Kousek od pobřeží Severního moře se počasí mění skutečně typicky nizozemsky: chvíli hustý déšť, chvíli silný vítr, chvíli azuro. Platí úsloví, že se zde hodí deštník i sluneční brýle zároveň.
Do haly Sportcampus v Zuiderparku pochopitelně nezatéká ani nepraží, ale v úvodní den baráže o setrvání mezi elitou Davis Cupu to od lídra týmu Jiřího Veselého i tak byla chvílemi trochu rozlítaná podívaná, skoro až kopírující počasí v Haagu.
On-lineSledujte čtyřhru v podrobné on-line reportáži. |
„Cítil jsem tíhu okamžiku. To vítězství bylo strašně důležité a pro mě hodně emotivní,“ popisoval český tenista.
A kapitán Jaroslav Navrátil za něj měl několikanásobnou radost. „V Davis Cupu byl strašně svázaný, proto byl pro něj tenhle zápas tak důležitý,“ popisoval. „Mohl by už hrát uvolněně. Se svým tenisem má na to, aby byl ve světové třicítce. A v Davis Cupu jedničkou. Určitě na to má. Je pořád mladý a někdy v budoucnu musí roli jedničky převzít.“
Zase se ukázalo, jakou má tradiční soutěž magii – a zároveň zrádnost. O pohár pojmenovaný po Dwightu F. Davisovi se hraje již od roku 1900 a zápasy dokážou mazat rozdíly; žebříček ATP občas působí jen jako doplňkový faktor. Některým tenistům boj za národní barvy vyhovuje, jiné svírá zodpovědnost.
Třeba Veselého. Ten nezažívá ani výjimečnou, ani příšernou sezonu. Rozhodně se v něm skrývá ještě více. Ale vyhrál. Vyhrál z dřiny, často skoro až z trápení.
Proti de Bakkerovi měl žebříčkově k dobru téměř 350 míst; byť nizozemská dvojka nemá aktuálně pozici odpovídající svým schopnostem, prohrát s ním by byl v tomto případě debakl (či debakker, chcete-li). Veselý si v daviscupových singlech zlepšil bilanci na 5-7, včetně triumfů za rozhodnutého stavu.
Ale od výhry nad Nizozemcem si třeba může začít počítat „od nuly“. Překonal sám sebe. „Jirkovi se v Davis Cupu tolik nedařilo, o to těžší to pro něj bylo. Jsem rád, že přinesl bod,“ ocenil jej parťák Lukáš Rosol.
Rosol poslední dobou v duelech za Česko rozkvétá a kapitán týmu si přeje, aby podobné pocity zažíval i jeho kolega z pátečních dvouher v Haagu.
„Po zápase seděl v šatně a skoro brečel, i když vyhrál. Protože si uvědomil, jak je těžké hrát za Českou republiku,“ popsal Navrátil. „Jirka nastoupil proti soupeři, který neměl co ztratit. A odehrál to se vší ctí.“
Pro českou budoucnost to je tuze vítaná novina. Teď jí ještě dodat vítězný štempl v Nizozemsku - ať už se o to postará Veselý, či někdo jiný.
