Jaká pro vás byla uplynulá, mistrovská sezona?
I po třech letech ve stejné soutěži jsem sbíral zase nové zkušenosti, takže to pro mě byla velice přínosná sezona. Navíc když jsme obhájili titul v extralize, můžu snadno označit sezonu za úspěšnou.
Volejbalové mistry z Karlovarska opouští čtyři hráči |
Váš tým odehrál v sezoně nevídaných padesát zápasů. Zažil jste někdy tak náročný volejbalový rok?
Padesát zápasů nebylo ve skutečnosti tak náročných, jak jsem čekal. Ale pořád jsme hráli zápasy, a tak bylo nejdůležitější sladit celý rytmus. Měli jsme jen zřídka možnost připravovat se na zápas celý týden, o to víc si vážím toho, co jsme jako tým dokázali. Příchod Adama (Zajíčka) před sezonou nám ohromně pomohl. I díky tomu, že jsme se jako blokaři mohli točit ve třech, byla ta porce padesáti zápasů přijatelnější.
Po čtyřech letech opouštíte českou extraligu. Jaký pro vás byl takový kus života v Česku?
Byla to tady velká jízda. Když se ohlédnu zpět, mám radost, že jsem v každé sezoně bojoval s novými výzvami. První rok v Ústí to byla úžasná zkušenost a díky ní jsem získal angažmá v Karlovarsku. S novým týmem jsem hned prošel pandemií koronaviru, během které jsme vyhráli základní část extraligy a postoupili do Ligy mistrů. Pak jsme získali titul a letos ho obhájili, takže každý rok tady pro mě byl lepší a lepší. Proto budu na svoje působení v Česku vždycky vzpomínat s láskou.
 |
Zvykl jste si tu na něco, co vám jinde bude chybět?
Lidi! Až se vrátím domů do Kanady, můžu tam vařit klasická česká jídla, můžu si přivézt plzeňské pivo, ale lidi si s sebou bohužel vzít nemůžu. Nejvíc mi budou chybět ty srandičky s klukama v šatně a přízeň a podpora karlovarských fanoušků.
Letos byla očekávání větší, říká Indra. Karlovarsko je naplnilo |
Jakou úroveň má po těch čtyřech letech vaše čeština?
Hroznou, a to mě mrzí nejvíc. Profesionální smlouvy se podepisují často na rok, což byl nejdřív i můj případ v Česku. Ale kdybyste mi řekli, když jsem začínal v Ústí, že se mi to tu prodlouží na čtyři roky, určitě bych na češtině pracoval víc. Ale to se nedalo předvídat. No, aspoň jsem se naučil počítat a pozdravit, to se mi bude hodit, až se sem jednou vrátím.
Kam vás teď volejbalový život posune?
Momentálně se soustředím pouze na národní tým. Konečně jsem se dostal do reprezentačního výběru, to je pro mě ta nejvyšší pocta. Profesionální sportovec se obvykle střídavě věnuje sportu a rodině, a já teď budu mít oboje současně, takže jsem jako v sedmém nebi.
