Muž, jehož vyhlásili nejlepším hráčem desetiletí a jenž je také v síni slávy, začal hrát extraligu už v šestnácti za Odolenu Vodu. Na slavné minulosti však moc nestaví. Ný rád volejbal a dodnes se mu snaží pomáhat.
Popularizaci tohoto sportu hodně pomáhají i úspěchy ženských reprezentantek v plážovém volejbale na olympiádě. Jedněch letních her se zúčastnil i sám Lébl. Bylo to před 16 lety v Sydney. Ač hlavně klasik, do Austrálie vyrazil i Lébl hrát na písku.
„Mně šel beach taky. Vybral si mě jeden starší hráč Michal Palinek. Dělali jsme spolu v letech 1999 a 2000 světový okruh a kvalifikovali se do Sydney. To už je šestnáct let, ani to moc nekomentujte,“ směje se Lébl.
Mají mladí zájem o volejbal?
Hlavně o plážový volejbal. Velký úspěch Markéty Slukové a Kristýny Kolocové na olympiádě v Londýně spustil velkou vlnu zájmu. Ta trvá dodnes a věřím, že přes menší úspěch Slukové s novou parťačkou v Riu vydrží.
Proto teď vedete v Praze s bratrem Jakubem dětský oddíl plážového volejbalu?
Chceme přitáhnout děti k beachvolejbalu už takhle malé. Tohle je první generace dětí, které začínají na písku odmala, dřív se přecházelo ze šestkového volejbalu (loni se Pražské junior beachligy zúčastnilo 2 500 hráčů, pozn. red.). Klub je v Braníku sto let, Jakub zakládal beachvolejbalovou sekci. Tenhle projekt je původně pražský, ale loni jsme se rozšířili i do Kladna do klubu Vavřinec. Máme ambici rozšířit se do všech krajů.
Jak jste projekt financovali?
Zatím jde o autofinancování samotnými areály. Vybírají se členské příspěvky od rodičů nebo to platí areály ze svého, tedy trenéry, míče a podobně. Tím, jak rosteme, hledáme partnera, který by nám pomohl projekt zprofesionalizovat. Ve středních Čechách je velká volejbalová základna, jsou tam šestkové extraligové kluby v Kladně, Příbrami, Odoleně Vodě a v Benátkách nad Jizerou. Věříme, že tahle beachliga je také osloví. Krajově jsou střední Čechy nejsilnější, týmů je v extralize hodně. Tradice je tady veliká.
ProfilMartin Lébl Je mu 36 let, měří 201 cm, vystudoval gymnázium na Opatově. Má dvě dcery, vlastní agenturu, která se stará nejen o kontrakty sportovců, ale i jejich finance. Je z Prahy. Extraligu začal hrát ve středočeském klubu Odolena Voda, v 19 letech odešel do Belgie, kde strávil tři roky. Rok hrál ve Francii, deset let v Itálii. Je pětinásobným nejlepším volejbalistou ČR, volejbalistou desetiletí, členem volejbalové síně slávy, mistrem ČR v šestkovém i plážovém volejbale, vítězem českého poháru, byl kapitánem české reprezentace. Zároveň se dvakrát stal nejlepším hráčem Belgie, mistrem Belgie a dvakrát vyhrál belgický pohár, dvakrát italský pohár a italský superpohár. V roce 2001 byl vyhlášen i nejlepším útočníkem mistrovství Evropy, o dva roky později nejlepším útočníkem Světové ligy, v roce 2009 získal titul nejlepšího smečaře světové volejbalové ligy, ač je blokař. „Já jsem byl vždycky útočící blokař. Počítá se totiž procentuální úspěšnost útoků a počet útoků. Já měl vždycky hodně nahrávek a hodně jsem jich uhrával, takže jsem tím počtem spadl do kategorie smečařů,“ vysvětluje. |
Sledujete letošní olympiádu?
Ano. Zrovna včera jsem viděl svého bývalého spoluhráče Reindera Nummerdora z Holandska, hraje ještě v devětatřiceti, takže to asi jde (smích). Já mám z olympiády skvělé zážitky, bylo mi dvacet, nebyl tam trenér, takže olympiáda, jak má být (smích). Ani už nevím, kolikátí jsme skončili. Myslím patnáctí?
Byli sedmnáctí. Zvládl byste ještě tuhle úroveň?
Asi ne. Já si chodím pořád zahrát, zrovna teď jdu na trénink, ale na olympiádě už bych toho moc neuhrál, nemám fyzičku. Technicky jsem to ale vždycky dával. Když jsem končil, přemýšlel jsem, jestli přeci jen ještě chvíli nehrát, ale v hlavě se mi už nechtělo.
Hrajete s amatéry?
To ne, nemůžu. Mě to nebaví a je to taky nebaví. My si proti sobě nezahrajeme. Chodím hrát první pražskou třídu na antuce, to nejsou úplní amatéři, tam si docela dobře zahraju, ani nemusím moc ubrat (smích). U mě je to hlavně o fyzičce. Moc netrénuju, to by to vypadalo jinak... Budu teď ale hrát nějaké turnaje českého plážového okruhu, teď jsem dva hrál. Hlava dá jen tyhle turnaje. Denně jsem trénoval jako profesionál šest hodin.
Přesto je sport vaše práce. Staráte se o hráče...
Ano, mám agenturu, která se stará hlavně o hráče ve volejbale, protože je skoro všechny znám, znám všechny kluby a manažery v Evropě. Sháníme hráčům kontrakty, staráme se jim o finance. Dělám to tři roky. Nikdy jsem nechtěl být trenérem, já jsem nerad trénoval. Mě baví to okolo.
Co vás k tomu přivedlo?
O investice jsem se zajímal už během svojí kariéry a taky jsem viděl spousty tragických případů špatného managementu sportovců. Na sportovce se lepí lidé s různými projekty, lákají je, aby investovali třeba do různých firem, barů, restaurací, nebo jde o investiční podvody s diamanty a podobně. Viděl jsem v tomhle směru obrovský potenciál. A povedlo se, firma funguje. Ročně rosteme asi o čtvrtinu, a to jak obratově, tak počtem zastupovaných hráčů, teď je jich asi čtyřicet.
Proč jsou sportovci tak důvěřiví?
Souvisí to s tím, že oni odmala, ́a znám to z vlastní zkušenosti, žijou v takové bublině. Každý se o ně stará, každý je na ně hodný, všude jim vycházejí vstříc. Jenže životní realita je jiná. Je hodně známých případů, kdy sportovci přišli o svoje peníze. Mně se tohle naštěstí díky tátovi nestalo, pomohl mi pochopit, že lidi nemají vždycky dobré úmysly.
Dá se volejbalem uživit?
Ano, když se to vezme na průměrný český plat, je ta částka nad tím. Problém je ale, co dál. Sportovci nemají většinou žádnou školu ani pracovní zkušenosti. Uživit se sportem v tu chvíli nestačí. Je otázka, jestli se dokážou sportem zabezpečit i na dobu po kariéře. Ti nejlepší venku to dokážou. Stejně ti to ale pak nedá a chceš něco dělat. Ty vydělané peníze ti ale dají ten luxus, že nemusíš chodit do fabriky nebo vzít jakoukoli práci.
Vyjednáváte peníze hráčům. Jsou odměny sportovců adekvátní odvedené práci?
Nejsme fotbal. Ve volejbale mnohdy nejsou adekvátní. Jsem přesvědčen, že všichni hráči si ty peníze zaslouží. Odměny sportovcům určitým lidem nevysvětlíš, pro ně je to taky práce jako ta jejich. Ale většina sportovců se sportu věnuje odmala, takže neznají prázdniny, tábory, celé léto jsou zavření na přípravných kempech. A to jsou věci, které lidé nevidí. A buď si to ti lidé nechají, nebo nenechají vysvětlit. Někdy se jim ale nedivím, protože chování některých sportovců tomu napomáhá, hlavně v hokeji a fotbale.
Děti chodí na hokej a fotbal, aby si tím vydělávaly?
Ano, v mládežnických fotbalových akademiích se to dělá a priori proto, aby se člověk někam dostal a vydělával. U nás je to opačné, lidi volejbal baví, a proto ho hrají, a když jsou v juniorech úspěšní, můžou pokračovat.
Děláte i volejbalovou charitu...
Ano, jmenuje se to Pinkáme pro... Otcem myšlenky je brácha, on to také řídí. Letos se vybírá na sedící volejbalisty z pražské Komety, to je vlastně nároďák sedících. Teď jsme vybírali třeba ve volejbalové Dřevěnici. Příští rok se zase bude pinkat pro někoho jiného.
