitnější pouze proto, že má prémiový obal a známou značku.
Smyslem chytrého nakupování je porovnávat cenu, množství a vlastnosti výrobku současně. Velmi účinné je proto sledovat cenu za kilogram či litr, porovnávat výrobky na základě údajů na 100 gramů, kontrolovat podíl hlavní suroviny a plánovat nákup dopředu.
Nákupní seznam navíc snižuje pravděpodobnost, že se v nákupním košíku objeví produkty pouze kvůli výraznému akčnímu označení nebo momentálnímu impulsu.
Etiketa není jen pro výživové nadšence
Čtení etiket někdy působí jako aktivita pro lidi, kteří počítají každou kalorii. Ve skutečnosti jde především o jednoduchý spotřebitelský nástroj.
Během několika sekund lze zjistit, zda dražší výrobek skutečně obsahuje více suroviny, kterou nabízí na přední straně, zda levnější balení není pouze menší, kolik cukru nebo soli výrobek obsahuje a zda označení typu „light“ nebo „bez přidaného cukru“ odpovídá tomu, co od něj zákazník očekává. Právě spojení etikety a cenovky je nejúčinnější. Etiketa ukazuje, co kupujeme. Jednotková cena ukazuje, kolik za to skutečně platíme.
A přestože průzkumy ukazují, že většina Čechů se o složení zajímá, peněženka zůstává při nákupu velmi silným argumentem. Nejdůležitější proto není vždy vybrat nejdražší nebo „nejčistší“ výrobek, ale umět poznat, za co má smysl zaplatit více a kde naopak platíme hlavně za značku, obal nebo pohodlí.
