„Tohle je příprava?“ ptá se olympijská vítězka z Turína své dcery. „No já nevim, jak se rozcvičuješ na závod na běžkách?“ odpovídá Lucie.
Tak začíná příspěvek Kateřiny Neumannové na Instagramu. Zároveň otáčí mobil na tisíce běžců, kteří se chystají na start desetikilometrového závodu.
A pak to přijde. Sestřih zákazů, příkazů, ale i pochval. Zdravé hecování v průběhu závodu.
„Kombinézu máš pěknou, tak ji trochu provětrej. Pojď,“ povzbuzuje Kateřina.
Kritika mámy mi není lhostejná. Lucie Neumannová o atletice i chybějícím tátovi |
Ta má s natáčením v průběhu závodu celkem napilno. „Nejhorší na tomto natáčení při závodě je, že musím vozit telefon v podprsence pod kombinézou a vždy se bojím, aby mi nesjel do kalhot,“ napsala později ke zveřejněnému příspěvku.
Když se dvojice blíží na občerstvovací stanici, chce si Lucie vzít pohárek, ale od matky slyší rázné „Ne“. „Žádná občerstvovačka nebude. Neztrácíme čas, spěcháme, jedeme, jedeme,“ stopne Lucii.
Je to teror, „zlobila“ se Lucie
Ta si naoko uleví. „To je teror, vidíte to?“ hlásí dvaadvacetiletá sportovkyně, která byla před dvaceti lety součástí ikonické fotografie, když v cíli olympijského závodu v Turíně běží v růžové bundičce ke své mámě, která právě vyhrála olympijské zlato.
2006. Kateřina Neumannová zvítězila v posledním olympijském závodě své sportovní kariéry – v běhu na 30 kilometrů. Do náruče šťastné „zlaté mámy“ běží dvouletá dcera Lucie. (Itálie, Turín, 24. dubna 2006, Michal Růžička)
Těsně před půlkou závodu ale přijde další výtka. „Nebrzdi, nepluž, prosím tě,“ ozve se Lucii za zády.
A následuje další pochvala. „Pátý kilometr, půlka. Pojď do sjezdu. Máš zezadu hezkou kombinézu.“
Dva kilometry před cílem už olympijská vítězka z Turína 2006 svou dceru nešetří. „Už píchej, už to rozjížděj. Pojď. Dva kiláky do konce, už se nešetři.“
Ale zdá se, že Lucii závěr závodu, těsně před posledním kopcem, nechutná. „Mám krizi,“ hlásí, načež ji slavná matka utne. „Nemůžeš mít krizi, krize neexistuje.“
Pod dojmem dobrého výkonu se ale Lucie nadechne a duo pochválí. „Zatím všechny předjíždíme,“ načež se ozve lakonické: „No, taky jsme dost zaspaly na startu.“ A když si mladá atletka chce znovu sáhnout na pití na občerstvovačce, opět se ozve zákaz. „Tady taky ne – nepijeme, jedeme. Žádný odpočívání.“
Pokud jste jeli letos některý ze závodů Jizerské 50, byli jste se svým výkonem spokojeni?
V cíli se pak už obě usmívají. V absolutním pořadí obsadily 78. a 79. místo a Lucie je spokojená. „Velké zlepšení od minulého roku. Máma ani nestihla natáčet,“ usmívá se, načež se dočká sportovní pochvaly. „To je pravda, hlavně soupaže, v těch byla drsná,“ chválí Kateřina.
Pro ni byla desítka jen tréninkem, o den později se vydala na trasu hlavního závodu. Dojela 383., ve své věkové kategorii ale s přehledem vyhrála.
