Zápas předcházel prvnímu domácímu utkání Jihostroje v této extraligové sezoně. Českobudějovičtí nastoupili v repríze loňského finále proti Liberci. Duel skončil po uzávěrce této stránky.
Jedním z hráčů, kteří k historii českobudějovického volejbalu patří, je 44letý Miroslav Šotola. Bývalý blokař působil na jihu Čech v letech 1994–2003. Za tu dobu získal s Jihostrojem dva tituly.
Utkání legendBílé dresy Černé dresy |
Jak jste se těšil na zápas v českobudějovické sportovní hale?
Na to nejde odpovědět nic jiného, než – tak určitě, těšil! Jinak bych z Kolína nejel takovou dálku. Nápad se zápasem legend se mi líbí, ale ten večer není tolik o volejbale jako spíš o setkání s kamarády.
A užil jste si ho i na hřišti?
Bylo to úžasné. Doufám, že to chvilkami vypadalo jako volejbal (smích). V rukou to pořád máme, ale v nohách už moc ne.
S bývalými spoluhráči či trenéry jste se určitě dlouho neviděl. Na koho z nich jste zvědavý?
Nejvíce jsem se těšil samozřejmě na Petra Zelenku, ale ten ze zdravotních důvodů do Budějovic nepřijel. Ale rád jsem se zase viděl s Alešem Markem, protože pořád vzpomínám na jeho nahrávačské prsty. To byly asi nejlepší náhry, co jsem měl možnost v kariéře zažít.
Která sezona z těch deseti, co jste v Jihostroji odehrál, vám nejvíce utkvěla v paměti?
Asi ta, ve které jsme získali první titul, to bylo v roce 2000.
Jak jste se vůbec dostal k angažmá v Českých Budějovicích?
Tehdy jsem hrál za Nymburk a oslovil mě pan manažer Čuda. I když jsme s Nymburkem tu sezonu skončili poslední, tak mi právě Budějovice nabídly, jestli nechci dál pokračovat v extralize.
Vzpomínáte na České Budějovice jako takové? Na fanoušky nebo na bouřlivé oslavy titulů?
Byly to opravdu pěkné roky. Já jsem do Jihostroje vlastně přišel hned v začátku, kdy se klub zprofesionalizoval. Takže jsme začínali od nuly a pořád jsme stoupali. V Budějovicích jsem nezažil nějaký hluboký propad, což je vždycky pro atmosféru okolo klubu i hry lepší.
Dalo by se říci, že už jste také trochu Jihočech?
V Jihostroji jsem byl tolik let, že se to nedá vymazat z paměti. Takže asi to říci můžeme.
Hrajete sám ještě volejbal, byť na nižší úrovni?
Ne, vůbec. Ani nehraju amatérky, já už jen trénuju. V Kolíně, kde bydlím, mám na starosti kadety a juniory. Jinak teď pracuji jako vedoucí stravování v jídelně.
Habada: Budu se jim z lavičky smát, jak se potíMnozí fanoušci budějovického volejbalu si pamatují vynikající zákroky v poli 41letého Petra Habady. V Jihostroji odehrál 18 sezon. V pondělí Utkání legend sledoval jen z lavičky, je totiž po operaci kyčle, a s volejbalem už tak asi definitivně skončil. „Léta v klubu jsou podstatnou částí mého života, takže je jasné, že na Jihostroj vzpomínám rád. Nejvíce na první postup do finále v sezoně 1996/1997, kdy jsme se tam probojovali přes Odolenu Vodu. S Ústím nad Labem jsme pak sice prohráli, ale bylo to veliké překvapení,“ říká Habada, který s Budějovicemi vybojoval titul mistra republiky celkem pětkrát. „Také si cením toho, že jsme v letech 2007 až 2009 vyhráli tři tituly v řadě za sebou,“ podotýká bývalé libero Jihostroje. „Občas se s bývalými spoluhráči potkáváme na letních turnajích, ale jsem zvědavý, kdo dnes v hale bude. Třeba pana trenéra Pommera jsem neviděl už hodně let,“ vyprávěl Habada ještě před utkáním na které se těšil, i když si nezahrál. „Já se jim alespoň z lavičky budu smát, jak se tam všichni zase potí,“ smála se jedna z tváří budějovického volejbalu, která po uzdravení opět nastoupí do zaměstnání ve stavebnictví. |
