Jak jistě víte, stejně jako Ivo Dubš i já jsem skončil letošní ligu v semifinále. Ovšem s tím rozdílem, že pro několikanásobného mistra Francie to je asi trošku rozčarování, kdežto pro Perugii to byl historický úspěch klubu. Klubu, který před dvěma lety hrál pouze druhou nejvyšší ligu a patří tak stále mezi nováčky v elitní italské soutěži.
V semifinálových bojích jsme sice prohráli 0:3 na zápasy, ale minimálně v prvních dvou utkáních jsme vždy sehráli vyrovnané partie. Shodně jsme nezvládli koncovky čtvrtých setů a prohráli tak oba zápasy 1:3.
Atmosféra byla skvělá jak v Monze, kam se družstvo Piacenzy přesunulo do nově postavené haly pro pět tisíc lidí, která byla pokaždé vyprodána, tak i u nás v Perugii, kde bylo také vyprodáno a diváci byli opravdu fantastičtí.
Po prvních dvou zápasech byl stav 2:0 a nám zbývala poslední naděje na zvrat série při nedělním utkání.
Bohužel ani našemu družstvu se nevyhnuly zdravotní problémy a tři hráči základní sestavy - Cumineti, libero Trimarchi a nakonec i já jsme nastupovali k poslednímu zápasu s vypětím všech sil. U mě se objevily problémy s plotýnkou, kvůli kterým jsem dokonce cestoval na zápas raději letadlem, zatímco mí spoluhráči absolvovali jako obvykle úmornou šestihodinovou cestu autobusem.
Kvůli těmto problémům jsme byli schopni vzdorovat pouze první set, který jsme dokonce v závěru vedli 24:22. Bohužel jsme ho ale nedokázali dotáhnout do konce a tak jsme nakonec prohráli 24:26. Tato koncovka pak výrazně ovlivnila další průběh zápasu, který jsme prohráli nepříjemně hladce a navíc s velice špatným výkonem na hřišti.
Samozřejmě že ihned po zápase vládlo velké rozčarování. Především za předvedený výkon v posledních dvou setech, který nebyl hoden semifinále italské ligy. Bohužel v danou chvíli to bylo maximum co jsme dokázali ze sebe dostat a projevil se tak naplno fakt, že jsme celou sezonu odehráli v sedmi lidech a neměli jsme adekvátní náhradu za zraněné hráče.
Druhé semifinále proti sobě svedlo celky Trevisa a Maceraty a slibovalo mnohem vyrovnanější partii. Macerata sehrála neskutečně náročné čtvrtfinále proti Cuneu, které nakonec porazila po pěti zápasech dokonce i beze svých dvou velkých opor, Nalberta a Gerice. Zatímco Treviso celkem hladce přešlo přes team Latiny a do semifinálových bojů tak nastupovalo odpočinuté a připravené.
Ukázalo se že namáhavý program a především absence již zmíněných hráčů byla natolik zásadní, že první dva zápasy prohrála Macerata velice hladce. Jasnému průběhu serie nasvědčoval i začátek třetího zápasu, kdy Treviso opět přehrávalo Maceratu a vedlo již 2:0 na sety. Za tohoto stavu se hráči Maceraty pokusili o zvrat a dotáhli zápas do tie-breaku. Bohužel poslední set byl již opět záležitostí Trevisa, které tak stejně jako Piacenza celkem snadno postoupilo do finále.
Finále slibuje výborný volejbal a pokud obě družstva nebudou mít větší zdravotní problémy, tak i vyrovnanou sérii.
|
reklama |
Do příštího ročníku se tak dá očekávat posílení družstev, především tedy posílení hráčů na postech náhradníků.
Já se s vámi loučím ze slunné Itálie a děkuji všem za pozornost, kterou jste věnovali mým příspěvkům.
