V Českém poháru se to Slavii povedlo, když v odvetě čtvrtfinále na domácí palubovce zdolali úřadující mistry z Českých Budějovic.
Svoji výhrou tak navázali na loňskou senzační pohárovou pouť prvoligové Slavie přes tři extraligové soupeře až do závěrečného turnaje čtyř nejlepších družstev.
S jediným, ale podstatným rozdílem. Protože první duel Hradečtí na jihu Čech 1:3 prohráli, nestačila na přímý postup ani domácí výhra 3:0. O postupujícím musel rozhodnout tzv. zlatý set. A ten skončil lépe pro českobudějovického favorita.
Velké zklamání?
Po tom, co jsme předvedli, asi ano. Zlatý set už je trochu loterie, kterou lépe zvládl soupeř. Když si celé čtvrtfinále zpětně promítnu, myslím, že jsme postup možná neprohráli ani tak u nás, ale už v prvním zápase, který se hrál v Českých Budějovicích.
I tam jste odehráli výborné utkání a získali set...
To je sice pravda, ale mohli jsme získat víc. Drželi jsme domácí pod krkem, ale víc už jsme neuhráli. Své možná sehrál fakt, že se hrálo na dvě utkání a tým má trochu v podvědomí, že to na hřiště favorita jede zkusit. Jsou to jen kdyby, ale kdyby se hrálo na jeden zápas, možná by to dopadlo jinak.
Hodně to mrzelo?
Mrzelo, ale kdyby nám ještě nedávno někdo řekl, že po zápase v Českých Budějovicích, v němž jsme získali set, budeme sedět a litovat, že jsme nevyhráli, tak bychom mu nevěřili.
Prý vás v letošním poháru trochu doběhl váš loňský úspěch, kdy jste přes tři extraligová družstva došli až do semifinále.
Není to jen o tom, ale po naší loňské cestě až do semifinále se změnil systém soutěže. A šel trochu proti nám. Místo jednoho zápasu dva, k tomu podmínka, že se musí hrát na kurtu odpovídajícím extraligovým parametrům, což nás v naší hale nepustilo do části, kde hrajeme prvoligové zápasy. Trochu je to ve prospěch favoritů, možná škoda. Lidi mají rádi neočekávané.
V odvetě jste nezačali nejlépe a brzy hodně prohrávali. Jak jste se srovnali s nepříznivým vývojem a první sadu ještě stačili vyhrát?
Hned na začátku jsme si řekli, že nebudeme koukat na skóre. A i když jsme brzy prohrávali o parník, o nějakých osm devět bodů, tak jsme nesklopili hlavy a dál hráli svoji. Možná je dobře, že to takhle na začátku vypadalo, možná nám to pomohlo. Šli jsme trpělivě dál, získali nějaké body a vyhraný první set byl asi pro konečné vítězství zlomový.
Českobudějovičtí volejbalisté prošli v poháru do Final Four až po zlatém setu |
Hosté z Budějovic si stěžovali, že je v tom prvním setu poškodily některé výroky rozhodčích...
Je pravda, že v prvním setu byly některé sporné momenty a že jich rozhodčí o něco víc asi přiřkli na naši stranu. Hosty to rozhodilo, několikrát vylítli jako čertíci, do toho rozbouřená hala a my se pomalu zvedali. Něco podobného se však stalo na začátku zlatého setu za vyrovnaného stavu nám. Po teči dost jasný míč pro nás, ale patřil soupeři. Kdyby ten míč sudí rozhodli správně, možná by se to vyvíjelo jinak. S tím se člověk musí vyrovnat a ne se tím zaobírat celý zápas.
I přes výhru 3:0 o postupujícím rozhodoval, tzv. zlatý set. Byla šance v něm uspět?
Určitě byla, ale Budějovice se na něj už na konci třetího setu dobře připravily. Po vyrovnaném začátku nám odskočily na dva tři body, pak si jejich nahrávač mohl dovolit i nečekané věci a už to dotáhly. Přece jen zlatý set je hodně rychlý a ztráta se těžko dohání.
Šlo udělat něco jinak?
Když jsem na tím pak přemýšlel, měli jsme asi lépe využít tři minuty pauzy před ním. Měli jsme do kluků znovu nalít některé taktické pokyny, abychom si je znovu zopakovali. Jenomže my za sebou měli tři vyhrané sety a spoléhali jsme na to, že to bude pokračovat. Pak přišly dvě tři taktické chyby a soupeř si to trpělivě pohlídal.
Přesto jste dokázali něco, co se jen tak nevidí. Kde se to v prvoligovém týmu bere?
Myslím si, že je výborně mentálně nastavený. Takhle vyspělý výkon v důležitých zápasech, to jsem nezažil ani ve své profesionální kariéře. My samozřejmě víme, že soupeř je favoritem i proto, že většinou trénuje dvakrát denně, zatímco my dvakrát třikrát za týden. Ale při dobré taktice, kterou jsme podle mě i zvolili, se s ním dá hrát úspěšně. Asi největší rozdíl je v šíři kádru, což podle mě ukázal hlavně první zápas. Pokud u nich někdo naskočí z lavičky, hned je adaptovaný na systém, má podobnou herní kvalitu. Pro nás to je složité.
Co přinášejí vaše úspěchy hradeckému volejbalu?
Myslím si, že mu chutnají a nás povzbuzují k další práci. To já hodně vidím na našich fanoušcích.
Velká motivace pro vás?
Asi nejen pro mě ohromná. V Hradci jsem s volejbalem kdysi začínal, prožil tam první část kariéry, znám tam skoro každého. A oni nás, znají naše limity. Když pak vidím v takovém zápase jejich šťastné obličeje ve chvíli, kdy soupeře začínáme drtit, to na tom sportu hřeje. Tohle já vnímám hodně.
Soupeře z extraligy v poháru porazíte, co Hradec a extraliga?
S motivací hrát tady jednou extraligu jsem se vracel. Máme to ale s trenérským kolegou Honzou Kulhánkem nastavené tak, že nejsme zaměřeni jen na výsledky, chceme, aby tlak byl v určitých mezích. To, co se nám podařilo, byť jsme nepostoupili, nám dodává sílu.
