Smlouvu jste ve Šternberku prodloužil o dva roky. Jste spokojený?
Původně naše dohoda zněla na rok, ale potom byla prodloužena o dva. Poslední sezona byla pro nás nejúspěšnější a můžu říct, že i kolektiv, který se nakonec vykrystalizoval, měl výsledky. Po sezoně jsme to vyhodnotili a obě strany to natolik uspokojilo, že jsme si plácli na další období.
Sedmým místem jste se postarali o vyrovnání klubového maxima. Nemuselo však zůstat jen u něj, viďte?
Máme ve Šternberku dvojí cíle, zaprvé výkonnostní, kterým se nevyrovnáme partnerské Olomouci hrající o medaile. Musíme však sportovní pozici obhájit, což znamená dostat se do play-off. K tomu je potřeba v základní části vyhrát dostatečný počet utkání, uspokojit diváky hrou a také město Šternberk, které nás podporuje. Druhým cílem je výchova mladých hráček, které by měly přecházet do partnerského klubu.
Loni se vám to dařilo.
Podařilo se tým skloubit tak, že jsme měli opravdu zkušené hráčky, jako je například Soňa Nováková a mladé nastupující v extralize juniorek, ale zároveň je posouváme do ženské kategorie. Loni to byla Natálie Dudová, Denisa Kulová, Adéla Borovcová nebo Šárka Šenková.
Jak obtížné je plnit oba cíle zároveň?
V podstatě jsem šel do Šternberka s tím, že je to takto nastavené. Respektuji to, ale hrajeme extraligu žen a každá dohoda musí mít svůj řád. Abych mohl dobře pracovat s kolektivem, tak se musím opřít o pevné základy. Věřím, že právě partnerstvím s Olomoucí jsou základy vytvořeny. Pokud spolupráce funguje a plní se dohody, tak si myslím, že oba týmy z toho mohou těžit maximum.
Zkušené hráčky ale ve Šternberku ubyly: odešly Oborná a Borovcová, v Olomouci budou působit Napolitano Šenková a Orvošová, půlroční výpomoc skončila Onderkové. Další velkou ztrátou je konec kariéry dlouholeté kapitánky Janečkové...
Naše spolupráce s Markétou Janečkovou měla takový vývoj, že od nás – ode mě a vedení klubu – jí bylo nabídnuto místo asistentky, protože za ty roky se osvědčila.
Jak máte rozdělené role?
Zodpovědnost za celý tým mám já. Ovšem nerad funguji tak, že mám asistenta, který mi všechno odkývá. Naopak jsem rád, když je někdo v opozici a můžeme najít společnou cestu – nejlepší pro tým. Markéta kritéria splňuje. Poslední tři roky působila jako kapitánka a mohla tak nasát moje fungování vzhledem k našemu kolektivu. Oživila přípravu a práci s týmem. Všechny indicie směřují k tomu, že by to mělo šlapat.
Kdo bude v obměněném týmu lídrem?
Dlouhodobě spoléháme na Evu Hudylivovou, která převzala roli kapitánky a měla by být opět oporou. Vrátila se k nám smečařka Lucie Polášková, o kterou se chceme také opírat. Letos by měla stabilně nastupovat v základu Natálie Dudová – s tou počítáme na post blokařské dvojky. Z Českých Budějovic, které se pohybují dlouhodobě na špičce 1. ligy, přišla Sandra Kotlabová na post univerzálky a bude u toho studovat fyzioterapii. Do týmu se také posouvají nadějné mladé hráčky, které jsou mistryně republiky v kadetkách pod trenérem Drešlem. Jmenovitě Lucie Hanousková, Bára Oborná, Michaela Ambrožová a Anna Vrabcová. Počítáme i se zapojením Emy Kneiflové a nesmím zapomenout na Denisu Kulovou, která se vrací po operaci ruky.
Splnila příprava vaše očekávání?
Závěr herní přípravy proběhl tradičně na turnaji v Olomouci. Zároveň jsme se museli popasovat s testovacím turnajem juniorek v Brně, který se hrál tentýž víkend, a absencí Dudové, která vypomáhala Olomouci. Kvůli zranění nehrála Hudylivová a Ambrožová. Nicméně hráčky, které nastoupily, si odehrály svoje. Důležitý pro ně byl herní čas, zvláště pro ty, které by toho za normálních okolností odehrály míň. Byla to pro všechny pozitivní zkušenost.
Na turnaji ve Francii jste už ladil sestavu?
Chyběla nám pouze Soňa Nováková a zahraniční posila, o kterou chceme doplnit kádr. Vzhledem k tomu, že se Šternberkem hraje extraligu juniorek, potažmo kadetek. Tudíž ho chceme mít širší.
Na přípravu ve Francii nedáte dopustit, že?
Je to čtvrtý rok za sebou, co jsme na tento – pro nás – výborně obsazený turnaj jeli. Cestou na turnaj jsme odehráli přátelské utkání v Nantes, které má letos ambice hrát v domácí lize opět vysoko. Na turnaji jsme se střetli s dalšími dvěma celky z nejvyšší francouzské soutěže – domácí Quimper a Evreux. Ty doplnilo belgické Charleroi, které chce letos postoupit do finále tamní ligy.
Je náročné zápasy zařídit?
Mám kontakty z dob, co jsem tam hrával, a stále se je snažím udržovat. Turnaj se plánuje půl roku dopředu. Musíme také zajistit rozpočet – dvacet procent do něj přispívá klub, dalších dvacet si přispívají hráčky a zbytek jde od soukromých partnerů. Za čtyři roky na to mám vlastně jen pozitivní ohlasy. Jak od hráček, tak i partnerů – kterým tímto ještě jednou moc děkuji. Letos jsme ale dosáhli nejhoršího výsledku za čtyři roky, kdy se nám podařilo uhrát jediný set ve čtyřech utkáních. Nicméně v každém zápase na turnaji jsme prohrály dva sety tím nejtěsnějším možným rozdílem – o dva body.
Ale zkušenosti to jsou cenné.
Má to nejen herní význam, který by v podstatě splnil jakýkoliv turnaj v Čechách nebo okolí, ale pro mě jako trenéra to má obrovský význam v tom, že se formuje kolektiv po sociální stránce. Kdy tým odjede na týden pryč a není v kontaktu s rodiči ani partnery. Holky jsou v jednom kuse spolu, musejí si navzájem vyhovět, v lecčem ustoupit a najít řešení. Jestli fyzickou kondici nabíráme v srpnu, herní příprava je v průběhu září, tak jednoznačně je konec září směřován za formováním a vytvářením rolí uvnitř našeho kolektivu.
Jakou hrou se chcete prezentovat?
Určitě budeme předvádět živý volejbal, který nebude opřený převážně o jednu hráčku, jak tomu bylo v minulé sezoně. Mám na mysli Napolitano Šenkovou a Orvošovou, ale připravujeme pestrou hru, která by měla svou živostí uspokojit diváky.
