Váš současný tým se jmenuje Villebon. Zkuste nám jej trochu přiblížit.
Villebon je okrajová část Paříže, která se nachází jihozápadně od centra, zhruba 25 minut jízdy. Vloni, kdy jsem tady ještě nebyla, skončili na šestém místě francouzské ligy. Od té doby však vyměnili prakticky celé družstvo. Podle informací, které jsem měla před sezonou, jsem se o kvalitu zdejšího nově vytvořeného kádru vůbec nebála.
Jak se vám daří v letošním ročníku?
Co se týká domácí soutěže, tak jsme zatím na čtvrtém místě. V evropském Top teams cupu jsme již skončili, ale zahráli jsme si čtvrtfinále této soutěže a myslím, že to byla pro mnohé z nás dobrá zkušenost. Dá se říct, že ve Villebonu jsem spokojená naprosto se vším. V realizačním týmu pracuje spousta lidí, takže požadavky nás hráček jsou vyřízené velmi rychle.
Jaké na vás v lize chodí návštěvy?
Návštěvnost není moc vysoká, ale i ta hrstka lidí, co nám chodí fandit, nás dokáže namotivovat. Zvláštní kapitolou je naše hala. Na můj vkus je příliš velká a nemám ji moc v oblibě. Kvůli pohodlnějšímu přístupu pro diváky se navíc hraje nezvykle na postranním kurtu a ne na centrálním. Na druhé straně však povrch tvoří parkety, což určitě patří ke kladům této haly.
|
MILADA SPALOVÁ Narozená: 16. listopadu 1979 v PřerověKariéra: PNDVK Přerov (1989 – 1996), SK UP Olomouc (1996 2003), Mulhouse (2003 - 2004), Villebon (od 2004). Největší úspěchy: 3. místo v české extralize s Olomoucí (1997, 1999), 9. místo na mistrovství Evropy v Bulharsku (2001) a Turecku (2003), 17. místo na mistrovství světa v Německu. Další zájmy: lyže, jízda na kole, plavání, plážový volejbal, basketbal, knihy, jídlo, spaní a lenošení. |
Ve Francii jste začínala ve městě Mylhouse. Jak s půlročním odstupem hodnotíte váš přestup do Paříže?
Myslím si, že odchod do Villebonu mě dostal určitě do kvalitnějšího družstva. Navíc mi umožnil poznat opravdovou Francii. Jak už jsem říkala, zajištění všech hráček v pařížském klubu je skutečně dobré. Každá z nás má například k dispozici svůj vlastní byt, který je ve velmi dobrém stavu a s uspokojivým vybavením.
Stará se vám klub i o jídlo?
To ne, každá se stravujeme sama, takže jsem se tu naučila i vařit. Dokonce se navzájem zveme na společné večeře, při nichž ochutnáváme pokrmy ze zemí, odkud pochází hostitelka. Je tady tradicí pořádat "féte" u příležitosti narozenin, kdy se celé družstvo sejde doma u oslavence.
Působíte na okraji jednoho z nejkrásnějších světových měst. Stihnete se podívat i do centra?
Samozřejmě. Paříž patří mezi má zamilovaná města, a proto ji navštěvuji hodně často. Je tam tolik krásných muzeí a památek, že je pořád co objevovat a nemusíte mít strach, že už jste všude byli.
Stýkáte se ve Francii i s dalšími Čechy, ať už sportovci nebo nesportovci?
Ve většině francouzských družstvech je alespoň jedna Češka, takže při vzájemných zápasech se vždy těším, až někoho uvidím. Dokonce mi před nedávnem napsala má bývalá spolužačka z univerzity, že bydlí a pracuje v Paříži. Od té doby se pravidelně scházíme a jsem ráda, že tu mám někoho blízkého.
Co francouzština, jak s ní válčíte?
S jazykem jsme se vloni míjela, protože v Mulhouse jsem hrála s Češkou a Slovenkou, které mi na tréninku všechno překládaly. Navíc tam se mnou byl i můj přítel. Letos už to tak jednoduché není. Francouzština je velmi těžký jazyk ve výslovnosti i gramatice. Byla jsem donucená se ho naučit, abych se s ostatními dorozuměla.
Za loňský rok jste byla premiérově vyhlášena nejlepší českou volejbalistkou. Jak jste tuto zprávu přijala?
První gratulaci mi poslal den předem textovou zprávou trenér reprezentace pan Mitáč. Tu informaci jsem úplně nepochopila, takže jsem ji považovala za omyl. Až potom mi psala kamarádka, která si výsledky přečetla na internetu. Byla jsem hodně překvapená, opravdu jsem to nečekala. Dalších gratulací přišlo docela dost.
Sledujete v české extralize výkony Přerova a Olomouce, kde jste dříve působila?
Samozřejmě mě to zajímá, v české nejvyšší soutěži jsem hrála šest let. Informace získávám z internetu a občas mi kamarád Francouz, který pracuje v Plzni, přiveze české noviny. Musím vyzvednout výkony pražského Olympu, protože neprohrát v celé základní části extraligy je opravdu věc nevídaná. U Olomouce a Přerova už je to bohužel horší.
