Ve většině případů se beachvolejbalové podniky konají na plážích jezer, rybníků a moří. Získávají tím na kouzlu, ale ztrácejí na zázemí.
Praha řeší problém opačný. Jak do areálu dostat písek.
To, co je prokletím místních tenisových turnajů, se pro volejbalisty stalo požehnáním. Nedaleký Negrelliho viadukt posloužil jako ideální tepna pro přísun 1 638 tun písku.
Z mostu putovalo bílé beachvolejbalové "zlato" na pět kurtů. Jeden centrální, tři vedlejší a jeden tréninkový. Stejně jako před dvěma lety, kdy se v Praze konal turnaj poprvé.
Tehdy si organizátoři museli solidně "máknout". Světové turnaje tenistek a plážových volejbalistů dělilo pouhých 48 hodin. Pracovalo se ve dne, v noci. Hotová štvanice.
"Letos nám tenhle problém naštěstí odpadl," oddechl si mluvčí turnaje Tomáš Leixner. Na přípravu tedy bylo pohodlných šedesát hodin. "V pátek odpoledne jsme začínali a v pondělí nám zbývalo doladit poslední detaily."
Padesát lidí a dva nákladní vozy s nosností osm tun, vedle nich tři menší. K tomu nakladače a buldozery. Štvanice ožila solidním stavebním ruchem.
A jak se vlastně z tenisového kurtu stane beachvolejbalový? Na antuku přijde vrstva geotextilie, potom gumové pásy, které mají zabránit poškození kurtů. A pak už je pokládán písek. Pravidla vyžadují 30 centimetrů, v Praze je ho na kurtech mezi 32 až 40 centimetry.
Za týden všechno znovu. Jen v obráceném pořadí.
Podstatné množství z ohromující haldy písku zůstane věrno svému současnému účelu. Skončí na hřištích pro plážový volejbal. Další fůry zamíří díky Nadaci ČEZ na dětská a školní sportoviště po Praze a v jejím okolí.
Na kolik takové stěhování pouště vlastně přijde? "Přesnou částku vám říct nemůžu. Ale společně s prize money jsou to největší položky v rozpočtu," říká mluvčí Leixner. Ve hře jsou tedy miliony. Na startovném se totiž v Praze rozdělí 190 000 dolarů.
