Znáte někoho, kdo dovedl ženy i muže do světové špičky?
Můj dobrý přítel a bývalý spoluhráč z italské ligy Brazilec Bernardo Rezende uspěl s ženami a loni s muži Brazílie získal titul mistra světa.
Pomýšlíte na titul mistra světa?
Ne, ne, nepřirovnával jsem svou situaci k jeho. Jen jsem říkal, že vím o kvalitním kouči, který uspěl u mužů i u žen. Věřím, že mezi muži nezklamu ani já, byť jsem měl spoustu odpůrců, když vedení svazu rozhodovalo o trenérovi reprezentace.
Říká se, že ženy potřebují mírnější zacházení než muži. Je to pravda?
Chlapi unesou hrubší výrazy, ale ženy vydrží větší tlak. Koučování a skladba tréninků jsou trochu jiné, ale zákonitosti se nemění. Trénovat muže je svým způsobem jednodušší. Také se mi zdá, že jsem klidnější než u žen. U mužů člověk ví, co může přijít, co dokážou. U žen je to trochu na vodě, ale na druhé straně tréninkový náboj mají větší.
Ženský a mužský volejbal asi nelze moc srovnávat.
Je to dáno uzpůsobením těla. U mužů jde o větší rychlost, sílu i předvídavost. Ovšem základy jsou stejné. Pořád je to volejbal.
V čem je tým jiný oproti loňsku, kdy neuspěl na mistrovství světa?
Kluci vytvořili kolektiv. V minulé sezoně se udělal kus poctivé práce, ale spíš se mi zdálo, že v tréninkové fázi. V budování mančaftu i v herním projevu jsme měli nedostatky.
Do Světové ligy jste však skočili bez přípravy.
Ano, rovnou jsme začali hrát, takže jsem chtěl, aby hráči do reprezentace přenesli vše, nač byli zvyklí z oddílů a co jim celý rok vyhovovalo. Jak pozoruji, tak se to vyplatilo.
Zdá se, že se hráči naučili vítězit.
Pevně věřím, že prvenství ve skupině Světové ligy není jen důsledek současného vítězného klimatu, ale že taková je mentalita hráčů. Sami vědí, co potřebují před zápasem, co po něm, co jim dělá dobře v posilovně a kdy mohou jít na rehabilitaci.
V tom zatím nezklamali.
Proč je mužstvo najednou o tolik lepší než loni?
Hráče daly dohromady vítězné zápasy. Nechci polemizovat o tom, jak by to vypadalo, kdybychom vyhráli třeba jen dvakrát. Asi by všechno bolelo víc, vše by bylo problematičtější. Až teprve boj a problémy na hřišti mužstvo stmelí.
V čem vidíte sílu reprezentace?
V ohromné vyrovnanosti. Každý byl prospěšný, každý z celé dvanáctky výrazně zasáhl do Světové ligy. Pocit zadostiučinění z dosažených výsledků může mít každý hráč, což mu dává chuť do dalšího tréninku.
Není to i tím, že hráči už nejsou pod tak přísným dozorem, jako byli za vašeho předchůdce Velaska?
Velasco měl zprávy, jak hráči přistupují k volnému času. Nevím, kde je získával, ale jednou mi řekl, že si připadá jako krotitel.
Ale přece jen. Nesvazoval hráče až příliš různými zákazy?
Rytmus, který Velasco po hráčích chtěl, byl pro naši generaci normální, takže zpočátku mě ani nenapadlo zabývat se tím, jestli je to chyba, nebo ne. Velasco rozhodně věděl, o čem mluví, věděl, jak namáhavý je světový šampionát. Proto chtěl, aby hráči měli jasno, co je odpočinek a jak ho využít. Tento rok hráči plní něco podobného, ale samovolně. Cítí, že Světová liga to vyžaduje.
Prý kontroloval i dodržování večerky.
To proto, že se mu několikrát podařilo zjistit, že ji někteří hráči nedodrželi.
Vy to neděláte?
Družstvu důvěřuji a několikrát jsem si namátkově ověřil, že klukům mohu věřit. Tady ale funguje i spolupráce s kapitánem Dubšem. Pokud kapitán dokáže chod týmu ovlivnit zevnitř, tak je to to nejlepší, co může být.
Takže oproti trenéru Velaskovi nemáte nic proti tomu, aby si hráči večer dali pivo?
Ani Velasco jim ho nezakazoval. Jen nechtěl, aby si jich dali deset, což trochu přeháním, nebo aby ho pili po půlnoci.
