Bronz vybojoval doslova doma. Narodil se v Miláně, a právě tady se teď stal olympijským medailistou. Lorello přitom před závodem nepatřil mezi favority. Do sezony vstupoval spíš ve stínu zkušenějšího krajana Davida Ghiotta, od něhož se čekal přesvědčivý výkon.
První hry. První závod. První medaile. O milnících na pouti nevšedního talenta Jílka |
Byl to ale Lorello, kdo nakonec předvedl životní jízdu. Startoval už na začátku, ale jeho čas 6:09,22 dlouho odolával i těm největším jménům startovního pole. Nakonec z něj byla senzační třetí příčka, hned za stříbrným Metodějem Jílkem, který v Miláně znovu potvrdil pověst mimořádného talentu.
Jenže zatímco u českého mladíka část fanoušků na sociálních sítích překvapila spíše zdrženlivá reakce na první olympijskou medaili, která místy mohla působit až jako zklamání, u Lorella to byl naprostý opak.
Jakmile bylo jasné, že bronz zůstane v Itálii, domácí závodník propukl v euforii a objímal trenéry i celý tým.
Ještě větší emoce přineslo dění na tribuně. Lorellova sestra sledovala závod přímo mezi fanoušky a rodinou. Už během posledních kol propukla v nekontrolovatelný pláč, po dojezdu vyskočila ze sedačky a snažila se dostat co nejblíž k ledu, aby mohla bratra obejmout. Právě její reakce se rychle stala jedním z nejsdílenějších záběrů dne.
Lorellův příběh je však výjimečný i sám o sobě. Syn bývalého závodníka Adriana Lorella se podobně jako Jílek k rychlobruslení dostal relativně pozdě. Ještě v roce 2020 závodil na kolečkových bruslích a teprve během lockdownu přesedlal na dlouhé nože.
Z Milána se tehdy přestěhoval do Trentina, kde měl lepší podmínky a mohl se naplno soustředit na svůj sen, postavit se jednou na start domácích olympijských her.
