"Už jsem se s tím smířil," říká rodák z Troubek na Přerovsku. Že by rezignoval? To vůbec ne.
"Ta sezona je tak postavená, s tím nic nenadělám. Trenér Moculescu vede Simona v klubu i v reprezentaci. Věří mu, je jednička. Je to strašně těžké se před něj dostat." A tak 25letý Ticháček naplno trénuje.
"Kouč je náročný, hodně pracuje s nahrávači. Vyvíjí na nás tlak i na tréninku, nejen při zápase. I když tolik nehraju, mám šanci se zlepšovat."
Poprvé zažívá i Ligu mistrů. Po středeční výhře nad belgickým Maaseikem má jeho tým nadosah postup mezi sedm nejlepších celků soutěže. Dlouholetý volejbalista Liberce má v klubu smlouvu do května. "Pak se budu rozhodovat co dál. Pokud by však Simon odešel, rád bych tady zůstal. Líbí se mi tu."
V padesátitisícovémměstě na břehu Bodamského jezera je už jako doma. Zasvěceně dokáže vyprávět o muzeu Ferdinanda Zeppelina, legendárního tvůrce vzducholodí.
Tou ale ještě neletěl. "Když jsem tu začínal, tak jsem o tom uvažoval, ale je to hodně drahé." Jeden let přijde na 350 eur.
V minulých týdnech Ticháček ve Friedrichshafenu osiřel. Přítelkyně Eva odjela do Česka, protože měla na vysoké škole zkouškové období. A v mužstvu schází druhý z Čechů, libero Jiří Polanský, který má zdravotní problémy. "Teď hlavně rehabilituje," říká Ticháček.
V týmu mu však zůstali slovenští parťáci Diviš a Hupka. "Máme tady takovou česko-slovenskou enklávu, ale pochopitelně komunikujeme i s ostatními, nejsme vytržená skupinka," podotýká nahrávač.
Ostatně mužstvo německých šampionů tvoří kromě Čechů a Slováků také Portugalec, Brazilec, Maďar a Dán. "Jsou tady jen čtyři Němci, takže kluci mluví hlavně anglicky." Sám se snaží hovořit německy. "Je to ale docela těžké, protože jsme tady čtyři, kteří si rozumíme česky a slovensky."
Přiznává, že to ho štve. "Na začátku jsem si myslel, že se budu bavit jen německy, abych se pořádně naučil, zdokonalil, ale funguje tady čeština." Němčinu, kterou se učil ve škole, tak používá při debatách s vedením klubu či fanoušky.
Byť pochází z Troubek a k Olomouckému kraji se hlásí i poznávací značkou své škodovky, doma je od 17 let v Liberci. Moc tam však nejezdí. "Je to přes sedm set kilometrů, ale vedení nechce, abychom jezdili domů, i když třeba máme volný víkend. Mají obavy hlavně z počasí, abychom se včas stačili vrátit."
O tom, kam se jednou vrátí, má Lukáš Ticháček jasno. Do Troubek, kde má rodiče.
