„Nebylo to snadné rozhodování. V Tours to bylo pěkné, dva roky jsem trénoval se špičkovými hráči, teď bych to ale chtěl zužitkovat v týmu, kde budu hrát v základu,“ říká odchovanec zlínského volejbalu.
Prý jste v Tours dostal nabídku pokračovat?
Řekli mi, že bych měl více prostoru. Dva roky jsem nastupoval docela dost, ale většinou jako střídající hráč, nebo když byl někdo zraněný. A když se nám povedlo zápas otočit, tak jsem stejně příště začal na lavičce. To mě štvalo.
Ale odchodu ze Zlína do Tours nelitujete, že?
Vůbec ne. Prožil jsem tam dva báječné volejbalové roky. První sezonu jsme vyhráli ligu i pohár, ve druhé jsme postoupili v Lize mistrů mezi dvanáct nejlepších, a kdybychom neprohráli jeden zápas, mohli jsme jít dál. Letos se klub hodně soustředil na Ligu mistrů, takže nám pak francouzská liga utekla.
Neměl jste pak už ve Francii obavy z množících se teroristických útoků?
Kolem volejbalu jsem nic nepostřehl, ale v běžném životě to šlo hodně poznat. Lidé jsou opatrnější, všude samá kontrola, na zahalené lidi se dívají pozorněji. Nebylo to příjemné.
Teď míříte do týmu BBTS BielskoBiala. Co rozhodlo?
Polská liga je velice kvalitní, špička patří v Evropě mezi nejlepší. Bielsko se sice umisťuje v dolní půlce tabulky, ale ujistili mě, že dostanu šanci hrát důležitou roli. Záleží jen na mně, jak budu připravený a jak se budu prezentovat.
Tým na vás chce stavět. Věříte si na úlohu tahouna?
Mužstvo se teprve skládá, přijmu každou roli. A chci zjistit, jestli na to mám, nebo ne.
Smlouvu jste podepsal jen na sezonu. Chcete se pak posunout za lepším?
V Tours jsem poznal, že ač jste ve špičkovém klubu, tak když pravidelně nehrajete, hledáte angažmá hůře. Lépe se prodali kluci, kteří hráli dobře v horších týmech.
Měl jste i jiné nabídky?
Manažer komunikoval s týmy ve Francii, měl jsem možnost jít do Brazílie, ale necítil jsem se na takovou exotiku připravený.
Bylo pro vás důležité, že Bielsko-Biala je kousek od českých hranic?
To ne, ale jsem rád. Je to příjemný bonus.
V Polsku je volejbal sport číslo dva. Těšíte se na plné haly?
Jsem velice zvědavý. Před třemi lety jsem byl v Polsku na mistrovství Evropy jako čtrnáctý hráč a atmosféru jsem prožil z pozice diváka.
Tým má nového kouče, Slováka Miroslava Palguta. Znáte se?
Potkali jsme se jenom v letošní Světové lize, když jsme hráli na Slovensku. To jsem ještě nabídku z Bielska neměl.
Ve Světové lize vám letos těsně unikl postup na finálový turnaj. Bylo to zklamání?
Ano i ne. Neměli jsme žádnou přípravu, do soutěže jsme naskočili rovnou z voleje. I proto jsme hned první zápas s Egyptem prohráli. Na Slovensku jsme porazili tři špičkové týmy, bohužel v Koreji jsme s domácími podali náš nejhorší výkon. Trenér hodně zkoušel, což bylo dobré. Čeká nás důležitější akce – kvalifikace o evropský šampionát.
Změnila se vaše pozice po příchodu španělského kouče Miguele Ángela Falasky?
Oproti minulým letům to bylo v nároďáku hodně kolektivní. Dostal jsem hodně prostoru, jsem spokojený. Cítil jsem důvěru.
