Zásluhu na tom má i Libor Gálík, který začal historickou novou libereckou etapu volejbalistek v trenérské dvojici s Josefem Smolkou mladším, strůjcem ženské Dukly. Od konce listopadu se už ale Gálík stal hlavním koučem a Smolka se přesunul spíš na post sportovního manažera.
„Začali jsme na stejné trenérské úrovni, i teď do toho máme oba co mluvit, ale dá se říct, že plnou odpovědnost za přípravu a koučování v zápasech už teď nesu já,“ vysvětlil 45letý trenér libereckých volejbalistek Libor Gálík.
Po základní části jste skončili čtvrtí, je to pozice, jakou jste si asi v létě představovali?
Přesně jsme nevěděli, do čeho jdeme, protože některé hráčky byly pro českou extraligu úplně nové a třeba Laura Holubcová s Markétou Veselou se vracely z ciziny po dlouhé době, navíc po mateřské dovolené a nakonec obě hrají, s čímž se až tak nepočítalo. V první sezoně je cílem čtvrté páté místo, takže teď to bereme jako výborné umístění a myslím, že odpovídá kvalitě týmu. Kádr je solidní, máme samozřejmě individuality, ale pokud by se nepodřídily kolektivu, tak by ty výsledky nikdy nemohly přijít. Sezona je vždycky o kolektivu a řekl bych, že jsme ho sestavili dobrý. I když pořád je to ženský kolektiv, který má vždy nějaké problémy...
Co vám udělalo v základní části největší radost?
Že jsme si hned od prvních kol jako úplně nový tým vytvořili v extralize respekt a to nám v soutěži hodně pomáhá. Že jsme jako jediní dokázali sebrat suverénnímu Prostějovu aspoň bod za prohru v tie-breaku a byla škoda, že jsme ho nakonec neporazili. Měli jsme na to. A třeba s druhou nejlepší Olomoucí jsme odehráli v lize a v poháru tři pětisetové zápasy. Cenné bylo i to, že jsme všechny zápasy s týmy, které by měly být slabší než my, dokázali vyhrát za tři body.
V sobotu začne šestičlenná nadstavbová skupina o co nejlepší pozice v play-off, jaké máte plány?
Určitě si chceme udržet to čtvrté místo, abychom v prvním kole play-off začínali doma, ale rádi bychom zabojovali i o tu třetí příčku, protože se to nabízí.
Vraťme se na začátek. Kdy jste se poprvé dozvěděl o projektu nového týmu volejbalistek Dukly Liberec a co jste tomu říkal?
Bylo to někdy vloni na jaře. Já jsem tehdy trénoval v extralize Přerov, byl jsem tam docela spokojený, ale přece jen tam byly některé problémy, které byly dlouhodobé. Když jsem dozvěděl o Dukle, tak jsem se o ten projekt začal zajímat a s Pepou Smolkou jsme se nakonec domluvili na spolupráci.
Vznik úplně nového družstva žen, nešli jste trochu do rizika?
Trenérský život je obecně riziko, i když je fakt, že ve volejbale v českých podmínkách to zase není tak hrozné. V Liberci byla navíc záruka kvalitního zázemí a dlouhodobé finanční i materiální podpory Dukly.
Máte za sebou první soutěžní půlrok, jaká je vize do dalších sezon?
Chtěli bychom pracovat koncepčně s mladými hráčkami, které by tady vydržely dva tři roky, bohužel je to strašně těžké. Obecně je totiž volejbalistek strašně málo, navíc jim do toho může přijít škola tady nebo v cizině, zranění nebo něco jiného. Takže vlastně každý rok sháníte nové družstvo a my už teď od ledna přemýšlíme o týmu na příští sezonu a oslovujeme vytipované hráčky. Máme vizi vytvořit v Dukle Liberec tak silné družstvo, aby zhruba za dva roky hrálo stabilně tu úplnou špičku v českém ženském volejbale a vyrovnalo se libereckým mužům.
