„Pro mě je to další motivace a výzva. Loni jsme měli dva dlouhé smečaře. Letos jsou menší, ale šikovnější. Hrajeme rychleji a pestřeji. Více se dostanou na blokaře. Pomáháme si častěji útoky ze zadní zóny,“ shrnul Bartoš.
Zlínská hra se změnila, výsledky však ne. Po šesti kolech je celek kouče Romana Macka stejně jako loni neporažený.
„Zatím jsme se utkali s týmy ze spodní části tabulky, takže jsem počítal, že bychom mohli mít tolik bodů, co máme teď,“ nezastírá 20letá naděje českého volejbalu.
Jeden výsledkový rozdíl by tu ale přece jen byl. Před rokem ztratil Zlín v šesti úvodních duelech jen tři sady, letos se musel čtyřikrát zachraňovat v tie–breaku.
„Utíkají nám tak třetí body, ale vyhrává se, což je pro psychiku jenom dobře,“ poznamenal Bartoš. Ze všech extraligových celků toho mají volejbalisté Zlína v nohou nejvíce. Za necelý měsíc stihli osm soutěžních zápasů. „Když se vyhrává, člověk není tak unavený.“
Vydatná porce střetnutí číhá na Bartoše a spol. také v příštích pěti týdnech – pět utkání v nejvyšší soutěži, odveta osmifinále Českého poháru a další tři zápasy v evropských pohárech. A to ještě není všechno. Bartoš a další čtyři jeho kluboví spoluhráči vyrazili včera autobusem do Říma, kde reprezentují Univerzitu Tomáše Bati na mezinárodním turnaji vysokoškoláků.
„Je to docela uznávaný turnaj. Zviditelníme školu, budeme hrát s kvalitními týmy, udržíme se v rytmu,“ těší se Bartoš do Itálie, kde univerzitní výběr čekají od čtvrtka do soboty tři zápasy ve skupině a v případě postupu další dva o umístění. „Ale nebude to žádná hrůza. Hraje se na dva vítězné sety do patnácti.“
Po návratu z věčného města se však musí nachystat na pořádný kalup. Sotva vysype v neděli tašku, už bude balit na pondělní let z Vídně do Moskvy k úterní odvetě Poháru CEV s Dynamem Moskva.
I když první duel Zlína doma prohrál snadno 0:3 a jeho šance na postup jsou minimální, pro Zlín to není konečná. Z CEVu se jen přesune do Vyzývacího poháru.
„Jsem rád, že hrajeme evropské poháry. Zápasy v nich jsou pro nás pozitivem,“ ví člen širšího reprezentačního kádru, kam patří také jeho sourozenec.
Jak se mu daří ve francouzském Tours, sleduje bedlivě: „Na hřiště se bohužel dostal na úkor zraněných. Ale zatím splňuje, co se po něm chce. Přihrává, čape v poli, blokuje, na útoku si také svoje uhraje.“
„Loni jsme měli dva dlouhé smečaře. Letos jsou menší, ale šikovnější.“
