Tréninky dětí vedete už od loňské sezony, v čem vás tahle činnost naplňuje?
Loni jsem si to chtěl vyzkoušet, protože jsme si s Ondrou (Hudečkem) udělali licenci trenéra mládeže. A nejvíc mě to chytlo, když jsme začali hrát turnaje. Tam se ukázalo, jak se děti zlepšují a jakou mají radost ze hry. Bylo krásné vidět ten pokrok, jak hrají děti, které na začátku sezony neuměly pořádně chytit míč.
Zájem o volejbal rosteVolejbal v karlovarském regionu, to není jen vrcholová extraligová úroveň. Sport pod vysokou sítí tady má živnou půdu ve všech věkových kategoriích včetně té nejmladší. „Loni jsme měli dvacet dětí, teď je jich asi o patnáct víc,“ těší kapitána VK ČEZ Karlovarsko Ondřeje Hudečka, který vede kroužek Barevného minivolejbalu na ZŠ Komenského. Uplynulý týden proběhly tréninky dětí v Karlových Varech i v Chodově. Právě na Komenského se ve středu sešlo bezmála čtyřicet zájemců. „Na Komenského chodí moje děti a díky nim se to po škole hodně rozkřiklo, oni jsou vlastně takoví manažeři našeho kroužku,“ prozradil Hudeček. „Děti, které chodily loni, nám přišly znovu a ještě vzaly svoje spolužáky. To si myslím, že je nejlepší způsob, jak děti přilákat k volejbalu, aby byly v partě, protože jsme kolektivní sport.“ Hudečkův spoluhráč z extraligového A-týmu Tomáš Široký vede tréninky dětí také už druhý školní rok. Pro tuto sezonu převzal nově otevřený kroužek na karlovarské ZŠ Konečná, kde se na prvním tréninku sešly dvě desítky dětí. „Rozjíždí se to tam, myslím, že to bude mít stejný posun jako na Komenského,“ věří Hudeček. Tréninky v Chodově vedl v uplynulém týdnu kouč mládeže Milan Bican. V úterý přivítal dvacet předškoláků, ve čtvrtek dokonce čtyřicet dětí. „Nově jsme otevřeli možnost tréninků v Hale míčových sportů, kde chceme vytvořit volejbalovou základnu dětí,“ doplnil Ondřej Hudeček. |
Co je pro vás jako pro trenéra dětí největší odměnou?
Pro mě je odměnou, že z toho děti mají radost. Ať už vyhrají nebo prohrají, pořád se radují, aspoň z nějakých uhraných bodů.
Jak je náročné skloubit roli kouče s vlastní volejbalovou přípravou?
Nejde o každý den, je to jen jednou týdně, takže si čas vždycky udělám. Je jasné, že v sezoně to bude těžší, zvlášť když pojedou děti na turnaje na víkend.
Objevil jste prostřednictvím vedení kroužků Barevného minivolejbalu svou profesní budoucnost?
Nevím, jestli to bude moje další cesta, ale rozhodně jsem si vyzkoušel, že mě to baví. Je to i takový test, co do budoucna.
Na okamžik odbočíme k extraligovému týmu. O místo v sestavě budete jako blokař bojovat s účastníky nedávného mistrovství Evropy Treialem a Prešinským. Jak vnímáte tuhle rivalitu?
Nevidím v tom rivalitu, vnímám to spíš jako pomoc, minulou sezonu jsem toho ke konci měl už plné kecky. Když prosedím celou sezonu, bavit mě to nebude, ale jestliže na konci zvedneme pohár a budou nám viset na krku medaile, tak to snesu.
Uvažovali jste nad tím, že se v Karlových Varech s rodinou usadíte?
Musím říct, že jsme přemýšleli o tom, že tady zůstaneme dlouhodobě. Jenže u nás je to trochu složitější, já jsem původem z Hradce Králové, manželka z Frýdku-Místku. Nejtěžší pro nás je, že tu nemáme žádné příbuzné.
Když jste se v Karlových Varech před dvěma lety zabydloval, hned vás zaujala místní architektura a příroda. Co jste si tu od té doby ještě oblíbil?
Rádi chodíme do Slavkovského lesa a taky do hor za turistikou. A teď cestujeme i do různých měst v Německu. Snažíme se zdejší okolí poznat co nejvíc, kdybychom se odsud přeci jen někdy odstěhovali.
