„Je to jasný kapitán, vůdčí typ,“ říká o českém i francouzském šampionu Filip Rejlek, šestatřicetiletý světoběžník a letní posila Karlovarska na postu univerzála.
Nemluvil přitom jen tak do větru. Stejně jako současného kouče Jiřího Nováka potkával také Hudečka na francouzských palubovkách. Teď si spolu v jednom dresu zahrají českou extraligu a pokusí se konečně prolomit hranici postupu ze semifinále, která také loni v první Hudečkově karlovarské sezoně zůstala zapovězená.
„Chtěli jsme dojít dál, to se nám bohužel nepovedlo, ale do sezony půjdeme téměř se stejným kádrem a já doufám, že všichni máme společnou touhu prodat v příštím play off všechno, co se nám nepodařilo prodat v tom letošním,“ říká Ondřej Hudeček.
Jaké byly prázdniny?
Hezké...
...ale krátké.
Kratší. S přípravou jsme začali o čtrnáct dní dřív než loni. S tím se ale nedá nic dělat.
Jaký byl program?
Jelikož mi děti chodí do školy, tak jsem byl tady. Alespoň jsem mohl trochu víc poznat tenhle kraj. No a pak jsme byli u rodičů na Šumavě.
Žádná Francie?
Tam jsme byli taky. Na týden. Tam, kde jsme byli posledních pět sezon, kde jsem hrál (Beauvais na severu Francie je počtem obyvatel přibližně stejně veliké jako Karlovy Vary). Navštívili jsme naše přátele, děti viděly své kamarády ze školy.
To zní až nostalgicky.
Trochu asi jo, vracím se tam rád. Užili jsme si to.
Ptát se, jak si užíváte první dny letní přípravy je asi zbytečné, že?
Příprava k tomu zkrátka patří, s tím problém nemám. Člověk má spíš trochu obavy, aby se nezačaly projevovat nějaká dřívější zranění. Zatím je všechno dobré, ale pořád jsme na začátku, tak to nechci zakřiknout.
V šestatřiceti letech a se svými zkušenostmi už předpokládám, že víte, jak o sebe pečovat.
Samozřejmě, ale ty chronické věci už člověk moc neobejde.
V dresu Karlovarska se připravujete na svou druhou sezonu, jaká byla z vašeho pohledu ta první?
Rozdělil bych to na dvě části. Vlivem zranění a dalších okolností se nám nepodařilo projít v play off dál než do semifinále, základní část nám ale vyšla nadmíru a super byla i naše cesta evropskými poháry.
Že Karlovarsko skončí v Poháru CEV na pátém místě, to asi nečekalo moc lidí.
Přešli jsme přes kvalitní týmy, ale možná i díky tomu byla pro nás sezona o něco víc náročnější a na konci nám trochu došel dech, na to jsme pak nejspíš i dojeli. Teď je třeba, abychom se z toho do nadcházející sezony poučili a byli na play off lépe připravení.
To se lehce řekne, ale hůř naplánuje.
Pravda, je to pro nás ještě za strašně dlouhou dobu a člověk úplně všechno taky nedokáže ovlivnit. Věřím ale, že všichni kluci, kteří tady jsou, to cítí stejně jako já. Uděláme vše pro to, abychom se v extralize dostali zase o krok dál.
To si asi neříkáte sami, stejně určitě mluví na Kladně nebo v Liberci. Sledujete po očku letní posilování vašich soupeřů?
V řadě týmů došlo k mnoha obměnám. Dá se říct, že jediný, kdo zůstal pohromadě a ještě trochu posílil, je Liberec. Zbytek bude pro všechny, alespoň zatím, velká neznámá. Hodně obměnily kádr v Českých Budějovicích (úřadující mistr) i na Kladně, jestli to pro ně ponese nějaké ovoce, to se ale teprve ukáže.
To samé jako o Liberci by se ale dalo dost možná říct i o vás.
Taky jsme posílili. Celkově bude aspoň úroveň extraligy zas o něco výš.
Může letos znovu tak vylétnout Kladno?
Měli dobrého nahrávače, tým tam těžil z jeho hry vlastně celou tu dobu. Nakonec jim to ale stejně nestačilo, České Budějovice měly dobrou obranu. Překvapení to ale samozřejmě bylo, teď je otázka, jestli dokážou obhájit úspěchy z loňské sezony i s novým kádrem.
Říká se, že k úspěchu v play off hodně pomáhá zkušenost. Třikrát v řadě jste došli do semifinále, už ty zkušenosti máte?
Pevně v to věřím, jako všichni tady. Kádr na to máme, teď jde jen o to, aby si to všechno sedlo v ten pravý moment a do toho finále jsme konečně došli.
To je váš letošní cíl?
Proč ne, nemá cenu se za něco schovávat. Každý tady se chce dostat až do finále.
Takže o motivaci v extralize máte jako tým postaráno. Jak se motivujete vy osobně? S volejbalem jste toho zažil už hodně.
Ale pořád mě to baví a to je základ. Žádnou jinou motivaci hledat nepotřebuju. Možná někdy, když to víc bolí, se musí člověk občas trochu přemáhat, ale problém s tím nemám. Chci pořád hrát, baví mě to.
