Jejich spolupráce přitom začínala za složitých okolností. Sportovní veřejnost intenzivně řešila rozchod Slukové s dlouholetou spoluhráčkou Kristýnou Kolocovou - a o to bedlivěji sledovala výsledky nového páru.
Až když koncem minulého roku vyhrály Hermannová se Slukovou turnaj v Antalyi a halové mistrovství střední Evropy, mohlo se jim ulevit: „Zlato z Turecka byla nejlepší odpověď kritikům,“ říkala Sluková.
Nyní tak - už v klidnější konstelaci - vyhlížejí novou sezonu. Rok, v němž chtějí navázat na úspěšně výsledky; a zkusit i obtížnou misi v podobě kvalifikace na olympiádu.
Jaká byla příprava na nový rok?
Sluková: Byly jsme v Africe na kempu téměř měsíc, máme za sebou fyzickou přípravu, hodně tréninku na písku a sehrávání. Všechno, co máme normálně ve třech měsících, jsme nahustily do jednoho.
Co bylo na soustředění nového?
Hermannová: Že jsme tam byli společně poprvé jako tým a po třech týdnech jsme se všichni tři (i s koučem Simonem Nauschem - pozn. red.) domluvili, že nás to baví a protáhli jsme si to o týden.
Last minute boj o Rio začíná Přečtěte si, jak se mohou Sluková a Hermannová kvalifikovat na olympiádu |
Jaké jsou vaše přednosti v novém týmu?
Hermannová: Markéta je určitě rychlejší než já.
Sluková: Myslím, že každá máme jinou zbraň. Já jsem asi rychlejší, Bára má zase výbornou práci s míčem. Myslím, že je velká výhra, že variabilita je velká. Můžeme se vyměnit, hrát nalevo, napravo. Z toho bychom mohly těžit nejvíc.
Markéto, byla příprava jiná než s Kristýnou Kolocovou?
Samozřejmě. Šlo o úplně jiný tým. Když pominu obsahovou stránku, tak i po té osobní to bylo něco jiného.
Ulevilo se vám, když jste s novou spoluhráčkou zjistily, že spolu vydržíte tak dlouho v kuse?
Sluková: Byly jsme spolu na podzim téměř měsíc v Americe a bylo to hodně intenzivní. Takže to, že si spolu sedíme a vyhovuje nám to, jsme zjistily už předtím. Čtyři týdny jsou samozřejmě dlouhé, ale trochu jsem počítala s tím, že se tam nesežereme. Za sebe to celé hodnotím pozitivně, odvedly jsme velký kus práce. Teď už jen vyhlížíme, kdy budeme hrát - a jestli nám to společně půjde na hřišti.
Ladily jste nějaké týmové speciality?
Hermannová: Sháněly jsme společné plavky... Je to těžké, nesedne to vždycky. Tam se to musí precizně vybírat. Ale sehnaly jsme, hlavně v Africe.
Co jste ještě v Africe zažily kromě sportu?
Hermannová: Plánů bylo hodně. Chtěly jsme si udělat nějakou turistiku. Stihly jsme testování vína.
Sluková: Ale tím, že už jsme tam byly několikrát dřív, tak jsme toho stihly spoustu v předchozích letech.
Hermannová: Letos jsme stihly třeba nakupování. A mně stačilo si mimo tréninky lehnout na pláž. Úplná pohoda, relax, konečně si tam lehnout, ne se tam jenom potit a makat.
Hrály jste také s jinými páry?
Sluková: Měly jsme tam jednu Němku bez parťačky a Holanďanky. To byla trochu nižší úroveň než na světovce, ale na trénink to bylo ideální. Neměly jsme tam vysloveně nějaký top tým, ale příprava byla trošičku jiná, musely jsme dělat fyzické věci. Našly jsme ideální kombinaci a nebyly jsme tam úplně samy.
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY. Zlato z turecké Antalyi (vlevo) a výhra na halovém mistrovství střední Evropy, to jsou zatím nejvýraznější úspěchy páru Sluková a Hermannová, který vznikl loni v létě.
Nyní vás čeká pár dnů v Česku. Jak je strávíte?
Hermannová: Já měla v plánu jet domů do Ostravy, ale už v pátek letíme do Brazílie, tak to nestihnu. Jinak máme nějaké povinnosti... a tréninku se také nevyhnu.
Sluková: Já taky. K tomu vyprat, přebalit, vymyslet, co s sebou vzít na čtyři týdny do Brazílie. Nic víc se tam nevejde.
Na úvod sezony vás čekají tři turnaje v Brazílii, mimo jiné i v Riu, které bude hostit olympiádu. O to větší motivace bude se tam v srpnu vrátit, ne?
Sluková: Půl rok před olympiádou to už bude v Riu trošku připravené, takže bude hezké to vidět. A samozřejmě bylo by super, kdybychom se tam mohly ještě jednou letos vrátit.
Jaké jsou cíle sezony 2016?
Hermannová: Pojedeme turnaj od turnaje, protože nám turnaje chybí a budeme se snažit sbírat každý bod, co půjde. Budeme chtít toho hrát co nejvíc.
Obáváte se něčeho v nadcházející sezoně?
Sluková: Asi zdravě jako každý máme i své horší scénáře, ale nic konkrétně mě nenapadá, čeho se obávat. Bude to naše první celá sezona. Konec se nám povedl, to je věc jedna, ale vím, jak je těžké na to navázat. Očekávání tam je, ale nic velikého, co by nás mohlo zklamat.
Jak moc myslíte na olympiádu?
Hermannová: Moc. Jestli to vyjde, tak to bude úžasné, skvělé. A jestli se to nestane, tak se to stane v roce 2020.
Markéto, vy už jste jednou boj o olympiádu zažila. Co byste nové parťačce poradila?
Hodně jsme o všech věcech mluvily od začátku a nelehká situace na začátku nás stmelila, takže máme hezký, otevřený vztah. Ne že bych jí úplně radila, ale probraly jsme všechny věci, co se můžou stát. Vím, jak to je náročné, ale olympiáda není jediný turnaj a nechci, aby Bára veškerou energii upínala na tohle. Já se těším na naši delší cestu a víc turnajů. Jediná rada je: Pojďme to zkusit. A chci, aby nás to bavilo obě. Olympiáda bude letos jenom bonus, když se povede.
Kvůli olympijské honbě máte dost nabitý program. Nestraší vás, když se na něj podíváte?
Hermannová: Kalendář vyskočí vždycky kolem Vánoc, tak už to víme a nepřekvapuje mě to. Já jezdím čtyři roky a Markéta ještě déle, takže víme, kde všude se turnaje konají. Stává se, že letíme z JAR do Číny a odtud do Mexika Nepřekvapuje mě to.
Naopak v letošním kalendáři chybí turnaj v Praze. Mrzí to hodně?
Hermannová: Bylo to překvapení. Myslím, že to byl hodně velký beachvolejbalový svátek v celém Česku. I když jsem nehrála ještě naplno, přijela jsem se na turnaj koukat. Byla tam úžasná atmosféra, skvělí lidé. A když jsem hrála loni a předloni, tak to byla paráda, zahrát si doma na světové úrovni. Výsledek už řešit nebudu, ale vždycky je dobré si zahrát doma. Aspoň lidi vědí, jaká je na tom světě konkurence. Kolikrát to vypadá, že se ani moc neví, jak těžké je na tom světě se propracovat nahoru.
