Univerzál David Konečný letos s Tours získal už pátý titul. A nejen to, počtvrté slavil double, vítězství v lize i poháru. Byť je v tourském celku už sedm sezon a o další dvě s ním letos prodloužil smlouvu, za nějakého velkého klubistu se nepovažuje.
„Nedá se říct, že bych byl až tak věrný klubu, ale jelikož mi Tours vytváří dobré podmínky, a přece jen život ve Francii je kulturnější než v některých jiných zemích, tak tam zůstávám,“ řekl dvaatřicetiletý diagonální hráč, který na svém postu patří ke světové elitě.
Připouští, že jiné angažmá by pro něho mohlo být ekonomicky zajímavější. „Jenže s manželkou se nám ve Francii líbí. A navíc nesnáším stěhování. To mi stačí dvakrát za rok, jednou do Francie a jednou z ní. Nedovedu si představit kočovný život, že bych hrál každou chvíli jinde.“
Tours každým rokem hodně mění složení družstva, ale vy zůstáváte. Čím to je?
Náš mančaft se obměnil už několikrát, že třeba zůstali jenom tři hráči z dvanácti, ale to je otázka spíše na našeho manažera. On to nedělá špatně. Je to taková forma byznysu. Pakliže někdo neakceptuje podmínky, které mu nabízí, tak ho nepřeplácí.
Míváte nabídky odjinud?
Kdybych v Tours skončil, tak by určitě nějaká přišla, z Francie určitě, a zřejmě i z jiných evropských zemí, ale většinou prodlužuji smlouvu před takovou tou transferovou honičkou. A jsem rád, že nemusím odmítat nabídky a přemýšlet o nich. Důležité je, že Tours vždy přijde jako první.
Letos jste získali titul ve finále, které se hrálo jen na jedno utkání, a to v Paříži, odkud byl váš soupeř. Bylo těžké uspět na půdě protivníka?
Nehráli jsme v jejich hale, ale na neutrálním hřišti. Letos jsme ale nebyli favorité, celou sezonu jsme se docela trápili. Začátek sezony nám nevyšel.
I proto, že jste byl zraněný, že jste si vykloubil malíček?
Museli jsme sestavu všelijak lepit. Bohužel jsem se zranil v době, kdy jsme hráli Ligu mistrů, v ní nám utekla šance na postup ze skupiny i na Pohár CEV. Ale od února jsme už spolu začali dobře komunikovat, mužstvo si sedlo, jak mělo, a tuším, že od pátého února jsme neprohráli.
Dá se říct, že to pro vás byl nejvydřenější titul z těch pěti ve Francii?
Jo, letos bylo nejtěžší ho získat. Navíc ve finále jsme prohrávali už 0:2 na sety.
Loni jste se s manažerem klubu vsadil, že za každé eso v play-off vám dá láhev šampaňského. Letos k další sázce nedošlo?
Náš manažer se už přestal se mnou sázet, abych mu úplně nezruinoval jeho sklep. Možná to pak ale bylo vidět, že těch es jsem tolik nedal. Nebyla tekutá motivace. Ale naštěstí jsme i tak titul získali.
Vašim spoluhráčem byl mladý zlínský smečař Adam Bartoš. Jak se chytil?
Velmi dobře, byl jednoznačně nejvíce přihrávající smečař. Nebyl tak často v základu, ale trenér ho hodně využíval, když se někdo trápil. Adam to na příjmu neskutečně uklidnil. Co na něho letělo, to přihrál za jedna. Když jsem byl zraněný, tak nastupoval jako přihrávající univerzál, zatímco jeden ze smečařů na příjem nechodil. Byl to takový systém nesystém. Vletěl do toho hned na začátku sezony a docela dobře se otrkal a do dalších zápasů si už věřil.
Adam o vás řekl, že jste ve Francii superstar. Vnímáte to také tak?
Tak to trochu přeháněl. Ale jsem tam dlouho, jsem v klubu, který vyhrává, takže v tom nějakém volejbalovém podvědomí jsem.
V Ostravě bude v příští sezoně univerzálem mladý Matěj Šmídl, který je rovněž z Letovic, a vy jste jeho vzorem. Sledoval jste, jak si vede?
Českou ligu jsem sledoval spíše jenom přes výsledky. Volejbal hraju dlouho, takže ho mám už docela dost. Dívat se ještě na další zápasy, k tomu mě nikdo nedonutí, ale pokud jde o Matěje, tak mám informace od Šmejkiho (Zdeněk Šmejkal, trenér reprezentace a Ostravy), že s ním příští rok počítá jako s jedničkou. To, že je tak mladý a hra bude sát na něm, mu může v kariéře jenom pomoci.
