„Vždyť já byl před sezonou domluvený s vedením ČZU, že budu hlavní zodpovědný trenér,“ prohlásil ve středu. Ústí převzal pouhých 11 dní před startem elitní soutěže, je to „last minute“ trenér.
Proč jste v ČZU nezůstal?
Bohužel s návratem brazilského trenéra Rafaela José Petry do Česka se všechno změnilo. Od ledna v klubu dělal mládež, teď převzal A-mužstvo, aniž by to se mnou zkonzultovali. Stalo se to až v půlce září, od srpna jsem přitom tým vedl v letní přípravě já.
Jste na vedení klubu naštvaný?
Nelíbilo se mi to jednání. A mrzí mě to i kvůli tomu, že v ČZU trénuju léta, jsem tam odmalička. Ani tři poslední sezony nebyly špatné. Ale to přebolí, je přede mnou nová výzva. Tušil jsem, že Ústí má volné místo, takže jsme domluvili.
Co vás zajímá na práci v Ústí?
V minulé sezoně sice skončilo předposlední, ale teď Mirek Přikryl (generální manažer) kádr posílil, přišlo pár zkušených hráčů. I ústecké mladíky znám, léta jsem je potkával jako soupeř v juniorských týmech ČZU Praha. Vím, že špatní nebyli. A jsem zvědavý, jaký kus práce spolu uděláme.
V úterý jste je viděl v prvním zápase. Co vám to naznačilo?
Prohráli jsme přátelák v Benátkách 1:3, ukázalo mi to pár věcí. Krok za krokem se budeme zlepšovat. Potenciál v mužstvu cítím. Když se domluvíme na nějakých pravidlech, věřím, že se bude všechno pomaličku zvedat.
Jak je komplikované převzít tým chvíli před ligou?
Určitě je, ale nemá cenu brečet. S tím jsem do toho šel, navíc je to zajímavá zkušenost. Mirek by chtěl, aby se Ústí v klidu zachránilo. Osobně si myslím, že když se tým dá trošku dohromady, měl by se pokusit bojovat o play-off. Nevím, jestli to mít jako cíl, ale poprat by se o to měl určitě.
Na koho sázíte?
Nejzkušenější je Kuba Salon, smečař, který se vrátil. Je šikovný hráč, a navíc solidní kluk. Je hrající asistent, s ním budu všechno řešit. Pak je tady nahrávač Sobko a další, ještě se rozkoukávám.
Jaké máte zkušenosti s Ústím?
Když jsem trénoval ČZU, naše bitvy byly vyrovnané. Doma jsme to zvládali, v Ústí jsme poslední dobou sice vyhrávali, ale jen strašně těžce. Ústecká hala je atypická, je v ní hůř vidět, což je hendikep pro soupeře, kteří to neznají.
Jak vnímáte historii klubu?
Pamatuju si před dvaceti lety nejslavnější éru Setuzy, ale i po ní dělali výborně mládež. Měli skvělou generaci, která v juniorech hrála o medaile. V mládeži bylo Ústí vždy nepříjemným soupeřem.
Jak skloubíte zaměstnání s funkcí volejbalového trenéra?
Dojíždím z Prahy do Ústí vlakem. To je pohoda, za hodinu a čtvrt jsem ve městě, pak trolejbusem na halu. Pracuji na Sportovním gymnáziu Přípotoční jako trenér volejbalu, až na jeden trénink týdně to budu v Ústí zvládat.
