"Dohodli jsme se, že v Praze navštívím docenta Koláře. Klub i já se chceme ujistit, že jsem zdravá a zvládnu ještě další sezonu. Chceme se tak chránit. Pokud bude všechno v pořádku, ráda budu v Prostějově hrát," řekla osmadvacetiletá přerovská rodačka, která s extraligou začínala v šestnácti letech v Olomouci.
Měla jste v minulosti nějaké zdravotní potíže?
Už docela dlouhou dobu jsem měla problémy s ramenem, musela jsem chodit na obstřiky. Pak, asi v polovině sezony, se k tomu přidalo koleno. Ale bylo to spíš lehčí zranění, teď už se to lepší.
Pochopil jsem z vašich slov správně, že jste zvažovala i konec volejbalové kariéry?
No, já se připravuju končit už delší dobu. (rozesměje se) I kvůli těm zdravotním problémům, zvažovala jsem, že bych šla s ramenem na operaci, ale nakonec z toho sešlo. A taky bych chtěla založit rodinu, přece jen nejsem nejmladší. Vidím to tak po příští sezoně. Tím netvrdím, že se po dítěti k volejbalu nevrátím. To by se pak ale teprve vidělo.
Co vás ještě přesvědčilo, abyste se vrátila po šesti letech zpátky do Česka?
Já jsem se návratu do Česka trošku vyhýbala, protože jsem si holt čichla k evropskému volejbalu a nechtělo se mi jej opouštět. Ale viděla jsem Prostějov, jak dobře hrál už v minulé sezoně, a taky v poslední době hodně stoupla úroveň celé ligy. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Prostějov je hodně ambiciózní a jednal velice seriózně. A navíc jedná o Lize mistrů, což je pro český volejbal perfektní zpráva. Myslím si, že my coby Česká republika už máme na to, abychom se v této soutěži prosadili.
Vy jste už Ligy mistryň hrála poslední tři sezony, v Česku to ale bude vůbec poprvé. Jaké dojmy z této soutěže máte?
Byla jsem velice ráda, že jsem se do té soutěže dostala. Myslím si, že pokud chce mít volejbalistka nějaký růst, tak je to perfektní šance k nabrání zkušeností. Potkávala jsem se tam s hráčkami, proti kterým jsem hrála i s reprezentací.
Co vlastně vy a reprezentace? Už je to definitivně uzavřená kapitola?
S trenérkou Táňou Krempaskou jsem se domluvila, že už to ukončím. Myslím si, že nastupuje nová generace a je potřeba jí uvolnit místo. Navíc to vždycky bylo tak, že po konci sezony se hned šlo do reprezentace a z ní pak okamžitě do nové sezony. Byl to kolotoč. Když už je hráčka starší...
Zase tolik let vám není.
(rozesměje se) Fakt už toho bylo dost. Za ty roky už jsem absolvovala tři mistrovství Evropy, jeden svět, kvalifikace na oba šampionáty nebo olympiádu, bylo toho fakt hodně a už to nešlo zvládat.
Po odchodu z Olomouce v roce 2003 jste si vyzkoušela nejvyšší volejbalové soutěže ve Francii, Turecku i Polsku. Dá se jejich úroveň vůbec srovnat s českou extraligou?
Srovnat to budu moct až po sezoně, zeptejte se mě za rok. Ale globálně si myslím, že Polsko a Turecko jsou velice srovnatelné. V Itálii a Rusku jsem nepůsobila, ale myslím si, že k nim nám chybí už jen krůček. Francie byla slabší a teď jejich lize chybí peníze ještě víc.
Už se těšíte zpět?
Hodně. Trošku mě sice mrzí, že to nebude Olomouc nebo Přerov, kde jsem se narodila a začínala s volejbalem. Ale pořád budu na Hané.
Kde jste teď doma?
Přítel pochází z jedné malé vesničky u Ostravy a my jsme se rozhodli, že zakořeníme nedaleko, v Bílovci.
V Prostějově dojde před sezonou doslova k zemětřesení, přijít má spousta špičkových českých a slovenských hráček. Už víte, s kým se v kabině potkáte?
Tyto informace zatím vůbec nemám, ještě ani já nemám podepsanou smlouvu. Vím jen o trenéru Čadovi.
