„Jsem hrozně rád, že to dopadlo a vyhráli jsme. Je to spíš pro kluky, klub a celé Vary. Zasloužili jsme si to,“ řekl Ticháček v telefonickém rozhovoru ČTK a dodal: „Já už to mám postavené trochu jinak, ale přesto, je mi devětatřicet a vyhrál jsem titul. To je výborný!“
Na nejvyšší stupínek se dostal se čtvrtým klubem. V Česku slavil v dresu liberecké Dukly v letech 2001 a 2003, pak pětkrát v Německu s Friedrichshafenem, v jehož dresu se dočkal i triumfu v Lize mistrů v roce 2007, a tři vavříny má s polským Rzeszówem.
„Všechny finále a tituly jsou na stejné úrovni. Žádný není na poličce výš. Tituly, medaile se stavějí jedna vedle druhý a je úplně jedno, jestli to bylo v Čechách, Polsku nebo v Německu,“ uvedl Ticháček. „Pro člověka je důležité, aby hrál na úrovni, co chtěl a splnil kontrakt. Mně se dvouletý vyplnil - měli jsme hrát o titul, tak jsme hráli o titul a máme titul. Jsem spokojenej.“
Karlovarsko ovládlo už základní část minulé sezony, která se ale kvůli koronaviru nedokončila a mistr nebyl vyhlášen. „Měli jsme to dobře rozehraný, ale covid nám to nedovolil dotáhnout do konce. Teď jsme jenom potvrdili formu, i když to byl složitý rok,“ řekl Ticháček.
Bývalý reprezentant si v listopadu natrhl lýtkový sval. „V mém věku už zranění přicházejí, s tím je potřeba počítat,“ řekl. Klub narychlo sehnal na nahrávku Nizozemce Wessela Keeminka a Ticháček přijal po uzdravení roli dvojky. „Ve Varech se nehraje o páté místo, tady se hraje o titul a pokud se zraní první nahrávač, tak je třeba reagovat a vedení zareagovalo výborně,“ řekl.
Keemink odehrál většinu zápasů v play off, ale do rozhodujícího finále proti Českým Budějovicím dostal přednost Ticháček. A jeho výkon strhl ostatní k vítězství. „Nemyslím si, že já jsem byl ten klíč. To není o tom, jestli jsem hrál já nebo někdo jiný, ale o tom, že jsme fakt chtěli vyhrát. O mně to nebylo.“
Celá sezona se hrála v koronavirových mantinelech. Především v ochozech chyběli fanoušci. „S fanoušky to je super, a kdo uměl hrát s publikem, tak vyhrával. Pak najednou lidi nebyli a platilo to samé, kdo uměl hrát v komorní atmosféře, vyhrával. Zvykli jsme si,“ konstatoval.
Smlouva mu v Karlovarsku skončila a prodlužovat ji nebude. Vrací se do Polska, odkud pochází jeho manželka Paulina a starší dcera Mia jde na podzim do školy. „Zprvu jsem šel za kariérou, ale teď je pro mě nejdůležitější rodina. Už to není o tom, jestli někde můžu hrát o něco, ale přizpůsobit se dětem. Nejsem v tom sám. Bude dobře, aby šla do první třídy v Polsku, protože si myslím, že tam budeme žít, tam se směřuje můj život,“ uvedl.
Jeho další kroky tedy směřují na sever od Česka, do zatím nespecifikovaného klubu. „Vracím se do Polska a myslím, že to není špatný tah v mé kariéře,“ věří Ticháček.
