„Beru to jako ocenění práce za celý rok a velmi si toho cením. Je to taková třešnička na dortu,“ komentovala vítězství v anketě Michaela Mlejnková.
Už čtyři roky si sportem vydělává v cizině, kam vyrazila z pražského Olympu. Nejprve válela v německém Stuttgartu a minulou sezonu odehrála v polském celku Rzeszów, kde týmu pomohla k zisku bronzových medailí.
„Po psychické stránce pro mě byla tahle štace hodně náročná,“ prozradila smečařka.
Zatímco v Německu našla v partě spousty cizinek, které držely při sobě a vzájemně si vytvářely příjemné prostředí, v Polsku v tomto směru trochu strádala. Za spoluhráčky totiž měla především domácí kolegyně, s nimiž se mimo tréninky a zápasy prakticky nestýkala. „Ve Stuttgartu jsme s ostatními holkami byly jako rodina,“ zavzpomínala si Michaela Mlejnková.
Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré. Česká reprezentantka se učila větší samostatnosti, musela se vyrovnávat se složitými situacemi a vyhodnocovat si okamžiky, které se jí příliš nepovedly.
„Ta zkušenost mě jako ženu posílila. Dříve jsem v některých momentech nebyla rozhodná, ale v Polsku jsem se našla,“ pochvalovala si bývalá studentka sportovního gymnázia Přípotoční.
Setkání se starým známým
Mlejnkovou nyní čeká reprezentační blok, při němž se setká se starým známým. Novým trenérem českého národního týmu je totiž Řek Jannis Athanasopulos, s nímž spolupracovala ve Stuttgartu.
„Je to typ kouče, který volejbalem neskutečně žije. Všechny soupeře má perfektně načtené, sleduje každé střetnutí. Je komunikativní, živý a tmelí tým,“ popsala vlastnosti trenéra. „Je to bývalý nahrávač, takže má skvělé vidění hry.“
Na další sezonu se Mlejnková znovu vrátí do Polska. I když by si jednou ráda vyzkoušela vyhlášenou italskou ligu, nyní má ještě na rok smlouvu v Rzeszówě. „Letos se mi tam vedlo tak nějak střídavě, z formy mě vyhodila i nemoc. Věřím, že to bude lepší,“ těší se nejlepší česká volejbalistka.