Levný výrobek může mýt nádobí dráž než ten, který stojí víc. Prokázal to test 16 prostředků na mytí nádobí, který pro MF DNES zpracovala pražská laboratoř Technického zkušebního ústavu stavebního, akreditovaná pro prací a čisticí prostředky.
Vítězně z něj vyšly dva prostředky: Cif Dishwash, který si poradil s největší kupou špinavých talířů, a Lena natur, která za ním nijak nezaostávala a kromě toho má jako jediná přesné dávkování.
PROSTŘEDKY NA NÁDOBÍ V TESTUZa kolik korun umyje 100 talířů?
Kolik talířů umyje?
Horší prostředky
Lepší prostředky
Test přinesl i dobrou zprávu: ani jeden z 16 zkoumaných prostředků nedráždí kůži. Zjistili to ve Státním zdravotním ústavu v Praze. Na pokožce lidí, kteří zkoušeli naředěné prostředky na svých zádech (obvyklé místo pro testy kožní dráždivosti), se ani po čtyřech hodinách neobjevily žádné změny. Pro lidi se zdravou kůží jsou tedy bezpečné, člověk s citlivou kůží by měl pochopitelně při mytí nádobí používat rukavice.
Špatné dávkování
Další poznatek testu: když se budete držet dávkování, které doporučuje výrobce, moc toho neumyjete. Ukázala to první zkouška, při níž se prostředky dávkovaly přesně podle doporučení výrobců. Jedna čajová lžička Cifu stačila umýt všeho všudy pět talířů, jedna lžíce doporučená výrobcem prostředku Harmony jen dva!
"Nádobí umyla dobře Lena, Ultra 2000, jakž takž Clean... A ostatní? To je bída s nouzí. Zvládnou dva tři talíře a končí," glosuje výsledky první zkoušky David Nedoma, který test vedl.
Většina výrobců z neznámých důvodů (snad aby prostředek působil účinněji - stačí přece jedna lžička) doporučují nižší dávky, než jaké jsou třeba k dokonalému mytí. Výjimku tvoří pouze Lena Natur, která má přesně takové dávkování, jaké má mít, a Ultra 2000, která je má dokonce vyšší.
Zašpiněné talíře
Protože v domácnosti se při mytí nádobí obvykle nikdo nedrží přesně návodu, konala se ještě druhá a pro porovnání účinnosti podstatnější zkouška. Při ní se dávkovalo podle takzvaného obsahu sušiny, který vypovídá o tom, kolik je v prostředku účinných látek. Avýsledky byly úplně jiné než při první zkoušce.
Cif umyl 25 talířů - nejvíc ze všech. Pokud by se to někomu zdálo jako chabý výsledek, nutno připomenout, že talíře byly při zkouškách značně špinavé, možná víc, než je běžné při normálním provozu v domácnosti. Aby byl výsledek testu srovnatelný, používají ve zkušebně modelovou špínu složenou z rostlinného tuku, hladké mouky a kyseliny olejové.
Talíř umytý za halíř
Druhý talířový test zamíchal i s cenovým srovnáním. Najednou se ukázalo, že levné prostředky nejsou tak levné, jak se to může jevit při nákupu. Například Brelan, který nestojí ani deset korun, myje dráž než prostředek s pětkrát vyšší cenou.
Nejlépe v cenovém srovnání obstál německý přípravek W5 z obchodů Lidl. Stovku talířů dokáže umýt zhruba za korunu, tedy třikrát levněji, než je průměr. Tak dobrý poměr mezi výkonem a cenou neměl žádný z testovaných prostředků. Proto si vysloužil titul Výhodný nákup.
Test prokázal, že o kvalitě umytí nerozhoduje množství prostředku, ale obsah sušiny, který je u každého výrobku jiný. Zákazník ho bohužel v obchodě nepozná. Určité vodítko pro výběr přece jen máme: čím je prostředek hustší, tím menší dávku potřebujete.
"Nemusí to platit vždy, ale hodně tekuté prostředky jsou přinejmenším podezřelé," říká David Nedoma.
"Čím je prostředek řidší, tím víc musíte dávkovat, ale pak už vlastně není tak výhodný."
