Je náročné vrátit se z národního týmu do klubu?
Těžké to teprve bude, protože hned z kraje sezony nás čekají dva vrcholy. Už 30. září hrajeme italský Superpohár (Trento, co by vítěz poháru, se utká s mistrem Maceratou) a hned 13. října začíná mistrovství světa klubů. Je to všechno narychlo. Stojčev je ale dobrý trenér, on mě vyhecuje.
A určitě vás povzbudí i postup na evropský šampionát. Jak se vám v národním týmu hrálo, co by největší hvězdě?
Neřekl bych, že jsem největší hvězda... Ale je jasné, že na mě a na Davidovi Konečném leží největší zodpovědnost. Oba jsme se s tím poprali. Na Evropě to však bude daleko náročnější, budou tam mnohem těžší soupeři, ale máme rok na to, abychom se připravili. Jen doufám, že se zase sejdeme v takovém složení, jako nyní, protože to mužstvo má budoucnost. Jsou tady nadějní kluci. Jednu dobu jsme byl skeptický, že nemáme v Česku žádné mladé hráče, ale teď vidím, že jsou.
Přesto v českém volejbale chybějí špičkoví nahrávači a přihrávající smečaři.
Tak bych to neviděl. Ti mladí kluci si musejí začít věřit, musejí začít hrát ve svých mančaftech a zlepšovat se. Jen hraním se otrkají. Příští rok v Evropské lize mohou posbírat spoustu zkušeností. Pokud jde ale o mě, tak se cítím jako oni. Nerozděloval bych tým na to, jestli je někdo hvězda, nebo ne. V nároďáku to tak fakt není.
Ačkoliv jste univerzál, v reprezentaci jste hrál přihrávajícího smečaře. Nepostaví vás teď trenér na smeč i v Trentu?
Už aby se ty naše největší světové hvězdy (smečaři Kazijski a Juantorena) třásly... Ne, ne, určitě ne. Když se na mě Chorvati zaměřili servisem, tak jsem měl s přihrávkou problémy, musel bych ji více pilovat. Ale když jsem chtěl v reprezentaci hrát, tak jsem tu roli vzal. A jsem rád, že to vyšlo, i když na příjmu jsem velká díra. Hodně jsem ale útočil, Ondra Boulů mi dával důvěru.
Na přihrávku jste se stavěl, ale často jste z ní, když se soupeř rozbíhal na podání, ustupoval. Proč?
To byla taktika. Víc zodpovědnosti si se mnou užil Martin Kryštof (libero) s Hudcem (druhý smečař Ondřej Hudeček). Oni si s tím ale poradí, jsou šikovní.
Co vůbec říkali v Trentu na to, že nehrajete univerzála?
Asi nadšení nebyli. Asi by byli radši, kdybych teď přijel už rozehřátý z účka. Na konci sezony jsem ale měl problémy útočit z hlavního kůlu, takže možná jsem si to teď natrénoval. Uvidíme.
Nepřijal jste roli smečaře i pro to, že vám čeští nahrávači na místo univerzála nedokážou pořádně nahrát?
To je dost těžké říct. V Itálii jsem si zvykl hrát hodně rychle. Je to dané nahrávači, s nimiž jsem hrál. Většinou to byli Brazilci, Italové a ti hráli rychle. Rozdíl mezi mnou a Davidem Konečným na účku je v tom, že David potřebuje balon vysoký a já rychlejší. To je pak domluva s nahrávači těžší, ale věřím jim, klukům.
Když pomineme přihrávku, tak velký rozdíl mezi smečařem a univerzálem není, že?
Na účku odpadá příjem, soustředíte se jen na útok. Ale mě se na smeči líbilo, byl jsem rád, že jsme mohl být na hřišti. Tuto variantu nám už dříve hodně lidí naznačovalo, abychom mohli být v sestavě oba s Davidem. A tak jsem šel na smeč a David to mlátil na účku.
