„Bylo to dost na vlnách, ale dělaly jsme, co se dalo,“ hodnotila 36letá univerzálka porážku 1:3.
Úvodní sadu jste ovládly 25:20, podcenilo vás Fenerbahce?
První set byl super, soupeř nevěděl, co čekat, a my jsme se chytly své šance. Pak ale Istanbul začal hrát, co měl, a my jsme měly dost velký problém se prosadit. Je to přece jen Fenerbahce, předpokládám, že jsou první. To je taková klasika, jako když hrajeme u nás.
Čím jste se dokázaly ve čtvrtém setu dostat zpět do hry?
Chytly jsme se a začaly zase chvilku hrát, co jsme měly. Ale pak jsme nebyly schopné přejít přes síť. Celkově jsme ale nehrály špatně, taky umíme hrát volejbal. To není tak, že sem přijedou a my se budeme bát, aby nás nepozabíjely. Bojovaly jsme.
Byly jste blízko vyrovnání na 2:2, vedly jste ještě 21:19...
To je taková klasika, že už to vypadá, ale jen ti nejlepší to dotáhnou až do konce. To se nám zatím nedaří. Mrzí nás to.
Co chybělo v tom klíčovém okamžiku?
Možná abych složila nějaký balon, to chybělo dost. (směje se) Všechno totiž jde vyřešit, vymyslet lépe, s odstupem času se to vidí jinak. Zrovna v tu chvíli každý dělá, co uzná za vhodné, ale vždycky to nejde. Mohly jsme mít bod, ale nepovedlo se a jsme z toho docela zklamané. S odstupem času se na to však budeme myslím dívat dobře.
Jak se bude přepínat zpět na extraligu, kde vás v sobotu čeká repríza finále s Olomoucí?
Je super, že hrajeme takové zápasy (s Fenerbahce), protože poslední dva měsíce jsme hrály všechno 3:0 a nikdo ze soupeřů pomalu nepřešel přes patnáct bodů. To člověka moc nebaví a ani vás to moc nenachystá, a najednou musíte hrát takový zápas. Můžeme to tedy brát také jako ideální přípravu na Olomouc.
