Reprezentace se na mistrovství Evropy v polských Katovicích postarala o velkou senzaci. V osmifinále vyhrála nad Francií, která obhajovala mistrovský titul.
Blokař Marek Beer sledoval začátek zápasu z lavičky náhradníků, ale ve druhém setu byl povolán na hřiště a utkání už dohrál. Do týmu zapadl skvěle, byl platný v obraně i v útoku a zaznamenal tři bodové bloky, nejvíc z celého týmu. „Dostal jsem jediný úkol: zablokovat. Jsem rád, že se to povedlo,“ řekl.
Co rozhodlo o překvapivém vítězství?
Do zápasu jsme šli s čistou hlavou, už jsme neměli co ztratit. Oni museli, my ne. Všechno si výborně sedlo, uhráli jsme důležité míče a Francouze znejistěli. Začali se bát, a my jsme toho dobrou taktickou hrou využili.
Jak jste zápas ve dvou různých rolích prožíval?
Na lavičce to je vždycky ošemetné, člověk to vidí před sebou, ale nemůže pomoci. Na hřišti jsem neřešil, co se dělo do té doby. Měl jsem jen jediný úkol: zablokovat. A to se mi docela brzy povedlo, takže jsem se rychle dostal do tempa.
Pan Cibule i Pytel odpadkůVtípkům o svém účesu se směje Výškou 201 centimetrů vyčnívá Marek Beer mezi běžnými lidmi, ale mezi volejbalovými blokaři patří spíš k menším. K přehlédnutí však není ani na palubovce, a to i díky neobvyklému účesu.   Hlavu má skoro holou, jen na temeni mu roste dlouhé kštice. Na hřišti si ji stahuje do výrazného culíku, který mu trčí do výšky a přidává mu jeden dva centimetry navíc. "Vzniklo to před třemi lety, když jsem přestoupil do Innsbrucku a poprvé jsem navštívil holiče. Zaplatil jsem několikanásobně víc než doma a s účesem jsem nebyl spokojen," přiznal 29letý blokař. Od té doby ho stříhá manželka a společně pěstují originální účes. "Kluci mě srovnávali s fotbalistou Lukášem Váchou a dělali si ze mě různé vtípky," přiznává. S rozpuštěnými vlasy ho prý přirovnávají k pytli odpadků, s culíkem je pro ně zase Pan Cibule. "Mám z toho legraci," směje se. |
Na mistrovství Evropy jste začal v základní sestavě, ale v utkání s Německem jste z ní vypadl. Jak jste tu změnu snášel?
Není to příjemná situace, protože každý by chtěl nejradši hrát. Proti Německu jsme v neděli nezačali dobře, trenér potřeboval něco změnit. Po vystřídání se hra se zlepšila, a tak už nebyl důvod do sestavy znovu sahat. Jsme týmový sport, člověk se musí podřídit zájmu kolektivu.
Teď jste zpátky, a před vámi znovu Němci. Šance na odvetu pro tým i pro vás osobně...
Nemusíme vymýšlet žádné zázraky, víme, jaké jsme dělali chyby a na co bychom si měli dát pozor. Musíme si ohlídat začátky setů, aby nám Němci znovu neutekli. Proti Francii jsme poznali, že musíme hrát pořád na sto procent, a stejnou odvážnou hru musíme zopakovat i dnes večer.
Jak vypadá taktická příprava, když se po čtyřech dnech chystáte znovu na stejného protivníka?
Němci vyhráli skupinu, včera měli volno, takže se jejich hra asi nijak nemění. Musíme se poučit z minulého zápasu, držet se stejné taktiky, jen ji lépe realizovat, aby byla úspěšná.
Znovu proti vám bude stát ranař György Grozer, který rozhodl nedělní utkání. Co by na něj mohlo platit?
Stejně jako v neděli se budeme snažit ubránit ho souhrou bloků a pole. Když se nám podaří jeho smeč blokem nadrazit a v obraně zpracovat, musíme pak akci dokončit vlastním úspěšným útokem. To se nám v minulém utkání nedařilo, a to nás sráželo.
