Po šesti odehraných zápasech byl zkušený univerzál se 107 body statisticky nejlepším hráčem a pro fanoušky patří k největším extraligovým tahákům.
„Stoprocentně nechci, aby se o mně říkalo, že jsem se vrátil do Čech z Itálie a tady hraju tužku, nebo že na to už nemám, to by mě mrzelo,“ přiznal 34letý a 206 cm vysoký univerzál Jan Štokr.
„Naštěstí mi v Liberci kluci hodně pomáhají, hlavně nahrávač Kuba Janouch, ale nějaké individuální statistiky už fakt nesleduju. Já už sleduju jenom celkovou tabulku mužstev a budu rád, když nám to bude v Dukle šlapat jako doteď, kdy jsme ještě neztratili ani bod.“
V sobotním nervózním domácím duelu s Ostravou (3:1) také ukázal, že mu na výsledku svého nového týmu záleží, i když ne zrovna příkladně. Neudržel nervy, vynadal sudím a za protesty dostal po zásluze červenou kartu. Ta ve volejbale sice neznamená vyloučení a oslabení týmu, ale soupeř dostane zadarmo bod, který zrovna Ostravě pomohl v koncovce k zisku setu.
„Myslel jsem si, že se tenhle rok udržím bez červené karty, ale prostě mi to ulítlo a pak jsem si to vyčítal, protože jsem tím mančaftu moc nepomohl,“ litoval Štokr. „V cizině jsem dostal asi tři červené a paradoxně ta poslední v Čechách byla také s Ostravou před třinácti lety.“
Zápas nebyl vyhecovaný jen směrem k sudím, kteří předvedli několik sporných výroků na obě strany, ale i samotní volejbalisté se skrz síť provokovali. Liberecký univerzál Štokr si třeba vyměnil hodně názorů se svým o 14 let mladším ostravským protějškem Matějem Šmídlem.
„Něco zkusil, že jsem přešlápl, přitom ty jeho přešlapy rozhodčí neviděli ani jeden a ty byly, takže jsem už trošku vypěnil i na něj. Přece na mě nebude nějaký mladý kluk pokřikovat... Ale ne, po zápase jsme si z toho dělali srandu. Bylo to nakonec dobré pro nás pro oba, byl to vypjatý zápas a takhle to občas má být,“ tvrdil Jan Štokr.
Nejlepší volejbalista České republiky uplynulé sezony, celkově už čtyřnásobný, si zatím návrat zpět do domácí extraligy chválí.
„Našel jsem soutěž na vysoké úrovni, šlo to nahoru a hlavně jsou tady mladí hráči, kteří určitě mají velkou šanci hrát za pár let v kvalitních klubech v cizině. Třeba zrovna Šmídl nebo Vašina. Pokud jde o mě, tak si zatím zvykám, protože v každém týmu znám prakticky jenom vedení, trenéra a maximálně dva hráče,“ řekl se smíchem Štokr. „Každopádně zápasy mě baví, užívám si i každý trénink v Dukle, takže doufám, že to bude pokračovat.“
