„Je to nepříjemné. Raději ale běhat, než sedět s rukama v klíně,“ říká 30letý smečař s pozoruhodným životopisem. „Nic podobného jsem nezažil,“ uleví si.
Narodil se v Jakartě. Na tom není nic divného, když má indonéskou maminku. Tatínek je ovšem Brit a on sám reprezentuje Austrálii. Tam se jeho rodina přestěhovala, když byl ještě malý. Vzala to jen „malou oklikou“ přes Norsko. „Kde se cítím být doma? V Praze, vždyť tu mám ženu a žijeme v blízkosti její rodiny. Pokud vás to zajímá: považuji se za Čecha,“ překvapí Smith.
Bohem nadaný smečař, což jasně dokazuje fakt, že se zúčastnil olympijských her v Londýně, působil v nejprestižnějších volejbalových destinacích světa – Itálii, Polsku –, ale i ve Švédsku, Finsku, Portugalsku či Turecku. Před sezonou měl namířeno do Spojených arabských emirátů, ovšem pandemie, a nejspíš i manželka, ho nasměrovaly do Prahy. „Ano, měl bych vyšší výplatu, ale necítil bych se tam bezpečně. Jsem spokojený v Česku. Jen kdyby se zase mohlo hrát,“ líčí.
Smith sám sebe označí za optimistu, ovšem byly chvíle, kdy se ocitl na dně. Nejhorší prý byly angažmá v Turecku a v Itálii. V Afyonkarahisaru (17tisícovém městě v západní části Malé Asie, 250 km od Ankary) si připadal jako v rozvojové zemi. „Neměli jsme tam ani internet. Žena je navíc blondýna, necítili jsme se tam dobře. Vychovávali jsme malé dítě v lokalitě, kde žije 99 procent muslimů,“ vypravuje Smith. „Nemám nic proti jakémukoli náboženství, ale bylo pro nás složité pochopit, co se okolo nás děje.“
Do Coriglianu v jižní Itálii zamířil v době, kdy si myslel, že se nemůže nic stát. Bylo mu 21 let a před pár měsíci válel na olympiádě. „Bohužel nemám typické olympijské historky,“ omlouvá se. „Byl jsem mladý, střídal jsem na příjem, a najednou na mě letěl servis 127 km/h. Podávala italská hvězda Cristian Savani. Trefil mě přímo do prsou, od nich se míč odrazil do hlediště, kde ho chytili moji rodiče. Na to nikdy nezapomenu,“ směje se.
Návrat ze snu do reality bolel. „Čekalo mě těžké období,“ popisuje. Myslel si, že dokázal a dokáže všechno, a najednou stál na úplném začátku. „Neměl jsem žádný odpočinek, moje tělo bylo unavené. Prohrávali jsme a fanoušci Coriglianu vtrhli během tréninku do haly. Bál jsem se. Byl jsem zlomený – fyzicky i psychicky totálně dole,“ přiznává.
Totálně vyhořel, ze slavné Serie A1 odešel do provinční Příbrami. „Tam jsem poznal nádhernou ženu, skvělou manželku, která mě zase dostala nahoru,“ hovoří s vděčností hlase. Pro svou paní má vážně jen slova chvály. „Je naprosto úžasná a je to typická Češka. Umí výborné knedlíky. I když si je jako sportovec moc neužiju,“ lituje smečař.
Daleko horší je to, že si neužije ani volejbalu. „To je obrovská škoda,“ neskrývá Smith. „Prošel jsem už hodně týmů, ale tady cítím velikou sílu – herní i lidskou. Když vidím, jak se tu pracuje, o našem úspěchu nepochybuji,“ zdůrazňuje Australan a opět se přimísí mezi ostatní běžce.
