Minulý týden poprvé vyhrála extraligový titul a na konci května bude pravděpodobně v Evropské lize hájit národní barvy.
„Titul je pro mě splněný sen, o němž jsem si nikdy nemyslela, že by se mohl naplnit. Teď jsem navíc dostala pozvánku do reprezentace. První sraz vynechám, ale na ten další bych ráda,“ usmívá se novopečená republiková šampionka sportu pod vysokou sítí.
Ve finálové sérii pomohla Prostějovu skolit KP Brno, kde působila od roku 2018. O vítězství Hanaček 3:1 na zápasy se přičinila devětadvaceti body. Na blokařku slušný počin. „Statistiky sice sleduju, ale důležité pro mě nejsou. Nicméně je to pěkné,“ řekla.
Její tým sahal po jednoznačném vítězství 3:0 na zápasy, ale v Brně ztratil vedení 2:1, 15:10 a tahanice pokračovala do čtvrtého špílu. „Neustály jsme to v hlavách. Bylo to nesmírně psychicky náročné. Jednak to byl televizní zápas, jednak byla úplně plná hala lidí. Scházelo nám pár míčů k vítězství, ale KP se nikdy nezdává,“ ohlíží se.
Prostějovanky se však rychle oklepaly. A na rozdíl od olomouckých kolegyň, které v semifinále nevyužily vedení 2:1 na zápasy a 7:2 v tie-breaku, sebou zacloumat nenechaly. „Byť většina z nás takto důležitý zápas nikdy nehrála, podobný scénář jsme si nepřipouštěly. Věděly jsme, že další zápas budeme hrát doma a ony by musely vyhrát ještě dvakrát,“ vysvětlovala.
Volejbalistky Prostějova slaví po čtyřech letech jedenáctý mistrovský titul |
A skutečně. Hanačky podaly minulý čtvrtek dominantní výkon a po vítězství 3:1 na sety vybojovaly po čtyřech letech zlaté medaile. „Pocity byly strašně zvláštní. Já neviděla, že byl poslední míč tečovaný jednou z Brňanek, takže jsem si myslela, že je to bod pro ně,“ vybavovala si Kvapilová. „Jenže rozhodčí ukázal míč pro nás. Bylo to neuvěřitelné. Všem nám to docházelo strašně dlouho. Ještě dva dny po triumfu jsme si říkaly: ‚Páni. My to fakt vyhrály‘,“ smála se.
V Králově Poli působila Kvapilová s univerzálkou Karin Šunderlíkovou, která se stala po zimním přestupu klíčovou personou v sezoně Prostějova. Ve finále nastřádala 73 bodů. „Když přišla Karin s Klárou Faltínovou, strašně jsme posílily na útoku. A bylo to znát. Karin přišla s výborným servisem. Zkrátka přišly dvě velké opory a šlo to nahoru. Bez nich by to takhle nedopadlo,“ myslí si Kvapilová, jež si těžkou hlavu ze souboje proti svým bývalým spoluhráčkám příliš nedělala. „Karin mi říkala, že z toho byla trochu nervózní,“ prozradila. „Já to brala jako výhodu. Na tamní halu jsem zvyklá, takže se mi tam hrálo dobře. Nijak víc jsem to neprožívala. Daleko těžší je pro mě hrát v Ostravě, kde je můj mateřský klub,“ doplnila.
Čistá hlava. My jsme jen mohly
Právě proti Ostravě nastoupily Prostějovanky ve čtvrtfinále extraligového play off. „První zápas jsme prohrály. Ostravanky jsou vždycky nahecované. Byly to těžké zápasy,“ přemítá Kvapilová.
Papírově nejsilnější soupeř přišel záhy. V semifinále Hanačky přehrály suverénky základní části z Liberce. Duklu porazil Prostějov naposledy v roce 2019 a z posledních sedmi vzájemných zápasů před letošním play off uhrály Prostějovanky jen tři sety.
Prostějovská volejbalistka Šunderlíková se italského snu nevzdává |
„Před play off jsme se potkaly se skvělou formou. Po výhře nad Ostravou jsme nabyly sebevědomí. Věřily jsme si na medaili, ale na zlato si nikdo netroufal ani pomyslet,“ culí se Kvapilová. „Jenže jsme potom hrály s čistou hlavou. My jsme jen mohly. Na Dukle bylo vidět, že jsou pod tlakem. Navíc je trápilo zdraví,“ podotýká 187 cm vysoká blokařka.
Prostějovu se zdravotní patálie, vyjma úvodu sezony, vyhýbaly. A i proto to nakonec dotáhl z pátého místa až k titulu. „Letos byla extraliga nesmírně vyrovnaná. Mezi třetím a pátým místem to bylo o dva body,“ připomněla Kvapilová, která má volejbal v krvi.
Její táta, Miroslav Kvapil, je čtyřnásobný volejbalový mistr republiky, bývalý blokař Aera Odolena Voda, Opavy i reprezentace.
„Často jsme si pinkali s bráchou na zahradě. Mamka našla inzerát v novinách a šla jsem na trénink. Táta mě určitě hodně ovlivnil. Ale do ničeho mě nenutil. I po zápasech mi jen poradil, nikdy mě nijak nedostával pod tlak. Samozřejmě jsem vždycky chtěla dokázat to, co dokázal on.“
První extraligový titul a pozvánka do reprezentace smělé přání proměňují v realitu.
