„Před sezonou je to pořád stejné, musíš udělat sílu, chodit do posilovny, makat na fyzičce,“ vypočítal nový nahrávač Volejbalového klubu ČEZ Karlovarsko.
Liší se nějak zásadně letní příprava Karlovarska od těch, které jste zažil ve špičkových evropských klubech, německém Friedrichshafenu a polském Řešově?
Během pěti let, co jsem strávil ve Friedrichshafenu, jsem většinou hrál v národním týmu, takže jsem přijížděl do klubu třeba až v září a to už bylo po přípravě. Ale proti Řešovu v Polsku ten rozdíl příliš není, jde jen o detaily. Když se pracovalo na fyzičce, tam se neběhalo na oválu. Ale to tady bylo jenom tři dny, takže to není tak veliký rozdíl, tam šlo hlavně o to, aby trenér poznal, kdo si umí sáhnout na dno a kdo ne. Spíš ale jde o čas, protože v Polsku jsme trénovali i tři a půl hodiny, ale tady třeba kvůli časovému omezení v hale si můžeme dovolit trénovat jenom dvě hodiny.
A co je naopak v přípravách v Řešově a v Karlovarsku společné?
Stejné je to, že se začíná s balonem bez skákání. Dělají se herní činnosti jednotlivce. Ale když máš na trénink času mnohem víc, tak máš víc času na opakování činností, a to si toho vyzkoušíš víc. Tím pádem je víc úderů, to je pro nás nejdůležitější. Čím víc budeš mít kvalitní přihrávky nebo smečí, tím potom budeš lepší, od toho se to celé odvíjí.
Vedení Karlovarska zvolilo jako takzvaný teambuilding společné večery při grilování. Jak se tmelil kolektiv v Německu nebo v Polsku?
V Německu se na partu moc nehrálo, tam byl dril. Trenér Moculescu to měl tak nastavené, že se tam jelo na to, abychom makali a víc se to naučili, než aby parta držela spolu a ve hře jeden spoléhal na druhého. V Polsku to bylo jiné, Poláci se umí bavit. Co si pamatuju, tak jsme před sezonou jezdili poslední tři roky na Ukrajinu, tam se uměla dělat parta.
A jak se vám líbí aktivity VK ČEZ Karlovarsko, který zapojuje hráče elitního týmu do tréninků mládeže a pořádá akce, jako jsou beachvolejbalová exhibice či křest nových dresů v rámci koncertu?
Aktivity před sezonou, to je v pořádku, je to tak všude, propagace volejbalu se dělat musí, ať je to Polsko, Německo nebo Česko. Ale tady je to všechno blízko, jde o to, abychom to udělali na místě, abychom to udělali s dětmi a pro lidi, kteří fandí volejbalu v Karlových Varech. V Polsku se to dělalo trochu ve větší míře, protože klub i základna fanoušků byly větší. Z Řešova jsme kvůli propagaci klubu někdy jeli třeba i do Krakova, ale tady to stačí udělat na místních beachvolejbalových kurtech a fanoušci si tam cestu najdou.
Máte za sebou prakticky dvacet let profesionální kariéry. Je něco, co vás v přípravě Karlovarska překvapuje?
Je pravda, že dvacet let je dlouhá doba, aby si člověk těch příprav trochu užil. Ale před sezonou je to pořád stejné, musíš udělat sílu, chodit do posilovny, makat na fyzičce a začít s balonem od základních herních činností jednotlivce, na tom není co vymyslet nového, na tomhle mě nic nepřekvapuje.
Pro mnohé hráče bývá letní příprava zdlouhavá. Máte recept na to, jak překonat relativně dlouhé období bez zápasů a turnajů?
Příprava bez zápasů zas tak dlouhá není. Delší je to třeba po sezoně, když skončíš třeba jako já 23. března a čekáš až do začátku srpna. Ta příprava pak trvá jen nějaký měsíc a půl, takže tady už nezbývá než se těšit na zápasy a užívat si tu posilovnu.
Máte v Karlovarsku jako „starší“ hráč nějaké úlevy v tréninku?
Samozřejmě žádné úlevy jako starší hráči nemáme, spíš si musíme přidávat, protože naše tělo potřebuje cvičit o něco víc. Jde o nějaké protahování před tréninkem i po něm, takže my si spíš musíme přidávat, než aby nám trenér odpouštěl.
Se kterým útočícím hráčem si v trénincích v hale nejvíc rozumíte?
Ještě jsme toho tolik nenahráli, abych si mohl oblíbit nějakého smečaře. Ale to všechno přijde, kluci jsou šikovní. Zatím ještě nejsme všichni, kluci z nároďáku teprve přijedou, ale zatím to vypadá dobře. Parta je v pohodě.
