O jeho skonu píše magazín Runnersworld. Galloway zemřel na mrtvici v nemocnici na Floridě.
Sám závodil především v 70. letech, v roce 1972 se dostal dokonce do výběru amerických atletů na olympiádu do Mnichova, kde startoval v závodě na 10 tisíc metrů. Jenže svůj zápis do dějin si vysloužil až poté.
„Byl průkopníkem toho, jak motivovat lidi ke běhu,“ cituje server ESPN Jima Vance, konzultanta vytrvalostních sportů v San Diegu. „Odstranil u lidí vstupní bariéru, zejména psychickou.“ S tím, že běh nemá být utrpením, ale něčím klidným a příjemným, aby si to lidé užívali a nebáli se.
Pokud jen trénujete či také závodíte, zařazujete k běhu také chůzi?
Galloway v roce 1974 se chopil vedení běžeckého kurzu na Florida State University. Jeho cílem bylo hlavně přilákat zákazníky do svého nově otevřeného obchodu pro běžce. Jenže se ukázalo, že jeho studenti roky neběhali.
A tak začal se strategií běhu prokládaného chůzí a zrodila se metoda run-walk-run. Filozofie, která později inspirovala začátečníky, hobby běžce, ale i zkušené maratonce.
„Tak jsme začali s minutovými běhy. A každé skupině upravil frekvenci přestávek na chůzi tak, aby nikdo nefuněl – a to ani na konci. Chůze držela skupinky pohromadě. A všichni pak dokončili závěrečnou zkoušku – běh na 5 nebo 10 kilometrů s úsměvem,“ vzpomínal Galloway.
Věřil, že zařazením chůze do tréninku snižuje během běhu riziko zranění, šetří energii a udržuje sebevědomí. Lidem ukázal, že zařazení chůze do běhu není ostuda a zpřístupnil ho masám.
Sám si to v praxi dokázal. Na maratonu v Houstonu 1980 prošel každou občerstvovací stanicí a doběhl v čase 2:16:35 – rychleji, než svůj kterýkoliv předchozí maraton, kde celou trasu běžel.
Své zkušenosti sdílel prostřednictvím knih, webových stránek i besed. Byl oficiálním konzultantem závodů runDisney. Několik jeho knih vyšlo i v češtině, patrně nejznámější je Gallowayova kniha o běhání z roku 1984.
Mnoho jeho obdivovatelů mu po jeho nedávné operaci vzdalo na internetu hold. „Nikdy jsem nemyslela, že budu běžkyní a že poběžím půlmaraton,“ uvedla například jistá Karen Bocková-Loseeová z Floridy. „Od svých 60. narozenin jsem jich uběhla několik. Děkuji.“
Bob McGee, trenér z Colorada, zdůraznil, jak moc Galloway změnil kulturu běhání. „Když se skupina lidí sejde při jakémkoliv druhu běhu – od maratonu až po běhy pro zábavu – po závodě mluví o svém čase. Nikdo se neptá, zda celou dobu běželi,“ řekl. Díky Gallowayovi tak zmizely kdysi trapné otázky, zda závodník celou trasu běžel.
Galloway po sobě zanechal dva syny a šest vnoučat. A miliony lidí, kteří běhají díky jeho metodě. „Mým posláním je teď, ve věku přes 80 let, ukázat, že lidé mohou bezpečně dělat věci, které normálně nedělají,“ prohlásil Galloway ještě nedávno v rozhovoru pro New York Times.
































