Co si o wimbledonském pravidlu, že se nesmí hrát po 23. hodině večer, myslíte?
Přijde mi to jako úplný nesmysl a absolutně nechápu, k čemu je to dobré. Vždyť celý svět zná čtvrť Wimbledon jen díky tomuto turnaji, do této oblasti se sype obrovské množství peněz a zdejší obyvatelé z toho hodně profitují. Když si uvědomím, kolik peněz platíme jen za pronájem domů... Proto si myslím, že by to místní ty dva týdny v roce mohli přežít.
Na druhou stranu vám přestávka proti Zverevovi pomohla.
Ano, ale příště se to může otočit proti mně. A kolikrát se to za celý turnaj může stát? Třikrát? Nabízí se také druhá otázka, zda má vůbec smysl začínat zápasy v půl druhé odpoledne, když se o této večerce ví. Zvlášť když vidíme, kam se moderní tenis posouvá – výměny jsou delší a už se nehraje na tak rychlé trávě jako před třiceti lety.
Paráda pro Muchovou! Porazila Ósakaovou a ve Wimbledonu si zahraje semifinále |
Zápas se přerušoval v polovině třetího setu, do úterní dohrávky jste vstoupil velmi sebevědomě. Věřil jste v obrat?
Věděl jsem, že musím předvést skvělý výkon hned od prvních výměn. Chtěl jsem ukázat, že jsem připravený bojovat. Začínalo se za stavu 3:3, takže po třech gamech mohl být konec, ale jsem rád, že se to vyvinulo opačným směrem.
Naopak jste vy díky třem získaným hrám snížil na 1:2. Hrálo se vám lépe?
Panovaly úplně jiné podmínky než v pondělí večer pod zataženou střechou. Míče skákaly o něco výš, takže pro mě bylo snazší útočit a chodit si pro údery. Je potřeba zmínit, že i soupeř udělal o trochu více chyb. Bylo na něm znát, že cítí můj tlak a vnímá, že míče dokážu lépe proměňovat. To mi situaci trochu usnadnilo.
Co vám chybělo ve zkrácené hře, abyste utkání dotáhl do pátého setu?
Tiebreak na trávě je vždycky o pár míčích. Já udělal jednu chybu, on pak dvojchybu... Hrozně mě mrzí mečbol, při kterém jsem udělal lacinou chybu do sítě. To mě opravdu štve, protože jinak tiebreak vypadal z mé strany docela slušně. Proti hráči jeho kalibru si takové zaváhání nemohu dovolit. Přišlo v ten nejhorší možný moment, ale to se v tenise stává. Je to pro mě dobrá zkušenost.
Všiml jste si Rogera Federera, který na začátku utkání seděl v královské lóži úplně sám?
Určitě, jeho nešlo přehlédnout. Byl to moc hezký moment, i když je pravda, že potom se box zaplnil, takže tam sám neseděl zase tak dlouho. Ukázal tím ale, že má tenis pořád strašně rád a že ho zajímají i samotné začátky zápasů. Velice jsem si vážil šance hrát na tak úžasném kurtu před člověkem, který na něm sám odehrál skvělé zápasy a dokázal tu neuvěřitelné věci. Škoda jen, že se mi před ním nepodařilo urvat aspoň jeden set.
Všichni odešli, on zůstal. Osamělý Federer v královské loži dojal tenisové fanoušky |
Kromě Rogera Federera se na vás díval třeba Jaromír Jágr, na centrkurtu jste hrál poprvé. Nebyl jste nervózní?
Asi každý je trochu nervózní, když ho čeká situace, kterou ještě nikdy v životě nezažil. Ale spíše jsem se na to těšil, než že by mě to svazovalo. Neexistuje ikoničtější tenisové místo než wimbledonský centrální kurt.
Jak hodnotíte turnaj celkově? Berete ho jako progres, nebo spíše nevyužitou šanci, protože na Němce jste nakonec měl?
Jako nevyužitou šanci to určitě neberu. V osmifinále jsem stál proti soupeři, který je podle mě ve své životní formě. Je mnohem aktivnější, výborně podává – stačí se podívat na průměrnou rychlost jeho druhého servisu. Už to není ten starý Zverev, který se na trávě snažil hrát antukový tenis. Kdyby tady hrál takhle i v předchozích letech, určitě by to nebylo jeho teprve první zdejší čtvrtfinále.
Takže osmifinále berete?
Samozřejmě bych si přál dostat někoho jiného, abych měl šanci o něco větší. Ale pokud chci takový turnaj vyhrát, stejně musím ty nejlepší dříve či později porazit. Beru to jako skvělou zkušenost. V prvních třech zápasech jsem byl pokaždé favoritem a zvládl jsem je slušně. Ani za výkon proti Zverevovi se nemusím stydět, dalo mi to spoustu zkušeností. Přesně tohle jsou zápasy, které mi ukážou, co musím zlepšit a jakým směrem se v kariéře posunout.
