1 / 18
Tenisové dějiny zdobí řada velkých rivalit, které hráče posouvají až na hranice jejich schopností. Právě ony dávají sportu emoce, rozdělují fanoušky na nesmiřitelné tábory, mění finále grandslamů v události roku. Od gentlemanských soubojů 60. let přes bouřlivé střety McEnroea či Connorse až po globální éru Federera, Nadala a Djokoviče se ukazuje stále totéž: Když se proti sobě postavili výrazní sokové, tenis k sobě táhl množství diváků. Připomeňte si ty největší rivality mužského tenisu.
Autor: Profimedia.cz
Na přelomu tisíciletí už bylo jasné, že z tenisu je spektakulární show. Roger Federer a Rafael Nadal mu dali jeho nejdokonalejší scénář. Jejich rivalita trvala od roku 2004 do sezony 2019, nabídla čtyři desítky zápasů a rozdělila fanoušky na dva početné tábory. Federer získal 103 titulů a 20 grandslamů, Nadal 92 titulů a 22 grandslamů, ale čísla byla jen část příběhu.
Autor: Profimedia.cz
Fanoušci vedli nekonečné debaty o tom, kdo je lepší, zatímco oba hráči na kurtu vytvářeli jeden z nejlepších kontrastů v historii sportu. Federer hrál vždy s lehkostí, plynulostí a elegancí, Nadal s vrozeným temperamentem. Mimo kurt však zůstávali přáteli, rivalita se odehrávala výhradně na dvorcích.
Autor: Profimedia.cz
Delší - a mnohem vyčerpávající - kapitolu psal Nadal s Novakem Djokovičem. Mezi lety 2006 a 2024 odehráli 60 zápasů, což je nejvíce v Open éře.
Autor: Profimedia.cz
Jejich souboje zdobily dlouhé výměny a napětí, které se přenášelo i do hlediště. Fanoušci reagovali hlasitěji, emotivněji. Přesto i tady soupeření zůstávalo uvnitř kurtu.
Autor: ČTK
K vzájemným soubojům Federera, Djokoviče a Nadala se přidal Andy Murray - vznikla éra takzvané Velké čtyřky. V letech 2005 až 2021 si toto kvarteto rozebralo většinu grandslamů a střídalo se na postu světové jedničky. Každý z nich vynikal odlišně: Federer elegancí, Nadal fyzickou sílou, Djokovič univerzálností a Murray taktickou inteligencí.
Autor: Profimedia.cz
Kdyby měla 90. léta vlastní film, hlavní role by patřili Pete Sampras a Andre Agassi. Jejich rivalita trvala od ročníku 1989 do 2002 a nabídla 34 zápasů. Sampras byl tichý mistr servisu, Agassi charismatický showman.
Autor: ČTK
Fanoušci si vybírali nejen hráče, ale s nadsázkou řečeno hltali i jejich styl života. Přesto mezi hráči vždy panoval vzájemný respekt, který přetrval i po skončení kariéry.
Autor: Profimedia.cz
Bouřlivák John McEnroe měl hned několik velkých rivalů. Nejznámější, a paradoxně nejkratší, byla éra s Björnem Borgem. Na hlavním okruhu spolu hráli mezi lety 1978 a 1981 jen 14krát, ale jejich souboje definovaly médii používaný slogan „Oheň a led“. Borg byl klidný a soustředěný, McEnroe výbušný a hlasitý.
Autor: Profimedia.cz
Vrcholem bylo finále Wimbledonu 1980, kde po tvrdém boji zvítězil v pátém setu Borg. O rok později se finále opakovalo ve stejném složení, ale to už kraloval McEnroe. Velká rivalita dvou kontrastních osobností se postupně proměnila v respekt a přátelství.
Autor: Profimedia.cz
O poznání ostřejší byl vztah McEnroea s Jimmym Connorsem. Mezi lety 1977 a 1991 odehráli 34 zápasů a jejich střety se odehrávaly i mimo kurt. Oba byli výbušní a slovní přestřelky nebyly výjimkou. Jejich soupeření podpořili i diváci - tribuny na slovní výpady reagovaly stejně bouřlivě jako hráči sami.
Autor: Profimedia.cz
Connors později přiznal, že spolu mimo kurt dlouhé měsíce nemluvili - a to v době, kdy měli spolupracovat při týmových turnajích. Později se jejich vztahy urovnaly.
Autor: Profimedia.cz
Třetím velkým soupeřem McEnroea byl Ivan Lendl. Mezi 1980 a 1992 se utkali 36krát. Na kurtu šlo o střet dvou světů: McEnroe jako spontánní génius, Lendl jako disciplinovaný profesionál.
Autor: ČTK
Fanoušci často stáli na straně Američana, protože Lendl působil chladně. O tenistech samotných se mluvilo jako o „nejlepších nepřátelích“.
Autor: Profimedia.cz
Některé rivality definovala kvalita hry, jiné atmosféra. Arthur Ashe a Ilie Nastase měli obojí. Ashe byl symbolem disciplíny a důstojnosti, Nastase provokatér a showman. Jejich duely byly kvalitní, ale do historie hráči vstoupili hlavně kvůli skandálu ve Stockholmu 1975.
Autor: ČTK
Tam Ashe vedl 6:1, 5:7, 4:1. Nastase ale hru začal zdržovat, pokřikoval do publika, zesměšňoval soupeře a rozbíjet celý rytmus utkání. Ashe na to zareagoval tím, že opustil kurt. Zápas plný vzteku a chaosu skončil dvojitou diskvalifikací.
Autor: ČTK
Ještě dál do historie sahá rivalita Roda Lavera a Kena Rosewalla. Mezi 1963 a 1977 odehráli kolem 165 zápasů, což z ní dělá jednu z nejvydatnějších rivalit v historii.
Autor: ČTK
Jejich vzájemné duely však působily o poznání klidněji, než jsme zvyklí dnes. Rivalita stála na respektu a odrážela dobu dobu, kdy tenis ještě nebyl globální show.
Autor: Profimedia.cz
