„Byl to pro mě specifický šampionát. Měl jsem z toho trochu strach, ale nakonec to dopadlo výborně,“ usmívá se Šrámek. „Organizátorům musím složit hold, jak dokázali naplnit hlediště. Fanouškům patří velký dík.“
Podobnou atmosféru jako při nedělním finále proti Německu, které sledovala vyprodaná hala, zažil ve Zlíně pouze dvakrát.
„Poprvé, když jsme vyhráli ještě Československý pohár (1990) a pak přijelo italské Treviso. Podruhé, když muži získali extraligový titul (1999),“ vzpomíná Šrámek.
Finále navštívilo 2 500 diváků a podle Šrámka se nevšední kulisa na jednoznačném výsledku finále 0:3 podepsala.
„Když jsme se s hráči po zápase bavili, tak říkali, že je to semlelo. Byli jako v Jiříkově vidění. Nic takového ještě nezažili,“ líčí Šrámek.
Stříbro však považuje za obrovský a nečekaný úspěch. „Kdybychom prohráli závěrečný duel ve skupině proti Německu, tak jsme skončili pátí a seděli bychom v hledišti,“ podotýká Šrámek.
Na turnaji působil v roli prvního asistenta hlavního strůjce posledních českých volejbalových úspěchů Jiřího Zacha.
„Zlato a stříbro jsou z velké části jeho dílo. Podařilo se mu změnit koncepci přípravy a tréninků mládežnických reprezentací,“ oceňuje Šrámek, který sledoval vývoj stříbrného ročníku od jeho prvního srazu před dvěma lety. „Mysleli jsme si, že tenhle tým bude dobrý. Když jsme je srovnávali s věkovou kategorií 1999, která vyhrála loni Euro, tak vycházeli technicky stejně dobře, ne-li lépe. Ale že se povede finále zopakovat, to netušil nikdo.“
Zatímco Zach převzal nově se tvořící tým hráčů narozených v roce 2003, Šrámek nemá o své budoucnosti u mládežnických reprezentačních celků jasno.
„Mrzelo by mě, kdybych nepokračoval. Práce mě bavila,“ říká. Odměnou mu byla také dvě finále na Euru.
