„Funguje to tak i na cestách během sezony. Simon zná ta města lépe, je zkušenější, navíc ho to baví, takže často vybírá oblíbené restaurace, kavárny i památky,“ líčí plážová volejbalistka Markéta Sluková Nausch.
Ačkoli je její manžel schopným průvodcem, rozhodně by jeho povolání neměnila. Nausch je jejím trenérem.
Profesně spolupracují šest sezon, osm let jsou životními partnery. „Naučili jsme se ty role oddělit, bereme to profesionálně. Beachvolejbal je naším životním stylem, vášní a zároveň prací,“ říká spokojeně devětadvacetiletá rodačka z Prahy.
O deset let starší Simon o dvojroli míní: „Maki nepotřebuje nutit, aby ve své profesi pracovala víc. Skoro naopak. Pokud by to tak nebylo, myslím si, že by to bylo pro náš soukromý vztah asi těžší, kdybych ji musel ve všem komandovat.“
Zimní palba do mimozemšťanů
Minimálně na české poměry je to neobvyklé soužití. Jenže ve světě už nikoliv. Finská volejbalistka Lehtonenová si například před rokem vzala člena svého realizačního týmu, sňatky se uzavírají i v brazilských týmech.
„Pokud bychom vlastnili restauraci, já byl manažer a Markéta s Bárou (spoluhráčkou Hermannovou) třeba šéfkuchařky, nikdo by se nad naším manželstvím nepozastavil. Hodně lidí má fungující rodinný byznys. U nás je to ale pořád žhavé téma,“ říká Nausch. „Občas se nad tím pozastavují i naši přátelé.“
Jistě, tematika plážového volejbalu často zazní třeba i u večeře. Přichází do konverzace ale přirozeně.
Pokud se naskytne volná chvíle, tráví ji doma v Praze, rádi chodí se svými psy na procházky či do kina.
„A také hrajeme videohry. Každý rok v zimě si na jeden týden sedneme ke střílečkám. Maki je v tom opravdu dobrá, lepší než já,“ vypráví Nausch. „Musíme ale střílet mimozemšťany, ne lidi. To byla moje hlavní podmínka,“ podotýká Sluková Nausch, kterou společně s Hermannovou čeká ve středu první kolo play-off mistrovství světa s Brazilkami Agathou a Dudou, stříbrnými medailistkami z olympiády v Riu.
Jak na sebe budeme mluvit?
Zatímco ona by ráda vyrazila na výlet autem třeba do Španělska, stanovala a opékala na ohni buřty, on miluje hory a jako Rakušan také lyžování, především ve volném terénu. Bolavé koleno ho však na sníh nepouští. „Vysněná dovolená v podání Maki bude podle mě noční můra. Ani ne tak výlet autem, ale spíš ti dva psi ve stanu,“ popichuje Nausch partnerku.
Dalším strašákem pro bývalého rakouského reprezentanta může být zčásti i čeština.
Až do olympiády v Tokiu 2020 se oba rozhodli, že bude jejich domovem Praha. A pak? Další plány budou řešit až později. Zatím se spíš přiklánějí k setrvání v Česku.
„Docházel jsem na kurzy češtiny, ale vzhledem k tomu, že mám čas převážně během zimy, nepřinášelo to takové výsledky. Snažím se porozumět a učit se číst. Kdy budu mluvit? To nechci předvídat. Kdo ví, jestli vůbec někdy,“ říká Nausch.
Teď je jejich pracovním i rodinným jazykem angličtina. Sluková Nausch totiž němčině rovněž neholduje. „Měla jsem na gymnáziu a vysoké škole jako druhý jazyk španělštinu. Myslím si ale, že po ukončení kariéry pro mě bude jednodušší naučit se německy než pro Simona česky,“ přemýšlí.
A jaké bylo vůbec první slovo, které si řekli, když se poprvé poznali? „Bylo to anglicky. Maki už tehdy uměla výborně, a to jí bylo dvacet let. Česky jsem se nejprve naučil fráze: Maki je kočička a stíhačka,“ vzpomíná Nausch.