V něm je tak už několik let výraznou stálicí a patří také k posledním hráčům generace, která v minulosti domácí nejvyšší soutěži dlouhá léta dominovala.
Pamatujete si na první moment, když jste přišel do Budějovic?
Přišel jsem na střední školu a samozřejmě pak i na internát. Asi po dvou měsících mi David Juračka sehnal kontakt na lidi z klubu, domluvil mi s nimi první trénink. Tam mě testovali a nakonec mě zařadili do té nejlepší skupiny. Z Tábora jsem do Jihostroje přecházel po mladších žácích.
Jak se vám hraje takovou dobu v jednom klubu?
Dobře, protože Jihostroj je vynikající klub. Mám tu takové podmínky, abychom byli já i vedení klubu spokojení. Což mi vlastně stačí.
Před léty jste zazářil v reprezentaci a přicházely vám i nabídky z jiných českých či zahraničních klubů. Proč nikdy nevyšel váš případný přestup jinam?
Vždycky jsem měl postavenou smlouvu na dlouhou dobu, takže jsem z Budějovic ani odejít nemohl. Nebo to nebyly až tak zajímavé nabídky od větších týmů, které by mě například mohly z mojí smlouvy vykoupit.
Nemrzí vás zpětně, že jste si nikdy mezi dospělými nezahrál za jiný klub?
Popravdě ani ne. Beru to tak, že se to asi tak mělo stát a že to tak mělo být. Já jsem v Jihostroji opravdu spokojený, mám rád domácí prostředí a publikum, se kterým se domluvím. A po zápase si můžu zajít s kýmkoliv popovídat. V cizině by to už asi tolik nešlo.
Ani jinde v české extralize?
Také ne. Budějovice mi přirostly k srdci. Je mi 33 let, po sezoně mi končí smlouva, takže těžko říci, co bude dál. Ale znáte to, říká se, že všem dnům nemusí být konec, ne?
Máte v paměti za 18 let strávených v Jihostroji nějaký nejhezčí či nejlepší okamžik, který si hned vybavíte?
Zažil jsem tady tři generace hráčů i trenérů. Z každého období mi někdo zůstal v hlavě i srdci víc. Kdybych mohl vypíchnout třeba Vladimíra Sobotku nebo Filipa Habra, s nimi jsme pořád velcí kamarádi. Rád si vzpomenu na vyhrané tituly či nejrůznější hlášky, ale ty jsou často nepublikovatelné.
Volejbalisté Kladna jsou v lize stále neporaženi. Vyhrála i Dukla |
Jak a kam jste se volejbalově za tu dobu posunul?
Začínal jsem jako mladý klasicky na lavičce. Pak jsem se prokousal na hřiště, postupně do základní sestavy. Za to patří velký dík trenéru Janu Svobodovi, který mi dal velkou šanci. Nakonec mi přišla i nabídka z reprezentace, takže to, co ve volejbalu umím, jsem se naučil jen tady v Jihostroji. Tady jsem sportovně vyrostl.
Kromě spousty spoluhráčů jste za svého působení v Jihostroji zažil i mnoho trenérů. Byl Jan Svoboda tedy pro vás tím nejlepším?
Neřekl bych, že nejlepším, ale pod ním jsem vyrostl asi nejvíce. On mě opravdu dostal na hřiště. I díky němu jsem se dostal i do nároďáku. Jinak nejlepší trenér, kterého jsem zažil, byl Miguel Falasco. Je jasné, že každý kouč má dobré i horší vlastnosti, to je stejně jako u nás hráčů. U Falasca bych hlavně ocenil, že to byl veliký psycholog a vnímavý člověk v přístupu k hráčům.
S vámi se pojí v dresu Jihostroje i jedna zajímavost. Byť jste smečař, tak vás trenéři občas využili i na postu libera, protože vám jde dobře příjem. Jde ale o úplně jinou pozici, libero například nesmečuje či nechodí na podání. Bavilo vás to?
Docela jo, ale mě asi baví si zahrát na hřišti cokoliv, hlavně aby se vyhrálo. Samozřejmě libero je něco jiného, protože když se vám na tom příjmu nedaří, tak už si nemáte kde pomoci. Musíte být psychicky dost odolný. Už jsem ale starý kus, takže možná by nebylo od věci si libero zase zahrát. Přeci jen kolena už vás bolí, protože na smeči pořád skáčete, což se nedá dělat věčně. Tak uvidíme. (směje se)
A naopak? Je ve volejbalu nějaký post, který byste si zahrát nechtěl?
V mládežnických kategoriích jsem ještě v Táboře zkoušel nahrávat, a to fakt nešlo. Pak by mě asi moc nebavil blok.
Snaha o blok smeče Petra Michálka (vlevo) z VK Jihostroje.
O generační obměně vedení Jihostroje mluví už skoro dva roky. Skončil s kariérou Radek Mach, po sezoně se rozloučí Martin Kryštof a na hřiště se dostávají mladíci. Jak to vnímáte vy? Je to znát na herním projevu týmu?
Znát to je, protože se tým opravdu staví na mladých a starší kluci to jistí z lavičky. Ale i tak mi pořád u nich chybí taková ta větší drzost. Je pravda, že Jihostroj vždycky spíš sázel na starší hráče, ale teď máme mladší kádr. Pořád je zkušený, ale mladí kluci se musí ohrát.
Platíte nejen na hřišti právě za takového drzejšího hecíře. Umíte vyburcovat publikum. To jste měl v sobě odmala, nebo to přišlo až v Budějovicích?
Vždycky jsem byl temperamentní dítě. Jednou bručoun a jednou usměvavý týpek, to jsem já. Mě to fakt baví.
Občas býváte při zápase, ale i při time outech docela impulzivní. I to je váš styl hry?
Snažím se dělat pro lidi show. Vím, že to má hodně rád i prezident našeho klubu Jan Diviš. A myslím si, že diváci vlastně také.
Máte za sebou první čtyři zápasy nového ročníku. Dá se z nich něco odvodit do sezony?
Musíme víc makat na tréninku, přenášet to do zápasů a tam se nebát trošku víc riskovat.
