Argentinec Diego Bonini a jeho krajan Maximo Torcello nebo Venezuelan Andy Rojas. Vedení českobudějovických volejbalistů má zálibu v jihoamerických hráčích. Do Jihostroje totiž na nadcházející sezonu přichází další volejbalista z Latinské Ameriky. Je jím 27letý Brazilec Daniel de Souza Maciel, který s týmem začal trénovat před dvěma týdny.
Když jsme se potkali, řekl jste mi dobře česky: „Ahoj.“ A jaká slovíčka ještě umíte?
Umím říci větu (lámanou češtinou): Ahoj, já jsem Daniel Maciel a rád tě poznávám. Pak ještě znám slovíčka dobrý den, prosím, děkuju. Prostě základní věci. Ale doma si pouštím videa na YouTube a s nažím se něco odposlouchat a učit se.
Do rozhovoru vstupuje volejbalista Vladimír Sobotka, který překládá: Tak rychle česky se učícího a dobře mluvícího cizince jsem snad ještě nikdy neviděl
Daniel de Souza Maciel27 let Kariéru začal 195 centimetrů vysoký volejbalista ve svém rodném městě Belo Horizonte v klubu vojenské policie. Následovalo několik angažmá po Brazílii, než se poprvé vydal do ciziny. V sezoně 2010/2011 nastupoval za egyptský Smouha Sporting Club. Následovalo dvouleté působení ve Francii. Rok odehrál za Toulouse, pak si ho vyhlédlo Nancy, kde rovněž strávil jeden ročník. Předminulou sezonu už zase působil v Brazílii. Poslední ročník zkusil štěstí v Estonsku, kde hrál za univerzitní TTÜ Tallinn, za nějž bojoval i ve Vyzývacím poháru. S manželkou nyní bydlí společně v Českých Budějovicích. |
Zatím jste v Budějovicích jen pár týdnů, jak to tady na vás celkově působí?
Co se týká volejbalu, tak trénujeme opravdu hodně. Občas jsme už unavení, ale myslím si, že se nám tvrdá práce určitě během sezony vrátí. V rámci tréninků chodíme na kopec Kleť, kde jsou krásné výhledy do krajiny. Veškeré zázemí v klubu je parádní, máme tady všechno, co potřebujeme k tréninku. Hala se mi také líbí.
Do Budějovic jste vzal i svou manželku, už jste se stačili ve městě rozkoukat?
Byli jsme jednou na obědě na hlavním náměstí, a tam se nám líbilo moc. Lidé jsou tady velice vřelí, z toho mám dobrý pocit. Vždycky mě nezapomenou pozdravit a poděkovat.
Jaké máte vy osobně představy o nadcházející sezoně, vaší první v české extralize?
Určitě bychom měli využít naší dřiny v létě a útočit na nejvyšší pozice. Myslím si, že tým na to máme opravdu dobrý.
Pokud byste vyhrál český titul, kolikátý by to už byl pro vás?
Tak to jste mě dostal, to si teď opravdu nejsem jistý. V mužských nejvyšších ligách to ale nebude moc, tituly mám asi čtyři.
Zatím tedy nelitujete, že jste kývl na nabídku Budějovic?
Absolutně ne!
Cat and mouse a zírající dívkyJe vedro. Písek na volejbalových kurtech před sportovní halou už po půl jedenácté dopoledne docela pálí. Jenže trénovat se prostě musí. „Na písek chodíme hlavně kvůli posilování kotníků, jinak ho moc nepotřebujeme,“ říká na úvod tréninkové jednotky kouč Jan Svoboda, když šestice volejbalistů začíná s rozcvičkou. Svoboda musí zatím od 10. srpna vymýšlet cvičení jen pro hráče, kteří nejsou v národním týmu. Jihostroj zastupuje na mezinárodní scéně pětice volejbalistů - Mach, Habr, Kryštov, Fila a Michálek. „Samozřejmě jim nemůžu mluvit do jejich přípravy, oni ji mají totiž úplně jinou než my. Pokud se jim bude dařit, tak naše extraliga začíná asi tři dny po mistrovství Evropy a kluci přijedou rovnou odtud a bez přípravy s týmem,“ popisuje Svoboda s tím, že extraliga začíná 22. října. Pod sluncem se v Budějovicích na písku opalují tedy jen Vladimír Sobotka, Daniel Maciel, Jan Kuliha, Kristián Červinka, Martin Tibitanzl a junior Patrik Moc. „Tak kluci, střídavě na každý kužel sáhnete rukou a u sítě se otáčíte a zase běžíte zpátky. Jedeme to třikrát,“ vysvětluje kouč první cvičení a hráči už naplno dřou na jednom z beachvolejbalových kurtů. Během chvíle mají hotovo, ale na odpočinek není čas. Jihostroj trénuje dál. Teď se musí sedm kuželů na písku přeskakovat snožmo, potom zase naopak šestice hráčů vykopává nohy co nejvýše. „Kromě písku trénujeme také venku na trávě, chodíme do bazénu a kombinujeme to také s volejbalovou technikou v hale. K přípravě patří i posilovna na Hluboké či výběhy na Kleť. Hlavně se zaměřujeme na kondici,“ uvádí trenér. Po půl hodině cvičení přichází na řadu beachvolejbal. Svoboda rozděluje hráče do dvojic. Vedro je už pořádné, proto černá rozcvičovací trika jdou dolů. A to hned začne zajímat mladé dívky v areálu, jež bedlivě sledují tréninkové minizápasy. „Ne ne, tahle byla nízká. Nahrávej mi to takhle,“ diriguje mladého nahravače Červinku Brazilec Maciel a ukazuje mu, jakou by si od něj přál nahrávku na smeč. Druhý pokus se už povedl. Jihoameričan se usměje a česky řekne: Dobře. Dvojice se na kurtu rychle střídají, každý si zahraje proti každému. A nechybí ani legrace. Když Martin Tibitanzl s Macielem porazili Kulihu s Mocem, blokař Tibitanzl vykřikne: „Cat and mouse!“ Což okamžitě pobaví všechny včetně kouče Svobody a maséra Hocha. „No co, prostě to byla hra kočka myš, ne?“ vysvětluje blokař, jak přišel na překlad klasického českého příměru. Po několika zápasech zase dril. Fyzičku hráči nabírali i díky cvičením s medicinbaly. Pak je už z nedaleké radnice slyšet, jak odbíjí poledne. Znavení a pískem obalení volejbalisté se rychle přesunují ke sprchám. Dopoledne je za nimi, ještě je čeká odpolední část. |
