Na jedné straně veselí a na druhé smutek. Tak to ve sportu chodí. Když jsem se trenéra volejbalistů Karlovarska těsně po vyhraném semifinále ve sportovní hale ptal, jaký je to pocit vyřadit v play off zrovna České Budějovice, říkal, že pěkný. Právě v té samé hale se dnes 43letý Jiří Novák naučil hrát volejbal a v tom samém týmu, který jako kouč porazil, odstartovala jeho volejbalová kariéra.
Pár dní poté pak Novák dovedl svůj tým až k titulu mistrů republiky. Jen dva roky po tom, co se stal hlavním koučem Karlovarska.
„Mně jako trenérovi je to vlastně jedno, jestli jsem úspěšný já, nebo jen někdo v týmu. Důležitý je úspěch organizace,“ trochu Novák zlehčuje svou roli v týmu.
K volejbalu se dostal jako kluk tradiční cestou. Novákův táta hrál za TJ Škoda České Budějovice, což byl předchůdce dnešního Jihostroje. Proto se s maminkou chodil dívat na tátovy zápasy do sokolovny a pak sám začal s volejbalem.
Přezdívku má po tátovi
„Ani bych neřekl, že jsem nějak ve škole mezi ostatními vyčníval. Vytáhl jsem se až mezi čtrnácti a patnácti roky, do té doby to bylo normální,“ vzpomíná Novák, který dnes měří 198 centimetrů. Po tátovi zdědil i přezdívku Patník.
Jiří Novák (43 let)Vizitka Narodil se 19. listopadu 1974 v Brně, ale záhy se celá rodina přestěhovala do Českých Budějovic. Po střední zemědělské škole už přišel na řadu jen volejbal, se kterým začal v šesti letech. Od roku 1990 do roku 1997 hrál za mateřský klub, pak přešel do Ústí nad Labem. Potom už přišla na řadu Francie a tým Paris Volley, kde působil od roku 1999. Z Paříže se do Čech vrátil v roce 2012, za tu dobu tam vyhrál Ligu mistrů (2001), Pohár vítězů pohárů (2000), Evropský Superpohár (2000 a 2001), osmkrát se stal mistrem Francie, třikrát vyhrál Francouzský pohár. V Česku jako hráč jednou vyhrál extraligu a jednou Český pohár. Od roku 2015 působí v Karlových Varech, do té doby byl asistentem u národního týmu. Je rozvedený, má 13letého syna Ondřeje. |
„Napřed jsem byl Malý Patník, pak Patník a teď už jen Paťas. Ani nevím, jak se on tehdy k tomu dostal. Možná, že byl vytáhlý a bílý právě jako patník,“ směje se Novák.
Už v 16 letech se podíval do A týmu Jihostroje. Možná mu pomohlo, že tehdy nebyl kádr kompletní, a trenéři sáhli do juniorského celku. A vybrali si i Jiřího Nováka. „Trénovali jsme od osmi ráno, což si asi dneska už nikdo neumí moc představit. V deset jsem už musel být zase ve škole,“ říká. Z českobudějovického týmu odešel v roce 1997 do Ústí nad Labem, kde pak následující sezonu pomohl vybojoval extraligový titul.
A v roce 1999 si na svůj první pohár v nejvyšší soutěži sáhli také hráči Českých Budějovic. U toho už ale Novák nebyl, jako zdejší slavný odchovanec tak paradoxně mistrovské oslavy s Budějovicemi nezažil ani jako hráč, ani jako trenér.
Nabízí se proto otázka. Proč? „Občas se mě na to lidé ptají. Ale spíš mi říkají, že se těší na dobu, kdy se do Budějovic vrátím. Což se někdy stát může, všechno má svůj čas. A přiznám se, že mi občas dělá dobře, že mi lidé vlastně doma říkají, jak jsme Budějovicím dali na zadek,“ směje se Novák a naráží tím na nedávné semifinále.
Novák po svém konci aktivní hráčské kariéry dostal od vedení Jihostroje nabídku, ale nakonec z ní sešlo. „Rozhodl jsem se jít jinou cestou a teď se mi to vrátilo v podobě výsledků. Už vím, že můžu dělat hlavního trenéra. Chápu, že Jihostroj je klub, který má jasně dané cíle a nemůže jít do neznáma, ať už jde o pozice hráčské, nebo trenérské. Ale už jako hráč jsem měl velké ambice a jako kouč jsem z nich nechtěl slevit,“ dodává s tím, že proč by se jednou nemohl postavit i na lavičku národního týmu.
DotazníkCo vás v poslední době potěšilo? A naopak, co vás naštvalo? Na co se teď nejvíce těšíte? |
Kdo více sleduje volejbalové prostředí, tak ví, že když se řekne Jiří Novák, automaticky se lidem vybaví Francie. V týmu Paris Volley hrál 14 let. Aby jeden hráč vydržel tak dlouho v jednom týmu v jakémkoliv sportu, to už se dnes jen tak nevidí.
„Dneska už je sport spíš byznys, dřív se více hledělo na sportovní stránku. I když jsem nějaké nabídky odjinud měl, tak jsem je moc neřešil. Jsem člověk, který má rád prostředí, na které je zvyklý,“ zmiňuje bývalý smečař.
Vypíchnout jeden top moment za 14 let strávených ve Francii se může zdát jako nelehký úkol, ale Jiří má jasno. „Za mě to je vítězství v Lize mistrů. Na finále přišlo čtyři a půl tisíce lidí, najednou v Paříži lidi zjistili, že se tam hraje také nějaký volejbal,“ podotýká trenér, který se díky úspěchům klubu zapojil v roce 2008 v hlavním městě Francie do štafety a nesl olympijskou pochodeň před hrami v Pekingu. „Byl to pěkný pocit, že si na volejbal také vzpomněli,“ přidává.
Fronta na lístky byla až k zimáku
Z Francie si Novák přivezl do Čech lásku k červenému vínu. S přáteli si pro něj stále jezdí. „Nikdy se nespletete se Saint Emilion nebo s Châteauneuf du Pape. Někdo také říká, že jsem si přivezl rychlost, nebo spíš pomalost, v jídle. Češi občas do sebe oběd nahážou, ve Francii si jídlo víc užívají,“ přibližuje Novák.
Když má volno a doma v Budějovicích odpočívá a zrovna nemusí řešit třeba sestavu pro další zápas Karlovarska, tak také moc rád vaří. „U toho si dám právě to červené víno,“ zmiňuje Novák, který si ještě občas v Karlových Varech sám zahraje volejbal ve druhé lize.
Ale zpět do Českých Budějovic. Na jaký moment spojený s tímto městem on sám nejraději vzpomíná?
„Zmíním určitě rok 1997, kdy jsme jako outsider v semifinále extraligy vyřadili tehdy hvězdnou Odolenou Vodu. Tam hráli takoví kluci, jako Kaláb, Pakosta nebo Hadrava. A my jsme se dostali až do finále. Pamatuji si, jak jsme dopoledne chodili na tréninky a až k zimáku stáli lidi ve frontách na lístky. To se nám možná malinko podlamovala kolena. A řekl bych, že právě tehdy jsme Budějovičáky naučili chodit na volejbal. To je můj největší zážitek,“ říká Novák, a i když nedávno vybojoval titul pro Karlovy Vary, tak souhlasí, že České Budějovice jsou volejbalové město.
