Zlínští mají těžší soupeře – doma Kladno a venku Liberec.
„Vždycky musíme věřit, že to vyjde,“ říká slovenský smečař Marek Mečiar, který v Česku, než přišel do frýdecko-místeckého týmu Beskyd, působil v Bučovicích a extraligovém Brně. „Podstatné budou nadcházející zápasy se soupeři kolem nás – Zlínem a Ústím.“
Už jste si zvykl na českou extraligu?
V Česku jsem třetí rok, takže nemám problém. Ve Frýdku-Místku jsou dobré podmínky, parta je super. Jsme tu tak půl na půl mladí hráči i ti zkušení. Přestože jsme z různých zemí, tak povahově jsme si sedli.
Zažil jste už v některém týmu tolik cizinců?
V profesionálním volejbale je to časté. Nejlepší kluby berou nejlepší hráče z celého světa, všude se o to snaží. Ale ano, někdy to je až extrém. Několikrát jsem zažil, že jsme měli tři čtyři hráče z jiných zemí. Ale ve Frýdku-Místku se cítím jako doma, i když jsem vlastně také legionář.
Přesto, nemá tolik národností – přesně šest – vliv na sehrání, na to, že delší dobu mužstvu trvá, než si sedne?
Určitě. Pokud mezi hráči nefunguje chemie, je to na hřišti znát. Ale tady se vážně sešli povahově dobří hráči. Samozřejmě, než se všichni oťukáme, než probouráme jazykové bariéry, nějakou dobu to trvá. Postupně jsme se už ale naučili komunikovat, nohama, rukama... A hlavně anglicky či jakousi jazykovou směsí. Jsme tady všichni ze slovanských zemí, z Balkánu, Ukrajiny, Ruska, takže si rozumíme.
Pořád ale trenéři hledají tu nejoptimálnější sestavu.
Měli jsme těžký začátek. Přece jen se sešlo hodně nových hráčů, v mužstvu bylo hodně změn. K tomu přišla zranění, takže to nefungovalo, jak mělo. Tak to je. A když to nejde, je potřeba hledat nejlepší variantu.
Máte i nového trenéra, Srba Slobodana Prakljaćice. S čím přišel?
Ve všech směrech nám určil, co máme dělat. Stanovil styl hry a začíná nám to fungovat. Pořád ale poctivě trénujeme.
