Příliš mnoho sójových bílkovin, které psi coby masožravci špatně tráví, občas trochu plísní a příliš často nízká energetická hodnota. Tak by se daly shrnout nejpodstatnější závady suchých krmiv, jež vypluly na povrch při testu, který redakce připravovala řadu měsíců a na němž se podíleli odborníci z několika akademických a vědeckých pracovišť v Praze a Brně a sedm pokusných bíglů.
Test přinesl ještě další podstatná zjištění tuzemští výrobci nedělají svou práci hůř než zahraniční producenti známých značek a cena není ukazatelem kvality. Některá dražší krmiva ze speciálních obchodů skončila hůř než laciné granule z hypermarketů. A vítězem testu se spolu s granulemi Darling stalo úplně nejlevnější krmivo testu Koruna, kterou pro síť obchodů Ahold vyrábí KSK Bono v České Skalici.
Přesto lze říci, že Koruna byla spíš výjimkou potvrzující pravidlo, které v tomto případě zní: levná krmiva jsou daleko častěji na štíru s hygienou a energetickou hodnotou. Plísně, jež se v nich občas objevily, byť jen ve stopovém množství, považovali odborníci z Ústavu výživy zvířat Veterinární a farmaceutické fakulty v Brně, kteří výsledky analýz posuzovali (aniž věděli, jaké značky krmiv hodnotí), za hrubou závadu.
Je totiž víc než pravděpodobné, že plísně se po otevření pytle ještě více rozrostou. „Aflatoxiny, které se z plísní vytvoří, jsou prudký jed, který může poškodit játra,“ vysvětluje děkan brněnské fakulty veterinárního lékařství Miroslav Svoboda.
|
Kolik stojí denní porce pro desetikilového psa Poznámka: Orientační ceny jedné krmné dávky byly přepočítány z cen 7 až 10 kg balení a dávkování určeného výrobcem na obale; * kde byly v dávkování uvedeny dva údaje, vzali jsme za základ pro výpočet vyšší hodnotu, ** dávkování nebylo uvedeno, vzali jsme za základ průměrných 200 gramů. |
Za málo peněz málo energie
„Štěněcí krmiva“, takový cejch si vysloužila některá z nich po přepočtu takzvané metabolizovatelné energie na potřebu desetikilového dospělého psa. Test tak potvrdil mezi odborníky známou věc, že právě u suchých krmiv bývají někdy problémy s dostatkem energie. Je totiž technicky obtížné zpracovat do nich dostatek živočišných tuků.
Ty jsou přitom zdrojem nezbytných mastných kyselin, které pes potřebuje. Jejich nedostatek může vyvolat kožní problémy a u mladých fen způsobit neplodnost. Energetická hodnota závisí na řadě faktorů - věku, hmotnosti, rase, aktivitě, stupni zátěže... Je proto důležité, aby na obalu bylo uvedeno dávkování pro jednotlivá plemena nebo hmotnost psa. Jak se ukázalo, pro všechny výrobce to není samozřejmost.
Sója psům nepatří
Za další hrubou chybu považují odborníci velké množství sójových proteinů, kterým výrobci nahrazují nedostatek živočišných bílkovin z masa nebo masokostních mouček. Psi totiž rostlinné bílkoviny špatně tráví. „Sója není typické krmení, na které by byl pes - masožravec zvyklý. Když bude pes dlouhodobě dostávat krmivo, kde je čtvrtina dusíkatých látek nahrazena sójovým proteinem, může mít alergické reakce,“ říká Pavel Suchý z Ústavu výživy zvířat.
A co na to psi?
Pokusným bíglům z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, kteří si krmiva vyzkoušeli na vlastní žaludek, chutnala všechna. Některá více, některá méně, žádné však neodmítali. Společným favoritem byl frolic. Analýzy pak prozradily proč - frolic totiž obsahoval dvakrát více soli, než by měli psi dostávat. A podaly jasný důkaz, že co psům chutná, nemusí být nejlepší.
„Pes má po slaném krmivu chuť na další, a vezme si tak víc, než by potřeboval. Důsledek bude stejný jako u lidí, začne tloustnout,“ uvádí odborník na výživu zvířat Pavel Suchý. Kromě toho přemíra soli může u psů stejně jako u lidí vést k vysokému krevnímu tlaku. Na druhou stranu není pravda, že by pes neměl dostávat vůbec žádnou sůl, bez ní by nemohl trávit.
„Žádné zdravotní poruchy, průjem nebo zvracení,“ komentoval výsledky pokusu ředitel ústavu Miroslav Toman. „Žádný signál metabolické nebo toxické poruchy.“ Zvířata krmiva dobře snášela. Prokázaly to testy krve, které psy sledovaly před pokusem i po něm.
Kvalita krmení se pozná podle toho, co za psem zůstane
Psa je možné krmit třemi způsoby. Buď se s ním podělit o vlastní večeři, vařit speciálně pro něj, anebo mu v obchodě kupovat hotová krmiva. Třetí způsob je určitě nejvýhodnější pro majitele, otázkou je, zda je také tak výhodný pro psa.
„Průmyslová krmiva zaručují, že pes bude mít optimální výživu. Kdo vaří psovi jen maso a nedá mu další živiny, které potřebuje, tak optimální krmnou dávku nikdy nesestaví,“ říká Pavel Suchý, přednosta Ústavu výživy zvířat Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, a dodává: „Ale kdyby měl odborné znalosti, věděl by, jak zkombinovat všechny živiny, kolik má dostat vitaminů a minerálů, pak je doma připravená strava pro psa jednoznačně nejlepší. Je nejpřirozenější.“
Způsoby krmení Vlastní příprava vyžaduje dobré znalosti nutričních potřeb psa a často není prováděna správně. Důsledky nesprávné výživy se nemusí vůbec projevit, ale zkrátí psovi život. Zabere víc času a je dražší než krmení granulemi. Konzervy se vyrábějí z jatečního odpadu získaného při zpracování drůbeže, ryb, vepřového nebo hovězího dobytka. Ten se namele spolu s dalšími surovinami (cibule, mrkev, olej, rýže, mouka...), naplní do konzerv a sterilizuje. Pro psa přirozenější než granule, pro pána méně praktické, ale pohodlnější než vlastní vaření. Granule se vyrábějí z masokostních mouček a obilovin. Směs obohacená o vitaminy se v extrudéru zahřívá párou na vysoké teploty, protlačí se matricí a vzniklé granule se pak suší. Nakonec se přelévají hovězím tukem a zchuťovadly. Vyváženější než mokré krmení, praktičtější a levnější.
A co zbytky vlastní večeře?
Dávat psovi zbytky z kuchyně je to nejhorší. Lidská strava je kořeněná a slaná. Koření dráždí trávicí trakt, sůl škodí ledvinám a zvyšuje chuť na další žrádlo, organismus se pak musí vyrovnávat s přebytkem některých živin. Chyby se nemusí projevit hned, ale později pes může skončit s vážnějšími zdravotními problémy.
Z dvou možností, jež nabízejí výrobci krmiv - granule, nebo konzervy - která je pro psa výhodnější?
Mokrá strava, tedy maso z konzerv, se nejvíc podobá přirozenému krmení psa. Obsahuje asi čtvrtinu sušiny, zbytek je voda, tedy jako u jeho přirozeného krmiva.
Mohou se oba způsoby kombinovat?
Pokud je to krmivo kompletní, nemělo by se k němu už nic přidávat. Když ho kombinujete, ředíte vlastně vitaminy a strava už není plnohodnotná.
Je lepší dávat granule v suché, nebo mokré podobě?
Pokud to není na obale uvedeno, je lépe granule navlhčit. Zvýší se tím objem a pes pak lépe odhadne, kolik toho má sežrat. Když žere granule na sucho a zapíjí je vodou, v žaludku se mu roztáhnou, přijme tak víc, než by měl.
Mokré granule však nemohu asi nechat psovi celý den v misce, nejspíš by se zkazily.
Ani suché by neměly zůstávat v misce. Pes by měl správně jíst jednou denně. To, co nezkonzumuje během půl hodiny, by se mu mělo vzít.
Přidávají se do psích krmiv masokostní moučky?
Jistě. Bez živočišných mouček se průmyslové krmivo nedá vyrobit, nemůžeme udělat z masožravce býložravce. Základem musí být vždy maso nebo masová či masokostní moučka. Ale abych uklidnil majitele psů, většina krmiv je dnes postavena na drůbežích moučkách.
Jak poznám, že krmivo psovi vyhovuje?
Musíte sledovat, co za psem zůstává. Výkaly psa jsou vizitkou jeho krmení. Říkám každému, když za psem zůstane větší hromada, než jakou sežral, tak je krmivo špatné. Stejně tak je špatné, když má pes průjem, nebo naopak zácpu.
Říká se, že rostlinné šroty, které se někdy přidávají do krmiv, nejsou pro psy dobré.
Pes není enzymaticky vybaven tak jako všežravci nebo býložravci, aby mohl trávit rostlinné proteiny. Stráví tedy jen část, zbytek se pak v tlustém střevu rozkládá, vznikají takzvané biogenní aminy, které pak způsobují různé alergické choroby, kůže či očí... Proto se proti přídavkům sójových proteinů ve světě tak brojí.
Občas je slyšet, že se psím žrádlem živí i lidé? Může jim to nějak uškodit?
Pochybuji, že by si někdo dával granule, ale o psích konzervách se říká, že si je občas berou třeba dřevorubci do lesa. Já bych je nejedl, přece jen je to horší kvalita, ale uškodit to nemůže. Konzervy procházejí sterilizační úpravou, která zničí všechny bakterie.
Co řekla laboratoř a čtyřnozí pomocníci
| Vítěz testu Darling Friskies živinovým složením nejlépe odpovídá nutričním potřebám psa. Za jediný nedostatek lze považovat vyšší obsah sójových bílkovin. Mezi levnějšími krmivy je nejlepší Koruna. Respektuje optimální požadavky na výživu psa, živinově i dieteticky. Navíc je cenově velmi výhodné. Cena 18 korun za kilo z něj dělá zároveň Výhodný nákup. |
|
***** Krmivo dieteticky výborné kvality - respektuje optimální požadavky na výživu psa a pokusným psům chutnalo. Darling Friskies (Jupiter Maďarsko, dovozce Nestlé Food) 43 Kč/kg, psí známka 2 Koruna (KSK Bono Česká Skalice pro Ahold) 18 Kč/kg, psí známka 2 |
|
**** Krmivo dieteticky velmi dobré kvality - standardní krmivo, které psi přijímali dobře, ale nerespektuje některý z důležitých ukazatelů. Aport Ideal (Tekro Praha, výrobna Uničov) 21 Kč/kg, psí známka 2 Bono Banket (KSK Bono Česká Skalice) 26 Kč/kg, psí známka 1 Frolic (Master Foods Polsko) 80 Kč/kg, psí známka 1 Chappi Complete (Effem Hungaria, dovozce Master Foods) 27 Kč/kg, psí známka 1 Pedigree Adult (Effem Hungaria) 42 Kč/kg, psí známka 2 Purina Dog Chow (Ralston Purina Comp. USA) 48 Kč/kg, psí známka 2 |
|
*** Krmivo dieteticky dobré kvality, které však nekryje dostatečně energetickou potřebu psa a má ještě některé další závažné nedostatky. Friskies Balance (Friskies Deutschland, dovozce Nestlé Food) 48 Kč/kg, psí známka 1 Acana (Champion Petfoods Alberta Kanada, dovozce: Miroslav Weber, mlýn Hořovice) 49 Kč/kg, psí známka 2 Albert (Vafo Praha pro Ahold) 30 Kč/kg, psí známka 2 Hasky Standard (Fitmin Žamberk, dodává Akinu CZ Praha) 26 Kč/kg, psí známka 3 K9 Selection (Maple Lodge Pet Foods Kanada, dovozce Candy Praha) 68 Kč/kg, psí známka 3 Propesko (Míka Veselí nad Lužnicí) 27 Kč/kg, psí známka 3 Tesco (Míka Veselí nad Lužnicí) 19,70 Kč/kg, psí známka 2 |
| Poznámka: Ceny za kilogram jsou přepočítány z velkých několikakilových balení koupených v lednu v pražských hypermarketech a speciálních obchodech s krmivy. Celkové hodnocení je výsledkem preference krmiv psy na základě experimentálního pokusu, mikrobiologického vyšetření a chemických analýz. |
Bíglové si na granulích docela pochutnali
Cindy vběhne do prázdné kóje, zkusí jedničku, očichá šestku a trojku, pak se vrátí k jedničce, nakonec se pustí do pětky... Zato Nelly si moc nevybírá, pustí se do misek, jak jí přijdou pod čumák, systematicky vyžere první, druhou, třetí, čtvrtou... Pro Sáru je chuť naopak důležitá, zobne z každé misky, pak si vybere jednu a tu spořádá celou, pak teprve se pustí do další...
Kdo jsou Cindy, Nelly a Sára a co to dělají? Tři dospělé feny, stálé obyvatelky Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, a právě pracují pro MF DNES. Patří ke skupině bíglů, které tu chovají k pokusným účelům. Obvykle dostávají do misek granule značky Voříšek a žerou pohromadě. Dnes mají místo jedné misky čtyři, v každé jen trochu a v každé něco jiného. Probíhá jedno z mnoha kol experimentálního biologického pokusu, který má určit takzvanou palatabilitu krmiv, tedy ukázat, jak psům jednotlivé granule chutnají.
Celé počínání sleduje laborantka, pečlivě zapisuje, v jakém pořadí si pes přičichne, ochutná, a to nejdůležitější v jakém pořadí misky vyprázdní. Poloha misek se mění, aby si psi nemohli zvyknout. Nejchutnější granule z každé skupiny postupují do dalšího kola. Po prvním vyřazovacím kole přijde semifinále, pak finále.
Proč zrovna bíglové? „K laboratorním pokusům nemůžete používat voříška, kterého seberete na ulici, ale psa vybraného plemene z ověřeného chovu,“ vysvětluje ředitel ústavu Miroslav Toman. Bíglové se k pokusům hodí nejlépe, však jde také o plemeno v Anglii speciálně vyšlechtěné pro tyto účely. „U nás se kdysi používal takzvaný Horákův laboratorní pes, kterého vyšlechtili ve Fyziologickém ústavu v Praze. Dnes patří mezi uznaná společenská plemena, ale k pokusům se nepoužívá.“
O „svých“ psech mluví ředitel s láskou, zná je všechny jménem. Příliš se mu však nechce mluvit o pokusech, které tu s bígly dělají. Ne proto, že by chtěl něco tajit, ale připadá mu už marné vyvracet zkreslené představy laiků o zbytečném utrpení zvířat. „Lidem stejně nevymluvíte, že bez pokusů to nejde a že tu zvířata netrápíme.“ Každý pokus musí přitom předem schválit dvě ministerské komise na ochranu zvířat. A ty nepovolí nic, co by zvířata zbytečně trápilo.
Zdejší ústav se navíc nezabývá žádnými pokusy, při nichž by psy uměle infikovali nemocemi. Spíš tu sledují přirozený vývoj imunitního systému psů nebo nové očkovací látky. Jen málokterý pes tu skončí svůj život. Když už nemůže sloužit k pokusům třeba proto, že odrostl štěněcímu věku odchází mimo ústav k novým majitelům. „Díky naší výzkumné činnosti jsme se zasloužili o to, že v Brně je větší koncentrace bíglů než jinde,“ směje se ředitel Toman.
Testováno na zvířatech
Testem prošla pouze kompletní suchá krmiva, označená jako standardní, určená pro dospělé psy s běžnou pohybovou aktivitou. Do výběru nebyla zařazena žádná speciální nebo takzvaná prémiová krmiva, která nabízejí kromě základních živin a optimální energie ještě něco navíc.
První částí testu mikrobiologické a chemické analýzy, které zjišťovaly celou řadu ukazatelů (přítomnost plísní, obsah tuku, soli, dusíkatých látek, vitaminů... a množství metabolizovatelné energie), provedli ve Státním veterinárním ústavu v Praze. Druhou část - test chuťové preference - zajistil na svých pokusných psech Výzkumný ústavu veterinárního lékařství v Brně.
Výsledky všech analýz a biologického pokusu pak zhodnotili odborníci Ústavu výživy zvířat Veterinární a farmaceutické fakulty v Brně. Na přípravě metodiky testu se kromě pracovníků všech ústavů podílel i děkan Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Miroslav Svoboda.
Aby byla zajištěna objektivita testu, nikdo z pracovníků nevěděl, o jaká krmiva jde. Do brněnského ústavu byly granule dopraveny v jednotných pytlích označených čísly a způsobem dávkování, pod čísly byly vzorky vedeny po celou dobu pokusu a zpracovávány i výsledky.
