1 / 36
Byly to souboje, které psaly dějiny Formule 1. Rivality plné geniality, ega, odvahy i osobních ran. Někde rozhodoval jediný bod, jinde jedna sporná nehoda. A někdy se z boje o titul stala doživotní nevraživost, kterou nevyléčil ani čas. Připomeňte si ty nejslavnější.
Autor: Profimedia.cz
Souboje Ayrtona Senny a Alaina Prosta bývají zmiňované jako vůbec největší rivalita F1. Byli to dva géniové, ale zároveň zcela odlišné charaktery. Analytický Prost byl na trati kontrastem k divokému Sennovi. Když se potkali v jednom týmu, vznikla kombinace, která byla oslnivá i neudržitelná. McLaren s nimi v roce 1988 vyhrál 15 z 16 závodů, ale už tehdy bylo patrné, že uvnitř garáže roste nedůvěra.
Autor: Profimedia.cz
Výbuch přišel o rok později v Suzuce 1989. Prost vedl šampionát. Když se Senna v závěru pokusil zaútočit, oba McLareny se srazily. Prost vystoupil z vozu. Senna se ale ještě za pomoci traťových komisařů vrátil do závodu, projel cílem jako první, jenže následně byl diskvalifikován za zkrácení šikany po kolizi. Titul tak připadl Prostovi.
Autor: Profimedia.cz
O rok později, znovu v Suzuce, přišla odveta. Senna po startu vjel do první zatáčky vedle Prosta, který už mezitím přesídlil k Ferrari. Jejich vozy se srazily téměř okamžitě a oba vypadli. Protože Senna přijel do Japonska s bodovým náskokem, znamenal dvojitý výpadek titul pro něj.
Autor: Profimedia.cz
Dlouho se zdálo, že mezi nimi už nemůže vzniknout nic jiného než hořkost. O to silnější bylo jejich pozdní smíření v roce 1993, v sezoně, kdy Prost získal čtvrtý titul a rozloučil se s kariérou.
Autor: Profimedia.cz
Po Prostově odchodu z formule 1 byli oba muži v častém kontaktu až do Sennovy tragické smrti na okruhu v Imole v roce 1994.
Autor: ČTK
Rivalita Jamese Hunta a Nikiho Laudy dodnes patří k největším příběhům, jaké kdy formule 1 nabídla. Impulzivní Hunt vyzval v roce 1976 precizního Laudu. Právě tenhle kontrast udělal z jejich souboje jednu z nejvíce připomínaných sezon všech dob.
Autor: Profimedia.cz
Sezona, která se lehce lépe vyvíjel pro Laudu, se zlomila na Nürburgringu. Lauda prosazoval, aby byl závod zrušen pro špatné počasí. Neuspěl. V závodě pak jeho Ferrari ve vysoké rychlosti havarovalo a začalo hořet. Rakušan utrpěl těžké popáleniny i poškození plic. Přesto se vrátil už po 42 dnech a v Monze dojel čtvrtý. Přišel pouze o dva závody.
Autor: Profimedia.cz
Do finále v Japonsku přijížděl Lauda s náskokem tří bodů, ale v přívalovém dešti po startu prakticky okamžitě odstoupil. Hunt pak v chaotické velké ceně dojel třetí a Laudu porazil o jediný bod.
Autor: Profimedia.cz
Pro Hunta šlo o jediný titul, který získal. Později se stal komentátorem. Lauda se stal mistrem světa znovu o rok později. A pak ještě v roce 1984. Tehdy porazil Alaina Prosta ještě s menším rozdílem než Hunt jeho - o pouhého půl bodu.
Autor: Profimedia.cz
Souboj Lewise Hamiltona a Maxe Verstappena v roce 2021 byl válkou generací v přímém přenosu. Hamilton představoval zkušenost a dlouhou dominanci Mercedesu. Verstappen přinášel dravost nové generace. Na trati šlo dlouho o mimořádně vyrovnaný souboj, ale s postupující sezonou rostlo i napětí.
Autor: Profimedia.cz
Jeden z velkých momentů sezony přišel v Silverstonu. Hamilton a Verstappen jeli po startu bok po boku, došlo ke kontaktu a Verstappen skončil tvrdě v bariéře. Hamilton dostal desetisekundovou penalizaci, přesto závod vyhrál.
Autor: Profimedia.cz
O pár týdnů později v Monze přišel další kontroverzní okamžik. Při souboji v šikaně Red Bull vyletěl do vzduchu a skončil částečně na Hamiltonově Mercedesu. Oba odstoupili.
Autor: ČTK
Všechno pak vyvrcholilo v Abú Zabí, kde se rozhodovalo o titulu. Hamilton měl závod dlouho pod kontrolou, ale po pozdním safety caru a následném šokujícím restartu na jedno kolo Verstappen na čerstvých pneumatikách zaútočil, předjel Hamiltona a získal titul.
Autor: Profimedia.cz
Rivalita Michaela Schumachera a Miky Häkkinena měla jinou chuť než většina velkých konfliktů. Nebyla vystavěná na jedovatosti ani osobních výpadech, ale na ryzí sportovní kvalitě a vzájemné úctě. Oba jezdci představovali vrchol své doby: Schumacher jako stroj na úspěch a Häkkinen jako chladný, přesný a mimořádně rychlý lídr McLarenu.
Autor: Profimedia.cz
Häkkinen vyhrál titul v roce 1998, když odrazil Schumacherův tlak, a znovu v roce 1999, kdy Schumacher po těžké havárii v Silverstonu část sezony chyběl.
Autor: Profimedia.cz
Přesto mezi nimi nikdy nevznikla otevřená osobní válka. Jejich vztah zůstal po celou dobu prodchnutý respektem a Schumacher sám Häkkinena opakovaně označoval za jednoho z nejlepších soupeřů své kariéry.
Autor: Profimedia.cz
Lewis Hamilton a Nico Rosberg se znali od dětství a dlouho se dalo říci, že byli dobrými kamarády. Jejich rivalita v Mercedesu ale způsobila, že z přátelství nakonec zbyla silná osobní zášť. První známky, že tahle bitva bude tvrdá, přišly už v sezoně 2014. Až rok 2016 ale přinesl skutečně krutou psychologickou hru mezi dvěma aspiranty na titul.
Autor: Profimedia.cz
Při Velké ceně Španělska Rosberg po startu převzal vedení, Hamilton zkusil protiútok, vyjel do trávy a oba Mercedesy skončily ve štěrku. Dvojitý výpadek šokoval paddock a vedl k tvrdému varování od vedení týmu. Jenže to už nic nemohlo vyřešit.
Autor: Profimedia.cz
Mezi oběma piloty panovala zjevná nevraživost. Fanoušci si všímali v lepším případě absolutní vzájemné ignorace v paddocku, v horším nepřátelských pohledů.
Autor: Profimedia.cz
Titul nakonec ve vyhrocené sezoně získal Rosberg, okamžitě ohlásil konec kariéry a později se stal komentátorem. Hamilton v kariéře pokračuje dodnes a má na kontě dohromady sedm titulů mistra světa. Vztah bývalých kamarádů už se ale podle všech dostupných ukazatelů zcela nenapravil.
Autor: Profimedia.cz
Také rivalita Nigela Mansella a Nelsona Piqueta patří k těm, které se nevedly jen volantem, ale i hlavou.
Autor: ČTK
Vedení stáje v čele Frankem Williamsem (na snímku uprostřed) dodalo v polovině 80. let svým jezdcům techniku schopnou vyhrávat tituly, jenže místo harmonické nadvlády se tým proměnil v nervózní bojiště. Mansell a Piquet byli příliš silní, ambiciózní a rozdílní na to, aby mohli dlouhodobě fungovat v klidu vedle sebe.
Autor: Profimedia.cz
Sezona 1986 ukázala, jak destruktivní může být příliš silná dvojice ve stejném týmu. Oba Williamsy byly kandidáty na titul, ale ve finále v Adelaide přišel Mansellův slavný kolaps v podobě explodující pneumatiky při vysoké rychlosti. Piquet pak preventivně zajel pro nové gumy a celé situace využil Alain Prost, který titul Williamsu vyfoukl.
Autor: ČTK
V roce 1987 rivalitu rozhodla nehoda. Mansell měl těžkou havárii v kvalifikaci v Suzuce a do posledních dvou závodů už nenastoupil. Tím se otevřela hladká cesta k titulu právě Piquetovi.
Autor: Profimedia.cz
Piquet získal v roce 1987 třetí titul mistra světa. V následující sezoně už ale jezdil za Lotus. Nigel Mansell se titulu dočkal v roce 1992
Autor: ČTK
Příběh Gillese Villeneuvea a Didiera Pironiho je jednou z nejtragičtějších kapitol historie Formule 1. Ferrari mělo v roce 1982 dva mimořádně silné jezdce, ale také velmi křehkou týmovou rovnováhu. Ta se rozpadla v Imole.
Autor: Profimedia.cz
Při Velké ceně San Marina 1982 po odstoupení hlavních soupeřů zůstaly oba vozy Ferrari vpředu. Tým ukazoval pokyn „slow“, který Villeneuve vyložil jako instrukci zvolnit a držet pořadí až do cíle. Pironi (na snímku) to ale pochopil jinak — nebo to tak alespoň později tvrdil — a v závěru Villeneuvea předjel a vyhrál. Villeneuve to vnímal jako osobní zradu.
Autor: Profimedia.cz
O dva týdny později v belgickém Zolderu během kvalifikace zajel Pironi rychlý čas. Villeneuve (na snímku) ho chtěl za každou cenu překonat, vyjel na trať, jenže došlo ke strašlivé nehodě s Jochenem Massem.
Autor: Profimedia.cz
Po srážce bylo jeho Ferrari vymrštěno do vzduchu. Vůz letěl více než sto metrů, pak narazil předkem do země. Villeneuve byl stále připoutaný k sedadlu, ale bez přilby. Náraz ho z vozu vymrštil a dopadl do oplocení zhruba padesát metrů od trosek. Po převozu do nemocnice zemřel.
Autor: Profimedia.cz
Ve světě velkých formulových rivalit působí souboj Mikea Hawthorna a Stirlinga Mosse v 50. letech téměř jako rytířský příběh plný noblesy. Oba patřili k největším jezdcům své doby a sezona 1958 je postavila proti sobě. Tenkrát rozhodovala nejen rychlost, ale i charakter.
Autor: Profimedia.cz
Klíčový moment přišel v Portugalsku. Hawthorn po smyku vyjel mimo trať, znovu nastartoval a při návratu jel krátce v opačném směru mimo vyznačenou závodní stopu, kvůli čemuž mu hrozilo vyloučení. Moss se ale u komisařů postavil na jeho obranu a vysvětlil, že Hawthorn podle něj neudělal nic nečestného ani nebezpečného. Hawthorn tak body uhájil.
Autor: Profimedia.cz
Právě přímluva Hawthornova rivala Stirlinga Mosse rozhodla o titulu. Šampiona a vicemistra dělil bod. Pro Mikea Hawthorna šlo o jediný titul kariéry. Stirling Moss se mistrem světa nikdy nestal a dodnes se o něm mluví jako o nejlepším jezdci, který nikdy nezískal korunu.
Autor: Profimedia.cz
Rivalita Michaela Schumachera a Damona Hilla byla plná tvrdosti, pragmatismu a nedořešených křivd. Hill působil jako klidný muž, který světu chtěl ukázat, že není „jen“ synem legendárního Grahama Hilla. Schumacher představoval mimořádný talent a soupeře ochotného využít každý centimetr prostoru.
Autor: Profimedia.cz
Vrchol přišel v Adelaide 1994. Schumacher vedl šampionát těsně před Hillem. V závodě udělal chybu a poškodil svůj Benetton. Hill okamžitě zkusil zaútočit. Schumacher ale zavřel stopu, došlo ke kontaktu a oba vozy odstoupily. Schumacher tím získal svůj první titul. Dodnes jde o velmi sporný moment, protože část formulového světa — a hlavně Damon Hill — v něm neviděla tvrdý obranný manévr, nýbrž záměrné vyřazení soupeře.
Autor: ČTK
Napětí pokračovalo i v další sezoně. A ještě dlouho po skončení kariéry Hill Schumachera obviňoval, že kolizi v Adelaide způsobil úmyslně a připravil ho tak o mistrovskou trofej. Nakonec Hill získal jeden titul v roce 1996, Schumacher byl šampionem sedmkrát.
Autor: Profimedia.cz
