Krásný letní den, venku praží slunce a dívka v růžovém nátělníku se usměje na tu ve fialovém tričku: „Tak pojď.“ Předají si slovo a shodují se, že by se na republikovém šampionátu měly potkat ve finále.
Jen logicky jako soupeřky. Už dva roky to platí.
Fanoušci je pořád mají zafixované pod touhle žoviální, leč chytlavou přezdívkou: Kiki a Maki. Spolu platily za ambasadorky svého sportu, uchvátily tažením na londýnské olympiádě, ale pak přišel rozchod. Bolavý, dlouhý, nepříjemný. Dva roky tomu jsou - a život už je jinde, zdá se.
„K rozchodu jsem se vyjadřovala hodně, nic nového se od té doby neudálo. Myslím, že je fajn, že teď máme dvě dobré dvojice, co jsou schopné se na světové tour popasovávat s dobrými soupeřkami,“ říká ta první.
A druhá se s ní shodne: „Já to vnímám strašně pozitivně. Přece jen nejsme úplně velká země, přesto máme dva týmy ve světové špičce - a měli bychom na to být pyšní. Jsem moc ráda, že se holkám daří. Všechny nás ostatně tenhle sport živí, je moc fajn, že můžeme hrát na světovce. A doufám, že se tam udržíme.“
Obě přidaly po příjmení, neboť se vdaly, obě mají nové parťačky. „Kiki“ neboli Kristýna Hoidarová Kolocová nastupuje s Michalou Kvapilovou, „Maki“ alias Markéta Nausch Sluková zase válí s Barborou Hermannovou.
První mají čerstvě evropské stříbro, druhé loni zažily olympiádu v Riu.
Jako soupeřky už se na kurtech potkaly a před mistrovstvím republiky, které o víkendu hostí pražský areál Gutovka, seděly jen pár metrů vedle sebe při tiskové konferenci. Ne, nejlepší kamarádky z nich patrně nikdy nebudou - a ostatně do toho všem včetně autora textu vlastně ani nic není.
Ale český „beach“ svým způsobem z jejich rozdělení žije. Ba ožívá: najednou má nikoli jeden, ale dva silné páry.
Úspěšné české páry: vlevo Barbora Hermannová a Markéta Nausch Sluková, vpravo Michala Kvapilová s Kristýnou Hoidarovou Kolocová.
„Doufám, že to lidi baví. Cílem by mělo být zviditelňovat beach, přitáhnout fanoušky,“ říká Hoidarová Kolocová. „Samozřejmě se nám ne vždy líbí, jestli to mají naplňovat články, jak to mezi sebou máme; je toho dost. Ale svým způsobem to chápeme a jsme rády za pozornost, kterou náš sport má.“
Toť realistický pohled. Pokud se v Praze nestane nic mimořádného, měly by elitní páry bojovat o zlato. „Nechceme podceňovat ostatní dvojice, máme šikovná mláďata. Ale podle žebříčku a nasazení by to tak vypadat mělo,“ souhlasí Nausch Sluková.
A proč to tajit: takový duel je a bude pikantní. „A pokud sem přijde o to více lidí i kvůli tomu, že se budou chtít podívat na to, jak hrajeme proti sobě, tak jedině dobře,“ povídá Hoidarová Kolocová.
Sportovně má zatím náskok druhá dvojice, všechny čtyři vzájemné souboje vyhrály Barbora s Markétou. „Kromě jednoho zápasu měly holky výkonnostně navrch. Pokud na finále dojde, spíš budou favoritkami. Snad nám to jednoho dne vyjde - a když ne, svět se nezboří,“ říká Hoidarová Kolocová.
Nezaujatého fanouška to vybízí k úvahám, že konkurence nakonec posiluje obě strany. Že evropské vicemistryně rostou i kvůli tomu.
Hráčský pohled je malinko odlišný. „Vzájemné zápasy jsou, řekla bych, takové nutné zlo. Ony i Němky nerady potkávají Němky a Rusky zase Rusky,“ vypráví Hoidarová Kolocová. Její exparťačka souhlasí: „V tom smyslu, že je škoda, když se na světovce potkáme a vyřadíme se navzájem, což už se stalo.“
Injekce olympijské radosti ji s Hermannovou nastartovala, tahle dvojka je velmi úspěšná. Hoidarová Kolocová zase chválí parťačku Kvapilovou za to, že díky jejímu růstu i ona znovu zažívá návrat mezi elitu plážového volejbalu: „Vyvrbilo se to skvěle.“
Rozdělení na české jedničky a dvojky je prozatím platné, minimálně tedy do souboje o republikové medaile.
„Ze začátku mi vzájemné zápasy úplně nevyhovovaly, nebyla jsem s tím úplně v pohodě,“ přiznává Hoidarová Kolocová. „Teď už je to lepší, daleko víc hrajeme svoji hru, soustředíme se na sebe. Už to není ani výhoda, ani nevýhoda. Přece jen už se tolik neznáme, dva roky spolu nefungujeme.“
Takže zápas jako každý jiný? Ano, aspoň ve smyslu toho, že je třeba koncentrovat se především na svůj vlastní um a stanovenou taktiku. Ve smyslu toho, že co do hodnoty na turnaji je výhra prostě výhra.
Ne že by měl čas vše vymazat. Ale uhladit hrany se mu snad daří.
23. května 2014 |
