„I kdybychom letěli, tak Blaj je čtyři hodiny na západ od Bukureště, takže i letecky by to vyšlo na hrozně dlouho, navíc takhle dojedeme přímo k hale,“ říká kapitánka Prostějova Nikola Kvapilová.
Se svým družstvem se pokusí o malý zázrak – zaskočit Albu Blaj, rumunskou i evropskou špičku. V prvním zápase, který se hrál v Prostějově, sebraly Hanačky poprvé po třech vzájemných konfrontacích Rumunkám alespoň set. „A to jsme to mohli dostat i do tie-breaku,“ ví 30letá slovenská univerzálka.
Proč se to nakonec nepovedlo?
Ve čtvrtém setu jsme vedli, ale uplavalo nám to. Určitě jsme strádali v útoku, to musíme zlepšit. Alba je nesmírně zkušené družstvo, když míč nesložíte na první pokus, hned vám to vrátí, mají vysokou kvalitu. Navíc, když jim hoří u zadku, zapnou druhý motor a pohlídají si to.
Kapitánka Prostějova Nikola Kvapilová smečuje v osmifinále CEV Cupu proti rumunské Albě Blaj.
Jaké si dáváte naděje do odvety?
Doma jsme hráli dobrý volejbal, na to chceme navázat. Ale mám trochu obavy, že Alba doma bude trochu jiná než Alba venku. My s nimi hráli předminulý čtvrtek a oni hned v pátek hráli zase v Rumunsku důležitý odložený zápas s Bukureští. Takže trenéři některé hráčky šetřili. Každopádně, nemyslete si, určitě nejedeme nijak odevzdaně. Chceme zopakovat dobrý volejbal.
Určitě vyhlížíte i atmosféru. Do Prostějova totiž dorazily i tři desítky rumunských fanoušků a chvílemi to vypadalo, že jste spíš na fotbalovém zápase než na volejbalovém.
No hlavně to vypadalo, jako bychom hráli u nich. Přijelo opravdu hodně fandů, teď v Rumunsku to bude ještě větší. Ale nám to nevadí a nevadilo, na zápase bylo živo. Nebylo to svazující, rumunští fanoušci byli příjemní, tleskali i nám. Nepískali na nás, nebyli nepřátelsky naladění. Snad jim to vydrží i teď. Já se těším, bude to mít náboj.
Vám osobně se zápas povedl možná až nad očekávání. Nahrála jste hned 32 bodů, což bylo jednak nejvíce ze všech a jednak to bylo i víc, než měly v součtu dvě nejproduktivnější hráčky Blaje. Čím to?
Já mám tyhle mezinárodní zápasy ráda. V Česku hrajeme mezi sebou dlouho, všichni se známe, máme všichni všechny nakoukané. Já mám naopak právě ráda, když mě někdo nezná a můžu soupeře něčím překvapit. Zápas se mi povedl, teď doufám, že předvedu minimálně stejný výkon. A snad nás to potáhne víc holek, mohlo by se nám pak povést uhrát nějaký hezký výsledek.
Říkáte, že máte ráda, když vás někdo nezná, ale za Albu Blaj nastupuje vaše bývalá parťačka Lenka Skalická.
Já jsem se s ní bavila a on říkala, že se týmu snažila u videa poradit. Ale italský trenér si radit nenechal (směje se). Mají raději analýzy a videa než osobní zkušenosti hráček. A celkově je to jiné, když vás to družstvo vidí poprvé, nebo když proti němu nastupujete šest sezon v kuse.
Po změně už jsem prahla, říká Kvapilová. Předvedla se jako vydařený nákup |
Půjde o váš druhý letošní zápas v Poháru CEV, neboť jste byli nasazení rovnou do osmifinále. Je to i tak komplikace vzhledem k extraligovému programu u nás?
Určitě. Nám to navíc totiž ještě vyšlo tak, že v sobotu hrajeme v Liberci, což znamená, že po náročné cestě do a z Rumunska nás čeká nejdelší výjezd extraligové sezony. Ale jsme nastavení tak, že zápas v Liberci je pro nás důležitý, prioritní. Už vyhlížíme vánoční svátky, doufám, že to ještě dotáhneme, že to hecneme a před volnem ještě zvládneme naplno bodovat. Snad se na nás cestování nepodepíše.
Zápas v Liberci pro vás bude speciální, což? V Dukle jste strávila šest let. To víte, že jo. Hrála jsem tam dlouho a speciální to doopravdy bude. Ale já se těším, mám to tam ráda, mám tam domov. Bude to důležitý zápas, teď se v tabulce přetahujeme s Olomoucí o první místo v tabulce, takže si chceme vedení udržet a neztrácet body.
Letos v létě jste právě z Liberce zamířila do Prostějova. A jako první jste si po příchodu pochvalovala fakt, že vám odpadne zdlouhavé cestování. V extralize je totiž hned osm z deseti týmů na Moravě nebo Slezsku.
Je to hodně příjemná změna. Přiznám se, že nad tím přemýšlím u každého zápasu! Je rozdíl, když jedeme půlhodinu do Šternberku nebo hodinu do Brna. U každého výjezdu vzpomínám a jsem ráda, že se nemusím vracet domů někdy v noci nebo nad ránem. Je to obrovský rozdíl a benefit.
Facek jsme od začátku sezony dostali víc. Teď už hrajeme jiný volejbal.
Nikola Kvapilovákapitánka VK Prostějov
Kromě tohoto benefitu, co ještě vás přilákalo do Prostějova?
Určitě to, že to je jeden z nejúspěšnějších klubů v Česku. Ambice týmu jsou vysoké, navíc jsem už toužila po změně. V Liberci jsem byla dlouho a sportovní život je občas takový, že se vám někdy přehltí. Takže jsem chtěla zkusit jiné prostředí.
A hned jste se na Hané stala kapitánkou.
Hráč nepotřebuje kapitánskou pásku, aby měl vůdcovskou roli. Snažím se tým vést stejně tak, jak bych ho vedla, kdybych pásku neměla.
Je to pro vás přirozené?
Nevím, jestli úplně přirozené. V týmu to prostě nemáme tak, že bych byla nadřazená nad ostatní. Všichni jsme si rovné, ačkoliv nějaká věková hierarchie samozřejmě funguje všude. Já nějakou extra speciální funkci nemám.
V posledních extraligových zápasech jste se dostali do výborné formy, za uplynulých pět mačů jste ztratili jediný set.
To sice jo, ale po zkušenosti z Liberce vím, že pravá soutěž začíná až v play off. Sezonu teď bohužel ovlivňuje i fakt, že je hodně hráček zraněných, ale právě do play off se vrátí, takže to bude jiné a zajímavé. Ale pro nás je určitě cíl si udržet první místo po základní části. Do play off je to výhoda, máte lepší pozici, dostanete papírově lepšího soupeře, navíc máte výhodu jednoho domácího zápasu navíc. Nicméně musím dodat, že teď jsme měli dobrý los. Hráli jsme proti týmům z druhé poloviny tabulky, teprve teď nás čekají opravdu těžké zápasy, kde si to musíme obhájit.
Hráčky nezaslouží pochvalu za nic, mrzelo Čadu po derby. Olomouc jde do trháku |
Posledním týmem, který vás dokázal porazit, byla právě Olomouc. Prohráli jste poměrně jasně 0:3. Byla to ona pomyslná facka, kterou jste potřebovali?
No, my už jsme těch facek dostali víc! Facka byla také zápas v Českém poháru s Libercem, vypadnutí nás hodně mrzelo. Upřímně, začátek sezony se nám moc nevydařil, všichni na nás házeli, že jsme favoriti ligy a podobně. Ale teď si troufnu tvrdit, že už hrajeme jiný volejbal. V Olomouci jsme to vůbec nezvládli, nehráli naši hru. Soupeřky nás do ničeho nepustily. My jsme naopak nepředvedli ani z poloviny náš ideální výkon. Teď ale chceme my ukázat, čeho jsem schopni.
Říkáte, že hrajete jiný volejbal. V čem je největší změna?
Určitě v útoku. Přijde mi, že ze začátku sezony jsme byli bojácní, útoky nebyly odvážné, soupeři nás dobře bránili a tím jsme se my sami dostávali pod tlak. Teď jsme to zlomili, dostáváme se do hry, dokážeme být nebezpeční.
Už jste tedy na pomyslném výkonnostním topu, nebo ještě máte jako tým rezervy?
Doufám, že v topu ještě nejsme. Ale určitě i já sama se cítím mnohem lépe než na začátku sezony. Tam jsme tak nějak všichni cítili, že to není ono. Bylo to i tím, že jsme byli nový tým, obměněný. S holkami jsme se potřebovaly sehrát, to potřebujeme pořád, ale už se to lepší. Myslím, že na topu ještě nejsme, ale věřím, že to přijde. A to v pravou chvíli.
