„Před sezonou jsme chtěli hrát do desátého místa, ale teď je ta situace jiná. Hrajeme o to, abychom nebyli poslední. A my poslední nebudeme!“ slibuje nahrávač Jakub Ulč, který Ústí posílil v letní přestávce.
Když přicházel, jistě by ho nenapadlo, že po jedenácti zápasech bude mít Ústí na kontě jedinou výhru a v extralize bude beznadějně poslední.
„Nepředvádíme dobré výkony, nejsme kompaktní, nemáme jednu činnost, v níž bychom byli výrazní. Soupeři nás zatím přehrávají. Je to prostě tak,“ přiznává Ulč.
A porážky přiskakují. „Je jich hodně, ale zase bych to neviděl nějak skepticky, nemůžeme sklopit uši a nehrát. Nemůžeme se dívat na to, co jsme udělali špatně, ale co bylo správně. A z toho se poučit. Dívat se dopředu. Jsme v půlce soutěže, nebudeme sklánět hlavu, musíme bojovat dál,“ velí nahrávač. „Nejsme tady špatní hráči, spíš dohromady jako týmu nám to asi skřípe. Je to o komunikaci, o chybovosti. Musíme přidat!“
V čem je ale chyba? „Určitě probíráme, co zlepšit, co udělat jinak, aby to šlo. Snad se budeme lepšit a prodáme to, co máme natrénováno. Každý musí začít od sebe, koncentrovat se na každý trénink, bojovat. Přece jen se tím tady živíme, každý bojuje sám za sebe i za tým.“
I Ulč se kvůli špatným výsledkům Ústí dostal do potíží, v posledních zápasech toho moc nenahrál.
„Proč, to je otázka na trenéra. Samozřejmě, hledá se nějaká sestava, musí se vyzkoušet všechno. Není to ale o tom, jestli hraju či ne. Pokud nebudu hrát a bude se vyhrávat, tak budu šťastný. Pokud budu hrát a bude se vyhrávat, tak taky. Je to týmový sport a od toho se vše odvíjí,“ není zahořklý 24letý hráč, jenž do Ústí přišel z Příbrami. „Není důležité, kdo hraje. Přiznávám, že na tréninku mi to třeba nešlo tak, jak bych chtěl, takže dostal prostor někdo jiný.“
Očekávání vedení klubu byla úplně jiná, než je realita. S tak bídnými výsledky nikdo nepočítal. „Přípravu jsme přitom odehráli v dobrém rozpoložení, v některých zápasech jsme zahráli fakt skvěle. Ale teď po těch porážkách je to možná už i trochu o hlavě. Samozřejmě, že nikdo nechce být poslední, já to zažil už jednou v Brně, když mi bylo 16, tak to tam zkrachovalo a zachraňovali to tam mladíci jako já. A pak ve Starém Městě jsme byli taky poslední, tam to bylo dané financemi. Nechci to zažít už znovu,“ odmítá se Ulč smířit s rolí odpadlíka.
„Pro každého hráče je špatně, když hraje jen o poslední místo a hrozí sestup do první ligy, což je v Česku ryze amatérská soutěž. Nechci říct, že to je potupa, ale na psychiku je to těžké. My nechceme být poslední a já pořád věřím, že poslední nebudeme. Zápasů je ještě hodně, jestli spadneme do play-down, tak budeme mít dalších šest bitev, v nichž můžeme všechno změnit. Takže neházet flintu do žita a snažit se!“
Možná jedna upachtěná výhra by všechno změnila. „Určitě, vždy se dá všechno zvrátit. Obzvlášť teď, když úroveň ligy šla nahoru a spousta týmů je na stejné úrovni. I my můžeme porazit kohokoliv,“ věří Ulč.
Výhra by jistě zvedla i pošramocenou ústeckou psychiku. „Tlak na nás určitě stoupá, hůř se hraje, když se prohrává. Pokaždé si říkáte, sakra, už musíme udělat nějaké body, což je jiné, než když hraje druhý tým se čtvrtým o lepší postavení v play-off. Jenže my už hrajeme o život, abychom neskončili poslední.“
