Čtyřiadvacetiletá smečařka patřila k nejvíce bodujícím hráčkám Stuttgartu, který ve finále už vedl nad Drážďany 2:0 na zápasy, ale nakonec sérii ztratil 2:3.
„Teď to sice bolí, ale i tak je to úspěch,“ řekla Mlejnková v telefonickém rozhovoru ČTK. „Asi to takhle mělo být, všechno se stalo kvůli něčemu. Zpětně to hodnotím pozitivně, protože každá medaile je cenná a myslím, že na to za několik let budu pyšná,“ uvedla.
Do Stuttgartu zamířila poprvé v roce 2015 z pražského Olympu a s klubem skončila v bundeslize třikrát druhá v letech 2016, 2017 a 2018. Po dvou sezonách v polském Rzeszówě se do města aut vrátila a k vytouženému titulu měla blízko. „Asi nejblíž, protože jsme to měly nejlíp rozehrané,“ podotkla směrem k vydařeným prvním dvěma zápasům finálové série.
„Všechno nám šlo, dobře jsme servírovaly a vše bylo jednodušší. Druhý zápas u nich jsme otočily z 0:2 na 3:2,“ popisovala Mlejnková. Další dva duely ale Stuttgart ztratil v tie-breaku. „To bylo o jedné, dvou chybách. Třetí zápas byl na body 110:111, to rozhodl jeden balon.“
Rozhodující páté utkání se hrálo na palubovce vítězek základní části z Drážďan a Stuttgart nezískal ani set. „Věřily jsme, že to dokážeme, ale byly v ten den lepší. Bohužel,“ litovala.
Na sezonu ve Stuttgartu se těšila díky fanouškům. „V hale bývalo vždy narváno a atmosféra neskutečná,“ vzpomínala. Kvůli koronavirovým omezením ale směli diváci do hlediště zprvu v minimálním počtu a následně vůbec. „Bez fanoušků je sport poloviční. Bylo to dost psychicky náročné, ale všechny nás to posílilo a byla to nová zkušenost,“ řekla Mlejnková.
Mívala při zápasech občas pocit, že hraje přátelské zápasy. „Tak by to nemělo být, ale tak jsem to ctila. V hlavě jsme si musela opakovat, že to je ligový zápas. Fanoušci jsou hnacím motorem a dokážou tým zvednout. Už se všechny sporty těší, že se vrátí,“ doufá.
Na přelomu listopadu a prosince skončil ve Stuttgartu řecký kouč Jannis Athanasopulos, zároveň trenér české reprezentace. „Jannis tam byl dlouho a pro všechny to byla velká rána,“ řekla Mlejnková. Nový lodivod Nor Tore Aleksandersen nastolil mnohem tvrdší režim. „Měl jiné preference a jiný pohled na volejbal, což bylo psychicky náročné. Trénuje hrozně moc, dbá na hodně opakování. Někdy mi přišlo, že to bylo přehnané a týmu to neprospívalo. Byly jsme mentálně unavené z učení nových věcí i tréninků, protože tělo dostávalo jinak zabrat.“
Podle Mlejnkové by Stuttgart postoupil do finále i pod vedením Athanasopulose. „Měly jsme natolik kvalitní tým, že to bylo jenom o nás, jak jsme hrály,“ pronesla. Dál už se tím zabývat nemusí, jelikož Stuttgart opouští. Jméno svého nového zaměstnavatele ještě neprozradila. „Protože ještě nemůžu,“ řekla s tím, že domů se zatím nevrací. „Zůstávám v zahraničí.“
Trojnásobná nejlepší česká volejbalistka by se ráda dál zlepšovala. Volejbalově a především mentálně. „V důležitých chvílích je třeba zachovat klid,“ řekla a poukázala třeba na světovou tenisovou jedničku Srba Novaka Djokoviče. „Když hraje se slabším hráčem, tak jej mentálně převyšuje, neznervózní a soupeř třeba chybuje. V tomhle směru je co zlepšovat.“
Ve středu se Mlejnková připojí v Prostějově k reprezentaci. Nejspíše už koncem týdne se zapojí i do přípravných zápasů s Polkami, jelikož času není nazbyt. Už příští týden čeká národní tým první ze dvou turnajů o postu na mistrovství Evropy. „To je hlavní cíl, k tomu vše směřuje. Věřím našemu týmu, že na to máme hráčky a měly bychom se kvalifikovat,“ doufá, že se nebude opakovat předloňský výpadek, po kterém Češky poprvé po 14 letech na Evropě chyběly.
Právě Mlejnková by měla být jednou z hlavní zbraní reprezentace v kvalifikaci ME i následné Evropské lize. Sice se aktuálně cítí unavená, ale věří, že nové prostředí jí pomůže. „Pro hlavu je změna dobrá. Holky jsem neviděla od konce srpna a těším se na ně,“ řekla.
