"Doufám, že budu prospěšný a za tu dobu, co budu hrát za Liberec, tak mistrovský titul získáme," věří třiadvacetiletý režisér hry Jakub Janouch, který s volejbalem začínal v rodném Přerově a v minulé sezoně nastupoval pravidelně za českou reprezentaci.
Jak se udál váš příchod do Dukly?
Ředitel klubu pan Šimoníček mě kontaktoval už v březnu, že by o mě měli zájem a já už jsem jen čekal na papírové ukončení smlouvy ve Zlíně, abych mohl jednat s Duklou.
Měl jste ještě jiné nabídky?
Něco bylo, ale nic tak konkrétního jako od Liberce a nebylo co řešit. Dukla byla od začátku na prvním místě.
Jakou cítíte šanci na pozici nahrávačské jedničky? Minulé sezony režíroval hru Dukly veterán Řezníček, který je o téměř dvacet let starší než vy a mladý Démar se přes něho na hřiště moc nedostal.
Doufám, že s Pavlem Řezníčkem vytvoříme na nahrávce kvalitní dvojici, prospěšnou pro mužstvo.
V čem asi můžete oba dva na palubovce týmu nejvíc pomoci?
Řekl bych, že díky tomu, že je Pavel starší, tak může usměrnit mužstvo ve vypjatých chvílích svojí zkušeností. Já zase můžu pomoct nějakou tou energií a výbušností.
Jste v týmu nový nahrávač, radil jste se s Řezníčkem, kdo kam přesně potřebuje při útocích balon?
Už jsem se ho párkrát na nějaké věci ptal a je jasné, že na tohle téma ještě rozhovor určitě proběhne ve chvíli, kdy začneme tvrdě pracovat na souhře.
Liberecký volejbalista Jakub Janouch v posilovně.
Jak je těžké si zvyknout v roli nahrávače na nové spoluhráče?
Čas na to ještě rozhodně potřebovat budu, naštěstí příprava je docela dlouhá, začínáme až ve druhé půlce října. Třeba smečař Aleš Správka je ve své hře specifický. Potřebuje hodně rychlou nahrávku, kterou já jsem nikdy předtím nehrál. Takový styl jako on má v lize málokdo.
Jak jste zvládl proti Zlínu tvrdou fyzickou přípravu Dukly na čtrnáctidenním soustředění v Harrachově?
Myslím, že je příprava v Liberci lépe koncepčně sestavená než ve Zlíně. V Harrachově to bylo tak akorát. Nejeli jsme úplně na krev, což bylo dobře, abychom nebyli přehnaně vyčerpaní hned v úvodu přípravy. Bylo to zkrátka vždycky utnuté v pravý čas.
Měříte 194 centimetrů, jak si věříte na bloku?
No, to musím určitě trénovat pořád. Snad nebudu na bloku díra, přes kterou soupeři lehce útočí.
Liberec hraje pravidelně na špičce extraligy, sbírá medaile, ale na mistrovský titul čeká už dlouhých deset let. Věříte, že si zlaté oslavy s Duklou užijete právě vy?
Neměl bych tady být podle smlouvy jen na jeden rok, ale o něco déle, tak doufám, že budu prospěšný i úspěšný a snad za tu dobu, co budu hrát za Liberec, tak mistrovský titul získáme.
Ve Zlíně jste byl zvyklý na menší psychický tlak, než jaký vás čeká v Liberci. Ustojíte to?
Musím. I s tímhle cílem jsem do Dukly šel, aby si zvykl být odolný v těžkých situacích. Hodně lidí se o mně v tomto smyslu baví, teď už bude záležet pouze na mně, abych předvedl, že na to mám.
Máte už zkušenosti se starty v české reprezentaci, kolik jste toho v národním týmu odehrál?
Minulou sezonu jsem byl v reprezentaci vlastně celou dobu. Odehrál jsem něco v Evropské lize a také v kvalifikaci na mistrovství Evropy. Letos už bylo těžší se prosadit, protože se po pauze do týmu vrátil Lukáš Ticháček. A dostat se přes něho a Ondru Boulu nebude snadné. Uvidíme.
